Jsou to od premiéra Andreje Babiše poměrně jasná slova, jak uklidnit situaci a cestující. A také slib, že nehody na železnici se rychle dostanou pod kontrolu: „České dráhy určitě vyvodí nějaké opatření, aby se to neopakovalo.“
Má to ale
jeden, a poměrně zásadní, zádrhel. Babiš tuto větu pronesl už 5. března 2019.
Tedy celých patnáct měsíců před současnou šňůrou vlakových karambolů a
tragédií. I na přelomu loňské zimy a jara totiž došlo k několika železničním
nehodám, které mimo jiné urychlily konec Dana Ťoka v čele ministerstva dopravy.
Aktuální dění dokazuje, že za téměř rok a půl se v české železniční dopravě nezměnilo téměř nic. Silná slova, nápady a vize na zlepšení se nedostavily a politici opět předvádějí stejné verbální tanečky.
Jaroslav
Vondrovic, prezident Federace strojvůdců ČR, má přitom jasno: „Stav nehodovosti
na naší železniční síti je nyní doslova alarmující a je nutno konstatovat, že
co do následků mimořádných událostí ještě horší, než tomu bylo u celé řady
mimořádných událostí, k nimž došlo v prvních měsících loňského roku.“
Selhání jedinců?
Po každé nehodě
je nejjednodušší vinu hodit na strojvůdce a jeho nepozornost či únavu. Tu prý
způsobenou civěním do displeje tabletu, jindy zase „melouchy“, kdy po odjetí
jedné směny nastoupí na lokomotivě jiného dopravce.
Jenže množství
a frekvence loňských a letošních nehod spíše dokazují, že nejde jen o zaváhání
jednotlivců, ale závažnější chorobu, jež nezadržitelně bují. Její bobtnání
podporuje i postoj koaličních politiků. Vlastně jediné, na čem se byli v
posledních letech směrem k železnici schopni dohodnout, bylo zavedení masivní
75procentní slevy pro studenty a důchodce, na niž ročně ze státní kasy odchází
šest miliard korun, které mohly být použity úplně jinak. Třeba i na nutná a
nová zabezpečení drážního provozu.
Nikdo se zavčas
nezabýval nutností investic a modernizací, které by na koleje přivedly větší
počet mladých strojvůdců, aby jejich průměrný věk nestoupal a měli víc času na
odpočinek, či rekonstrukce nocležen připomínajících často spíše rozpadlý
holobyt než místo, kde má „fíra“ nabrat dost sil na další dlouhou směnu.
Karel Havlíček (za ANO), který dnes řídí ministerstva dopravy i průmyslu, však má jasno. Podle něj jde v případě aktuálních vlakových neštěstí pouze o obrovskou shodu náhod. „Nedošlo k systémovému pochybení, ale k selhání jedinců.“ Sami strojvůdci se však brání. „Naše pracovní povinnosti se v posledních desetiletích kumulují tempem a v objemu, který je již dále naprosto neúnosný. Klademe důraz i na technickou stránku zabezpečení, na spolehlivost a kvalitnější údržbu drážních vozidel, stejně jako na sociální zázemí v místech, kde nastupujeme nebo čekáme na své provozní výkony,“ vypočítává Vondrovic.
Problémem může
být i to, že z českých nádraží mizejí výpravčí, kteří dlouhá léta fungovali i
jako určitá pojistka bezpečí a kontrola strojvůdců. Pokud by při odjezdu
chybovali, nerespektovali návěstí nebo vyjeli vstříc protijedoucímu vlaku,
výpravčí mohli a měli zasáhnout.
Bezpečnost vs. obslužnost
Jako všespásné
řešení se často prezentuje zavedení celoevropského zabezpečovacího systému
ETCS, které však bude velmi nákladné a zdlouhavé. Navíc na české železnici
nepanuje jednoznačná shoda na tom, jestli jde o skutečně vhodný krok.
Nicméně každá
nehoda z uplynulých týdnů ukázala, že začít by se mělo u strojvůdců. Oni jsou
tím, na koho se musí kvůli bezpečnosti všech upírat prioritní pozornost.
Už 15. dubna
2019 to tehdy končící ministr dopravy Dan Ťok shrnul v České televizi poměrně
lakonicky: „Přece jenom být tím strojvedoucím, na kterého jsme nahrnuli spoustu
zodpovědnosti za ty peníze, které má, no, tak nám chybí na Českých drahách,
myslím, 300 strojvůdců, a kdybychom aplikovali přísnější regule, tak by jich
chybělo třeba 400 až 500. Tady je potřeba vážit na lékárnických vahách
bezpečnost, která je prvořadá, a to, aby se vypravily všechny vlaky.“
