Celkem nenápadně vysvitlo, co hodlá vláda tupých škrtů dělat další tři roky. Inu, tupě škrtat. Vyplynulo to z porady ekonomických ministrů 27. února, na níž byl schválen návrh ministerstva financí o nových rozpočtových škrtech v letech 2012–2014.
Foto: ČTK
Miroslav Kalousek měl vždycky všechno dobře spočítané. V roce 2008 k větší slávě Topolánkovy vlády snížil skoro osmdesátimiliardový schodek na 19 miliard korun tím, že si vyzvedl 60 miliard z rozpočtových rezerv ministerstev, které se naplnily za „rozhazovačných“ vlád ČSSD. Kalousek se proto tehdy poprvé stal nejlepším ministrem financí rozvíjejících ekonomik.
Takto posílen označil hrozbu hospodářské recese za „šíření poplašné zprávy“ a naplánoval na rok 2009 schodek 38 miliard s odhadem růstu HDP ve výši 4,7 procenta. Skutečnost byla tristní: pokles HDP dosáhl téměř pěti procent a rozpočtový deficit činil 192,4 miliardy korun (se započtením rozpočtových rezerv 224,5 miliardy). Krize nebyla jediným ani hlavním viníkem: více než 80 procent schodku bylo dílem péče Topolánkovy vlády o majetnou část populace, které se dostalo úlev rovnou daní, snižováním daně právnických osob a zastropováním pojistného.
Jenom v Česku je možné vstoupit dvakrát do téže řeky. V roce 2011 Kalousek znovu obdržel cenu za nejlepšího ministra financí ve své kategorii a opět bryskně sestavil státní rozpočet na rok 2012 s nadsazenou prognózou růstu HDP (2,3 procenta). Ten je ovšem – jako obvykle – kalkulován ve stálých cenách a nezahrnuje tudíž inflaci, kterou úsporná politika vlády potenciálně roztáčí.
Letošní schodek byl naplánován na 105 miliard korun, což je opět klasické hausnumero. Sám ministr financí byl tentokrát opatrnější a v lednu – s ohledem na návrat recese v řadě evropských zemí – vymezil možný (ne)růst české ekonomiky kolem nuly. To je důvod, proč se 27. února porada ekonomických ministrů sešla nad Kalouskovým návrhem. S tlustým škrtacím fixem na stole.
Porouchaná kalkulačka
Aby byl dodržen naplánovaný schodek, mají se oproti schválenému státnímu rozpočtu letos seškrtat erární výdaje o 23,6 miliardy korun, a to především v rezortech školství, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu, vnitra a obrany. Jádrem dokumentu ekonomických ministrů je ovšem – jak tomu skoro přesně říkají odboráři – „škrtací dvouletka“ 2013–2014, která má vést ke snížení deficitu na 70 miliard. V těchto letech dojde ke sjednocení DPH na 20 procentech, k zavedení nových spotřebních daní na všechny druhy energií, k nevratnému zastavení valorizace starobních důchodů a k úplnému zrušení některých sociálních dávek (doplatek na bydlení, porodné). Předpokládá se, že v tomto období bude propuštěno dalších více než 24 tisíc pracovníků veřejného sektoru, zejména učitelů (zrušení 17 tisíc pracovních míst) a policistů (3,5 tisíce pracovních míst).
Nutno připomenout, že toto výrazné snižování rozpočtového schodku bude prováděno zároveň se zahájením důchodové reformy a že objem peněz vyvedených ze státního rozpočtu do soukromých penzijních fondů nelze odhadnout, stejně jako reálný růst HDP a příjmy z toho plynoucí.
Odboráři soudí, že tato dvouletka je především špatně spočítána, jestliže cílové částky schodku (70 miliard) chce dosáhnout průměrným snižováním deficitu o 30 miliard ročně. Účtaři ČMKOS (Fassmann, Ungerman) spočítali, že s ohledem na výpadky příjmů by tempo snižování schodku muselo probíhat ve dvojnásobném rozsahu, tedy průměrně o 60 miliard za rok. To pokládají za sociální devastaci a současně za vážné šlápnutí na brzdu české ekonomiky.
Říznutí do všech
Jenom na první pohled se zdá, že podnikatelé a vyšší příjmové skupiny by měli být znepokojeni tím, že pravicová koalice ODS, TOP 09 a VV hodlá přímo pustit žilou i jim. Její opatření – snížení výdajových paušálů OSVČ na úroveň roku 2004, zvýšení daně z příjmu o jedno procento a zavedení daňové progrese (dočasné!) u fyzických osob – označují odboráři za „racionální“, byť „přezrálá“.
V jejich reálné zavedení však nevěří. „Zatím se to jeví spíše tak, že byly do materiálu dodány jen proto, aby navržená opatření dostala alespoň po určitou dobu opticky punc jakéhosi vyváženého dopadu daňových opatření na všechny skupiny obyvatelstva,“ konstatuje analýza ČMKOS. A dodává: „Z hlediska razance působení navržených úprav je však zřejmé, že poraženými této daňové reformy budou především osoby s nízkými až průměrnými příjmy.“
Takže je všechno v pořádku a ostří tupých škrtů neřeže do firem? To sotva. Už jen špatné vládní kalkulace tempa „rozpočtové kázně“, celková bezradnost Strakovy akademie v ekonomickém prognózování a v neposlední řadě politická vratkost koalice, nevytvářejí zrovna atmosféru podnikatelské důvěry.
Je to ještě horší: DPH a celá „rozpočtová zodpovědnost“ nepochybně podraží firmám vstupy a ztíží realizaci jejich výstupů na trhu, kde hlavní masu agregátní poptávky tvoří „především osoby s nízkými až průměrnými příjmy“. Podnikatel nemusí mít sociální cítění, aby se pozastavil nad politikou, která ohrožuje smysl jeho bytí: návratnost a samotnou existenci investic.
