CARBORUNDUM ELECTRITE V rozsáhlém areálu společnosti Carborundum Electrite v Benátkách nad Jizerou vládne poslední dobou příslovečný čilý ruch. Na plné obrátky jede výroba, která by letos měla vykázat takřka třetinový růst, průběžně jsou modernizovány výrobní kapacity a leckde se provádějí stavební úpravy.
CARBORUNDUM ELECTRITE V rozsáhlém areálu společnosti Carborundum Electrite v Benátkách nad Jizerou vládne poslední dobou příslovečný čilý ruch. Na plné obrátky jede výroba, která by letos měla vykázat takřka třetinový růst, průběžně jsou modernizovány výrobní kapacity a leckde se provádějí stavební úpravy.
Umělý korund a karbid křemíku – to jsou dvě suroviny, na nichž firma Carborundum Electrite postavila svůj byznys. Firma vznikala v roce 1893 v Benátkách nad Jizerou. Zprvu se orientovala pouze na výrobu karborunda, tedy karbidu křemíku, z něhož se dělaly řezné a brusné nástroje. Časem se ve výrobním programu objevil i umělý korund, který se průmyslově získává v elektrických pecích. Proto se pro něj vžil název elektrit a odtud také pochází druhá část názvu společnosti. Firma se do veřejného povědomí zapsala zejména díky svému prvorepublikovému obchodnímu sloganu „Karborundum brousek, za korunu kousek.“ V TRŽNÍCH ČASECH Od konce války až do roku 1989 benátecká společnost těžila ze svého monopolního postavení v tehdejší československé ekonomice. Zájem o její produkci byl i v rámci RVHP. V tomto období se podnik rozšířil o dva závody v Kolíně a Kunštátu na Moravě. Nástup tržní ekonomiky ovšem firmě přinesl obvyklé problémy, které tehdy řešila většina průmyslových výrobců: potřebu nastolit nové vlastnické vztahy, ztrátu východních trhů a současný nástup konkurence zahraniční i domácí.
V 90. letech společnost musela propustit většinu zaměstnanců. Zároveň však začala modernizace výrobních provozů a přestavba celého areálu. Časté změny majitelů ovšem podniku příliš neprospěly. „Firma neměla štěstí v privatizačním procesu. Vystřídání tří majitelů a jejich špatná spolupráce s městem vytvořilo období, o kterém nelze v žádném případě hovořit jako o úspěšném a mělo negativní dopad jak na výrobní program podniku a zaměstnanost, tak i do města. Teprve současný majitel dává záruku rozvoje původního výrobního programu,“ komentuje vývoj benátecký starosta Jaroslav Král. Současným majitelem je od roku 2004 rakouská skupina Swarovski.
V NEJLEPŠÍ SPOLEČNOSTI
Pro mnohé je Swarovski významná značka klenotnického zboží z křišťálového skla. Rakouské rodinné impérium, jehož základy byly položeny už v roce 1895, má ovšem podstatně širší záběr. Už v průběhu první světové války v jeho rámci vznikla firma pro výrobu brusných a řezných nástrojů – Tyrolit. A dnes je Tyrolit Group se svým ročním obratem ve výši půlmiliardy eur a čtyřmi tisícovkami zaměstnanců ve 22 výrobních závodech ve sféře brusiv světovou dvojkou.
Pro benátecký Carborundum Electrite vstup do této skupiny představuje především příliv zakázek a v souvislosti s tím potřebu zvyšovat produkci. „Letos bychom náš obrat chtěli zvýšit o 30 procent na 600 milionů korun. S rychlým tempem růstu počítáme i v dalších letech – v roce 2009 chceme vyrobit zboží za rovnou miliardu korun,“ říká Jiří Maděra, ředitel společnosti.
Sňatek s rakouským Tyrolitem také výrazně urychlil modernizaci produkčních kapacit. „V poslední době každé dva měsíce zavádíme novou technologii,“ ilustruje Maděra. Všechny inovace se ovšem týkají už jenom zpracování karborunda a elektritu, které se už totiž v Benátkách nevyrábějí. „Příčiny jsou ekonomické a ekologické. Výroba je energeticky velmi náročná, navíc pro životní prostředí představuje značnou zátěž. A my sídlíme vlastně uprostřed města,“ vysvětluje Maděra.
Základní suroviny se tak dnes dovážejí z Polska, Ukrajiny či Číny. V Benátkách se mísí s nejrůznějšími pojivy (keramika, guma, plasty), lisují, vypalují a upravují do konečné podoby. Laika nejspíš překvapí, jak široká je škála „brusných a řezných nástrojů“. Začíná u klasického brousku na kosu, pokračuje přes kotouče do ručních brusek či keramické nástavce do vrtaček a končí ohromnými brusnými kotouči o průměru 160 centimetrů či několikakilogramovými kameny do brusných hlavic. „V nabídce máme přes 60 tisíc výrobků, což představuje 90 procent sortimentu celého oboru,“ říká ředitel Maděra. Podle něj zhruba polovinu benáteckého závodu odeberou řemeslníci a kutilové (maloobchod se na odbytu podílí 50 procenty), druhá je určena pro průmyslové využití. Přitom 60 procent produkce podniku se prodá na tuzemském trhu, další část se exportuje, a to především do Rakouska, Německa, Velké Británie a Ruska. „Děláme dobré obchody. Našimi hlavními zákazníky jsou automobilový průmysl a stavebnictví, tedy odvětví, která dnes prosperují,“ pochvaluje si Maděra. Optimistické odbytové vyhlídky ovšem mají jednu slabinu.
ZASE NEJSOU LIDI
Doby, kdy Carborundum Electrite přinášel obživu bezmála dvou tisícovkám lidí, jsou nenávratně pryč. Dnes si v Benátkách vystačí s mnohem skromnějšími počty – společnost zaměstnává zhruba čtyři sta pracovníků, z toho navíc celou padesátku tvoří personál firmy Tyrolit CEE, která se stará o prodej na východoevropských trzích.
Moderní technologie prostě pracovní sílu ušetří, ale v Benátkách se jí dnes přesto nedostává. „Aktuálně bychom potřebovali tak třicet čtyřicet lidí, většinu z nich v podstatě na zaučení. Neseženeme ale ani ty, natož pak kvalifikované profese jako třeba operátory CNS strojů,“ stěžuje si ředitel firmy.
Personální deficit je odrazem nadprůměrně vysoké poptávky po práci ve Středočeském kraji a také regionální konkurence. „Přeplatit mladoboleslavskou Škodovku nedokážeme,“ konstatuje Maděra s tím, že průměrné platy v podniku dosahují 17 až 18 tisíc korun měsíčně.
Situace je o to těžší, že práci nabízí i řada „obyvatel“ nedaleké průmyslové zóny. V Carborundum Electrite, kde řada provozů pracuje na dvě i tři směny, si zatím vypomáhají vlastním svozem pracovníků ze vzdálenějších lokalit nebo také „dodávkami“ od personálních agentur. „Není to ideální. Hlavní důraz ve výrobě se dnes klade na kvalitu, proto potřebujeme hlavně stálé, kmenové zaměstnance,“ říká Zdeněk Plachý, který v podniku pracuje už přes třicet let. Je důkazem toho, že práce v „Karbu“ je důležitou součástí benáteckého lokálpatriotismu.
Jenže jenom s tradicemi v tržní ekonomice nevystačí nikdo. Starost o zajištění potřebných pracovníků tak bude pro vedení podniku pro nejbližší dobu tou hlavní starostí. Má ovšem i jiné: jestliže pracovníků se firmě nedostává, něčeho jiného jí zase přebývá. Trochu překvapivě jde o pozemky.
OSTROVNÍ DEVELOPMENT
„Areál našeho závodu díky slepému rameni Jizery vytváří ostrov. Proto nás také protipovodňová bariéra, na které nyní společně s městem pracujeme, bude úplně obklopovat,“ popisuje pozemkovou situaci ve firmě Carborundum Electrite její ředitel. Z celkových jedenácti hektarů ovšem společnost nyní potřebuje jen část. Po zlikvidovaných starých provozech zbylo pět hektarů nepotřebné, dnes už dekontaminované půdy – podnik i stát to stálo 142 milionů korun. Vedle toho má firma v Benátkách ještě asi čtyřicet dalších menších pozemků.
„Jednáme s vedením obce, něco jí přenecháme bezplatně, některé pozemky jí prodáme,“ říká Maděra. Pětihektarový volný prostor na hlavním pozemku společnosti ovšem představuje jiný oříšek. Navíc oříšek velmi atraktivní – jde o lokalitu v centru sedmitisícového města s dojezdovou vzdálenosti do Prahy či Mladé Boleslavi v řádu několika málo desítek minut. „Pro využití volného území jsme vytvořili zvláštní společnost a nyní pro ni hledáme partnera, tedy nějakou developerskou firmu,“ líčí realitní záměry největšího domácího výrobce brusiv Maděra. Územní plán počítá s industriální zástavbou. „Myslím ale, že po dohodě s městem by tady mohly vyrůst i byty,“ říká ředitel Carborundum Electrite.
POD SILNOU KONKURENCÍ
Na domácím i zahraničních trzích má Carborundum Electríte řadu konkurentů. V celosvětovém měřítku skupina Tyrolit zápolí s produkcí koncernu Saint Gobain, největším světovým producentem brusiv. Vedle těchto gigantů ale existuje i řada dalších velkých výrobců, zejména německých, například firma Pferd.
Snazší situace není ani v České republice, byť objemem produkce i šíří sortimentu je benátecký závod výjimečný. Mezi domácími výrobci brusiv a brusných nástrojů stojí za zmínku Alico Kolín, někdejší součást Carborundum Electríte, nebo podnik Best Business z Kunštátu na Moravě (s obchodní značkou Best-Moravitcarbo) se stejnými kořeny.
