Ostrovy s poklady jen pro některé

19. 1. 2012

Neznámí vlastníci plzeňské Škodovky, obří ekologická zakázka, údajné miliony matky bývalého ministra průmyslu Kocourka, pražské machinace s Opencard nebo s prodejem jízdenek – to jsou kauzy, které v poslední době hýbaly českými médii. Kromě podezření z korupce a rozhořčení veřejnosti je spojuje ještě jedna věc. Zásadní roli v těchto případech hrají země s neprůhlednými finančními pravidly, které často odmítají spolupracovat s českými úřady nebo v nich není možné dohledat konečné vlastníky společností. Jak ve své knize Ostrovy pokladů (Treasure Islands) ukazuje britský investigativní novinář Nicholas Shaxson, není to zdaleka jen Česká republika, kde tyto finančně tajnůstkářské země (secrecy jurisdictions) napomáhají nekalostem.
Shaxson líčí znepokojivý obrázek světa, kde hrstka vybraných nalézá poklady na úkor ostatních. Někdy je popis znepokojivý až natolik, že je obtížné mu úplně uvěřit. Podle autora se tato činnost v mnoha ohledech podobá tradičním formám korupce, jako je úplatkářství, a proto bychom na něj jako na korupci měli nahlížet.
Daňové ráje, jak se těmto zemím také často říká, nemusejí znamenat jen tropické ostrovy, slunné pláže a nízké daně. Ano, mnoho jedinců a firem se do nich uchyluje, aby se doma vyhnuli daním, jejich klíčovým rysem je ale malá transparentnost. Finančně tajnůstkářské země tak především nabízejí příležitost vyhnout se pravidlům a zákonům jiných zemí – a jsou jimi tak nejen Kajmanské ostrovy, ale i Londýn nebo Lucembursko.

Nejdražší toaleťák

Jeden z problémů, na který Shaxson upozorňuje, je spojen s takzvanou daňovou optimalizací nadnárodních společností. Ta je legálním aspektem globální ekonomické činnosti, kdy téměř 60 procent světového obchodu se děje v rámci nadnárodních firem, které se i podle daňových sazeb rozhodují o umístění svých aktivit. Problémem je, že transakce v rámci nadnárodní skupiny často zneužívají k tomu, že se daně snaží vyvést do zemí s nižšími sazbami, ačkoli to neodpovídá umístění jejich ekonomických aktivit. Shaxson uvádí extrémní příklady nekalých transakcí za pomoci manipulace cen výrobků: kilo toaletního papíru z Číny se prodalo za 4121 dolarů a litr jablečného džusu z Izraele za 2052 dolarů. Rozvojové země kvůli těmto machinacím přicházejí podle některých odhadů ročně o desítky miliard dolarů. Na různé účetní finty a nejasně definovaná pravidla doplácejí ale i země vyspělé. Nadnárodní firmy dokážou své zisky pružně přesouvat v rámci holdingů a například v roce 2007 třetina ze sedmi stovek největších britských korporací nezaplatila v Británii vůbec žádnou daň ze zisku.
Země daňových rájů mohou rovněž hrát klíčovou roli při napomáhání globálnímu organizovanému zločinu například při obchodu s drogami, zbraněmi nebo v obchodu s lidmi. Pro policii je téměř nemožné dopátrat se, kam mizejí peníze, protože mnohé jurisdikce odmítají sdílet informace. Rozlišit právo na finanční tajemství a přehnané tajnůstkářství je obtížné – ale alespoň pohledem z České republiky i Shaxsona na mnohých místech světa jistě k nadměrnému utajování dochází. Například na Kajmanských ostrovech je dokonce možné skončit ve vězení nejen za vyzrazení informací, ale i za pouhé požádání o informaci.

Utajená Evropa

Na tom, že země je velkým finančním centrem, nemusí být ještě nutně nic špatného – pokud to není spojeno s nekalou konkurencí v podobě příliš tajnůstkářských podmínek. Nicméně podle Shaxsona jsou největšími světovými finančně tajnůstkářskými zeměmi Spojené státy a Velká Británie, další se nacházejí v Evropě. Díky nedávným korupčním kauzám již česká veřejnost ví o Kypru a o jeho nedobytném obchodním rejstříku. A například Švýcarsko v roce 2009 hostilo 2,1 bilionu dolarů ze zahraničních účtů – z čehož 80 procent nebylo přiznáno daňovým úřadům v bydlišti vlastníka. Mezi velká finanční centra pak patří například také Nizozemsko, kudy v roce 2008 proteklo 18 bilionů dolarů, přibližně dvacetinásobek jeho hrubého domácího produktu. Různé finanční machinace, jejichž součástí je i využívání finančního tajnůstkářství, se staly tak všudypřítomnými a mají tolik podob, že si jich ani nevšímáme – ať už jejich legálních nebo nelegálních aspektů. Konec konců i Česká republika má svá neprůhledná finanční pravidla jako například listinné akcie na majitele. V rámci debat o reformách globální ekonomiky přináší Shaxsonovy Ostrovy pokladů mnoho podnětných myšlenek, kterými směry se vydat. Jedním z nich je například užší mezinárodní spolupráce, která odstraní mezery v zákonech a nejkřiklavější výhody pro vybrané skupiny.