Stát v soudním sporu s Gabrielem Večeřou a Václavem Benediktem neuspěl
Jevilo se to pravděpodobné asi tak, jako kdyby Češi podlehli v hokeji celku Pobřeží slonoviny. A přesto k tomu došlo. Pozemkový fond prohrál první soud s restitučními spekulanty, ačkoliv jeho vítězství se právě v tomto případě zdálo být předem jisté. Pokud neuspěl teď, jak asi může obstát v dalších, ne tak flagrantních případech, jejichž projednávání se teprve chystá? Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl 7. února žalobu, skrze níž se fond domáhal zneplatnění smlouvy s kódovým označením 53PR05/01, na jejímž základě byl loni v létě převeden téměř sedmdesátihektarový pozemek v Praze-Uhříněvsi na podnikatelské duo Gabriel Večeřa-Václav Benedikt. Mluvčí Pozemkového fondu Michal Bureš k tomu pro týdeník EURO uvedl, že fond se po obdržení písemného vyhotovení rozsudku hodlá odvolat.
Úřednická zvůle.
První dílčí vítězství spekulantů v právní bitvě o lukrativní státní nemovitosti je o to pikantnější, že vydání zmíněné uhříněveské parcely (1803/1) - největší, která byla loni v rámci mimořádného restitučního režimu v Praze převáděna - bylo od samého počátku považováno za, diplomaticky řečeno, velmi nestandardní. Existuje totiž značný rozpor mezi údaji v pozemkovém katastru (zjednodušená evidence vlastníků parcel odvozená ze starých pozemkových knih) a údaji v současném katastru nemovitostí. Pod jedním velkým lánem orné půdy 1803/1, zapsaném v katastru nemovitostí na Pozemkový fond, bylo totiž v rámci pozemkového katastru zaevidováno šest dílčích parcel, přičemž pouze dvě patřily Pozemkového fondu. Další tři byly před lety převedeny na místní Výzkumný ústav živočišné výroby a šestá je ve vlastnictví jednoho soukromníka. Nesoulad obou evidencí není sice nic neobvyklého. V těchto případech se provádí srovnávací sestavení parcel, ale Pozemkový fond by dle svých vnitřních předpisů takovéto pozemky s nejasnou majetkoprávní identifikací vůbec neměl převádět. Vedoucí pracovníci příslušných sekcí Pozemkového fondu museli dobře vědět, že se na Večeřu s Benediktem pokoušejí převést něco, co státu „neříká pane“. Právě tato kontroverzní smlouva přitom patřila k těm, které byly podepsány a odvezeny k registraci na katastrální úřad jenom o pár hodin dříve než prezidium Pozemkového fondu mimořádný režim zrušilo. Není divu, že katastr odmítl nové vlastníky zapsat, ale jak to bude dál, když soud převodní smlouvu nezrušil?
Stále jim to nepatří.
Je snaha zmatky v katastrální evidenci odstranit. Dle dostupných informací byl již loni vyhotoven geometrický plán - velký pozemek 1803/1 bude rozdělen na několik dílčích parcel a ty budou přečíslovány (na Pozemkový fond bude napsáno jen to, co mu opravdu patří) - ale změny dosud nebyly zapsány. Pozemkový fond pozemek 1803/1 dodnes nemá zapsán na svém listu vlastnictví.
„Jestli jsem si byl u některého pozemku jistý, že nebude převeden, byl to právě tento. Soudní verdikt považuji za skandální. Ta smlouva by měla být neplatná od samého počátku, protože nebyl přesně specifikován předmět převodu,“ soudí zdroj blízký Pozemkovému fondu. Soud přitom podle neoficiálních informací žalobu zamítl, aniž by připustil důkazní řízení.
Zůstává ale záhadou, jakým způsobem Pozemkový fond převodní smlouvy uzavřené mezi 7. červnem a 1. červencem 2005, kdy fungoval mimořádný režim umožňující vydávat náhradní restituční pozemky oprávněným osobám na základě pouhopouhé žaloby restituenta, vlastně napadl. Nynější vedení Pozemkového fondu k formulaci „žalobního petitu“ nechce sdělit cokoliv konkrétnějšího. Panuje přitom obava, že nejvážnější přečiny proti zákonu i proti interním metodickým pokynům a obvyklé praxi, jichž se odvolaní činovníci fondu loni dopustili, žaloba vůbec nepodchytila. Nic se neví například o tom, že by zahrnovala i skutečnost, že již v březnu 2005 uplatnila své zákonné právo na přednostní převod uhříněveských pozemků Městská část Praha 22 a její nárok byl pominut (byť mnozí považují nápadně vysokou aktivitu této radnice vedené ODS v obchodu s realitami a v bytové výstavbě též za podezřelou).
S morálkou těžko uspějí.
Pozemkový fond zastupuje advokát Petr Zderčík, který má údajně blízko k odstoupivšímu předsedovi výkonného výboru Pozemkového fondu Josefu Miškovskému (KDU-ČSL) a jeho straně. Zderčík je znám především proto, že zastupoval katolickou církev ve sporu o svatovítskou katedrálu. Všechny žaloby podle zdrojů týdeníku EURO argumentují hlavně tím, že Pozemkový fond byl podle zákona o převodu zemědělských a lesních pozemků (95/1999 Sb.) povinen převáděné pozemky dát nejdříve do veřejné nabídky, aby se o jeho úmyslech měly šanci dozvědět všechny oprávněné osoby, nejen ty, které si informace dokážou obstarat pokoutní cestou. Ke zveřejnění nedošlo. Ovšem tato povinnost je diskutabilní, protože vydávání náhradních restitučních pozemků vychází ze zákona o půdě, který je v této věci naprosto vágní. Dále je prý v žalobách poukazováno na skutečnost, že nabyvatelé své nároky získali odkoupením, nejde o původní majitele ani dědice, tudíž prý z morálního hlediska na ně nelze pohlížet jako na osoby, kterým byla bývalým režimem způsobena křivda a kterou by stát měl dle zákona o půdě zmírňovat. Lze se jistě ztotožnit s názorem, že upřednostňováním pánů Večeřů, Benediktů či Wimětalů jsou spíše způsobovány křivdy nové než napravovány staré, ovšem zákon bohužel nic o morálce neříká a původní restituenti jsou si se spekulanty rovni. Pokud by žaloby stály skutečně jenom na těchto „specifických znakových jevech“ a byly psány přes kopírák, potom by to bylo asi trochu málo, aby fond mohl uspět. Smlouva 53PR05/01 s Večeřou a Benediktem, v níž jde o majetek v tržní hodnotě přesahující miliardu korun, svým donebevolajícím porušováním norem ostatních 38 smluv, které soud teprve čeká, předčila. Možná že ti, co žaloby pomáhali koncipovat, nechtěli přímo a jasně poukázat na nestandardní postup některých pracovníků fondu, aby tím náhodou své bývalé kolegy nevystavili trestněprávní odpovědnosti. Jinak si prohru nelze vysvětlit. Jak jsme již uvedli (EURO 6/2006), kvůli letním restitučním machinacím bylo podáno celkem třináct trestních oznámení a vše šetří finanční policie. Lucie Uhlířová z policejního prezidia minulý týden znovu potvrdila, že zatím nikomu nebylo sděleno obvinění.
Dvakrát převedli tytéž pozemky.
Aby právních zmatků kolem pozemků v Uhříněvsi nebylo dost, prezidium Pozemkového fondu na svém předvánočním zasedání (22. prosince) kromě jiného rozhodlo, že pozemek číslo 1803/1, který by po realizaci geometrického plánu měl mít už jen 19,37 hektarů bude převeden na Českou zemědělskou univerzitu. Druhou dílčí parcelu 1803/12 spolu s dalšími pozemky loni převedenými na Gabriela Večeřu by měl zase získat Výzkumný ústav živočišné výroby. Nic proti verdiktu, ústav o pozemky celá léta neúspěšně usiloval, ale je poněkud zarážející, že Pozemkový fond tak činí ještě předtím, než soud rozhodl o právoplatnosti smluv s Večeřou. Je to stejné, jako kdyby někdo dvakrát prodal tentýž rodinný dům. Navíc z usnesení prezidia vystaveného na internetu je zřejmé, že minimálně jedno parcelní číslo je v něm špatně zapsáno a de iure převáděný pozemek vůbec neexistuje (č. 1704/1). Pozemkový fond kupí botu za botou. Místo aby z navršených problémů začal vybředávat, ještě více se v nich utápí. Lidově řečeno, je v tom už takový hokej, že se v tom ani úředníci nemohou vyznat.
