Avizované rozšíření spektra nutričního značení na obalech potravin je na první pohled docela dobrá iniciativa. Není pochyb o tom, že informace o přítomnosti mastných kyselin, obsahu solí či vlákniny je pro dietetickou hodnotu výrobků a jejich vliv na lidský organismus podstatná.
Avizované rozšíření spektra nutričního značení na obalech potravin je na první pohled docela dobrá iniciativa.
Není pochyb o tom, že informace o přítomnosti mastných kyselin, obsahu solí či vlákniny je pro dietetickou hodnotu výrobků a jejich vliv na lidský organismus podstatná.
Je ale otázka, zda má spotřebitel o tomto vlivu dostatek informací, aby mohl nové údaje o složení potravin skutečně racionálně využít. A úplně primární otázka je, zda má spotřebitel vůbec zájem uvedené informace znát a nakolik je schopen orientovat se v často protichůdných tvrzeních propagátorů stravovacích modelů o tom, jak které látky na organismus působí. Z výzkumů prováděných Evropskou unií navíc doposud vyplývalo, že drtivá většina spotřebitelů zájem o informace na obalech nemá. Podle všeho proto, že jich je tam poněkud moc.
Pravděpodobně by určité informace, například právě týkající se nutričního složení, mohly a zřejmě i měly na obalech potravin zůstat. Naproti tomu by bylo ale zapotřebí ze seznamu jiné povinně uváděné údaje vyjmout. Méně je prostě někdy více, nehledě na to, že se stále rostoucí množství informací na obaly zejména menších výrobků už pomalu nevejde.
Ačkoli je nárůst informací Bruselem i některými výrobci odůvodňován zejména osvětou spotřebitele, jedná se ale také o ochranářská opatření vůči potravinářské produkci z takzvaných třetích zemí. Pro výrobky z Číny nebo Jižní Ameriky povinnost uvádět množství „evropských údajů“ neplatí, což umožňuje evropským výrobcům poukazovat na nižší kvalitu. Příkladem za všechny je unijní shoda v označování biopotravin, které musejí obsahovat kód certifikované kontrolní organizace. Samozřejmě je teoreticky možné, že si své kontrolní organizace nechají posvětit Bruselem dovozci kuřat třeba z Thajska, spíše však do různých administrativních tahanic nepůjdou.
Závazná struktura údajů na evropských potravinách je tedy mimo jiné překážkou zahraničního obchodu. Má to logiku. Světový trh s potravinami čeká liberalizace, což otevře rozhodně větší než současný prostor pro expanzi zboží z třetích zemí právě do Unie.
