Tým, který řídí, má v důchodové komisi na starost systémové analýzy, zásluhovost a převody peněz mezi státem a rodinami. S Otakarem Hamplem jsme mluvili především o tom, koho důchodový systém znevýhodňuje a co by se proti tomu dalo dělat.
V prosinci představila důchodová komise první návrhy na úpravu penzijního systému a předala je vládě. Cílem jednoho z nich je srovnat rozdíl mezi penzemi manželů, z nichž jeden pracuje a druhý na určitou dobu obětuje kariéru rodině a výchově dětí. Starobní důchody rodičů se potom často výrazně liší, a když se vztah rozpadne, je na tom pochopitelně bit ten, který zůstal s dětmi doma. V praxi by to mělo vypadat tak, že manželé budou mít jeden sdílený vyměřovací základ a pozdější starobní penze se za dobu společného soužití mezi oba partnery rozpůlí.
Otakar Hampl by ale rád prosadil i další opatření. Ve hře jsou zejména nižší odvody na důchodové pojištění pro rodiče s dětmi a také navýšení starobního důchodu za každé dítě. Nutné je ale podle něj nastartovat demografický vývoj. „Stát by měl rodinám s dětmi vyslat jasný signál, že je chce podporovat,“ říká rozhodně Otakar Hampl. Chybějící peníze do důchodového systému by se podle něj mohly zajistit například navýšením daně z příjmu právnických osob a daně z nemovitosti.
Váš pracovní tým má v důchodové komisi na starosti mimo jiné také „narovnání transferů mezi rodinou a společností“? Co si pod tím má člověk vlastně představit?
V podstatě jde o přerozdělování peněz v rámci daní, sociálního a zdravotního pojištění. Bez toho si už moderní společnost nedokážeme ani představit. Největší převody probíhají při financování důchodového a zdravotního systému. U nás ty transfery nejsou dobře nastavené. Zjednodušeně se dá říci, že rodiny s dětmi jsou velmi znevýhodněné oproti lidem, kteří děti nemají. Jejich zásluhy v podobě vysokých nákladů a práce spojené s výchovou dětí se v systému dostatečně nezohledňují.
O dětech mluvíte jako o významné investici, kterou stát dostatečně nepodporuje. Proč?
Z hlediska fungování celé ekonomiky představují náklady na děti investici do budoucího rozvoje. Jsou to naše děti, kdo bude jednou formovat ekonomiku, tvořit hrubý domácí produkt, platit daně a sociální a zdravotní odvody. Bez nich to zkrátka nebude fungovat. Stát by měl proto mnohem víc takové investice podporovat. Zatím je to ale obráceně.
Nedojde pak ale k opačnému efektu a nebudou zase znevýhodněné bezdětné páry?
Rovnováha je vždycky otázkou společenské dohody a společného vnímání zásluhovosti a solidarity. Proto se snažíme mapovat transfery mezi rodinou a společností. Naše výpočty jasně ukazují, že rodiny s dětmi jsou současným systémem trestány. A týká se to všech příjmových kategorií. Typické přitom je, že u rodin se středními a vyššími příjmy se tato ztráta výrazně zvyšuje. To všechno se pak projevuje i v nižší porodnosti. Samozřejmě to není jediný důvod, proč se rodí méně dětí. Na druhou stranu je materiální zabezpečení s ohledem na počet dětí v rodině velmi důležité. Tím se zabývá spousta vědeckých prací.
Kde je tedy z hlediska státu hlavní chyba?
Zásadní zlom nastal při přechodu z daně ze mzdy na daň z příjmu fyzických osob v roce 1993. Postavení rodin s dětmi se tím výrazně zhoršilo. Předtím měly rodiny nárok na určitou systémovou kompenzaci, která byla ve velké míře založená na procentním snížení jednotně odváděné daně ze mzdy. Zohledňovalo se tak, že se rodiče snaží vydělat peníze, aby mohli zajistit život svých dětí. Procentní snížení daní se ale změnilo na fixní částku, která je vzhledem k reálným nákladům na děti velmi malá. Spolu s tím zavedené samostatné sociální odvody jsou přitom o hodně vyšší a tam rodiče žádné slevy na děti nedostali. Zároveň se z univerzálně poskytovaných kompenzačních přídavků na děti staly chudinské dávky.
Je to s naším demografickým vývojem opravdu tak špatné?
Pokud se nic nezmění, tak bude časem deficit celých našich veřejných financí obrovským způsobem narůstat. Už nyní nám Evropská komise říká, že je sice dobré, že nejsme výrazně zadluženi, na druhou stranu ale vidí hrozbu v demografickém vývoji. Nemůžeme se na to však dívat tak, že jde o něco fatálního, co nejde změnit. Naopak bychom se měli snažit nepříznivý demografický vývoj zvrátit. Je potřeba vyslat rodinám pozitivní signály a odstranit protipopulační prvky za systému.
Celý rozhovor si můžete přečíst na webu Peníze.cz
Čtěte také:
