Babiš se postavil do role morální autority, která káže o čistých rukou. Z banální lapálie typu Čapího hnízda je pak rázem pořádný malér
Kauza Čapí hnízdo významně otřásla bájnou mravopočestností našeho ministra financí a jeho podporu začali přehodnocovat četní protikorupční aktivisté i podnikatelé, kteří mu pomáhali dobýt politickou moc. Iniciativa Vraťte nám stát mu dokonce položila ve veřejném dopise 22 nepříjemných otázek k jeho podnikatelské i osobní minulosti.
Babiš je odbyl s tím, že zakladatel iniciativy Petr Havlík, jenž kdysi zakládal i ODS, je zhrzený, že ho nepřijal do pozice manažera hnutí ANO s dvousettisícovým platem, a jeho otázky jsou nesmyslné. Na tom možná něco je. Přesnější by ale bylo použít v souvislosti s těmi 22 otázkami slovíčko „řečnické“, protože odpovědi si lze na základě mnoha zveřejněných informací celkem snadno dohledat.
a Že mĚ nenajDeŠ
To je případ hned první otázky ze seznamu, kde se iniciativa Vraťte nám stát dožaduje informace, kdo stál za společností Ost Finanz und Investment (O. F. I.). Byla založena údajně Babišovými spolužáky ze švýcarského lycea v roce 1994 a sehrála už pár měsíců poté rozhodující roli při privatizaci české pobočky slovenského podniku zahraničního obchodu Petrimex, kterou Andrej Babiš vytvořil již v roce 1992 v Praze pod názvem Agrofert. Společnost O. F. I. byla doma ve švýcarském městečku Baar a měla standardního švýcarského ředitele, jak je v alpské republice povinností u firem vlastněných zahraničními osobami. Jména jejích vlastníků nikdy nebyla zveřejněna. Nicméně aniž by za ní stály osoby z vedení Petrimexu, nebylo by možné, aby tato neznámá firmička navýšila v únoru 1995 kapitál v Agrofertu, který se krátce předtím přeměnil ze společnosti s ručením omezeným na akciovku, z jednoho milionu na čtyři miliony. Původní vlastník Petrimex, který na Agrofert převedl významnou část svého byznysu a investoval do něj stamiliony, se najednou stal jen čtvrtinovým vlastníkem. » Ve svém životopise to Babiš zdůvodňuje tím, že Mečiarova vláda chtěla ovládnout Petrimex, zprivatizovat ho do rukou spřátelených loupeživých podnikatelů a jeho vyhodit. Babiš to formuluje výmluvně: „Jelikož jsme to čekali (myšleno zřejmě Babiš a tehdejší šéf Petrimexu Anton Rakický – pozn. red.), začátkem roku 1995 došlo k navýšení kapitálu v Agrofertu švýcarským investorem tak, aby mečiarovci nemohli tuto firmu ovládnout. Hned potom, co nás vyhodili, svolali valnou hromadu Agrofertu, avšak když jsme jim sdělili, že nemají 100procentní podíl, dělali všechno možné, aby Agrofert zlikvidovali. Následný soud potvrdil, že vstup švýcarského investora byl v pořádku, a do roka za mnou odešly z Petrimexu desítky lidí, skoro celá moje bývalá obchodní skupina. Slovenské chemičky akcionáři Petrimexu nepodrželi a Petrimex de facto do dvou let od našeho vyhazovu zbankrotoval.“ Že by Babiš s Rakickým věnovali lukrativní byznys s hnojivy soustředěný v Agrofertu Andrejovým spolužákům v rámci nějakého bohulibého odboje proti zkorumpované Mečiarově vládě, nepochybně vyvolává jisté pochybnosti. Metoda navýšení kapitálu k vyvedení firmy z vlivu státu byla v té době dosti oblíbená. Nejznámějším případem je ztráta vlivu státu v IPB, když se Fond národního majetku odmítl zúčastnit navýšení kapitálu a akcie upsaly dceřiné společnosti banky, kterou tak fakticky ovládli její manažeři.
O. F. I. zmizela ze světa o pár let později, když se chystala privatizace Unipetrolu a neznámý vlastník Agrofertu začal představovat problém. A tak Andrej Babiš (za Agrofert a za jeho vlastníky nikdy nikdo jiný nehovořil) oznámil, že většinový podíl v Agrofertu od O. F. I. koupila švýcarská firma Ameropa, významný mezinárodní obchodník s obilím a hnojivy. Její vlastníci jsou sice nedohledatelní, ale šéf společnosti Andreas Zivy se zná s Babišem od 80. let, jak sám připouští, velmi dobře. Ale asi ne tak dobře, aby opravdu získal v Agrofertu majoritu. Babiš totiž posléze přiznal, že Ameropa drží jen 40 procent akcií. Švýcarská firma přes svou údajnou investici v Agrofertu nikdy aktivně nepůsobila a nakonec svůj podíl prodala Babišovi. Jak a zda vůbec při těchto převodech vlastnictví Agrofertu proběhly nějaké platby, není známo. Za zmínku stojí v této souvislosti skutečnost, že Zivy, jak loni informoval server Hlidacipes.org, je vyšetřován norskými úřady v rozsáhlé korupční kauze uplácení Šukrího Ghanema, libyjského ministra ropného průmyslu z doby Kaddáfího režimu.
V obou případech, tedy u O. F. I. i Ameropy, šlo zcela zjevně o pouhé zakrývání skutečnosti, že pánem Agrofertu je od jeho „odklonění“ z Petrimexu Andrej Babiš. Tím je výše zmíněná otázka zodpovězena. A je také jasné, že když došlo na Čapí hnízdo, měl Babiš s utajováním skutečných vlastníků firem bohaté zkušenosti.
Stačí se zúčastnit
Druhou klíčovou otázkou pro Babiše je ta s číslem pět týkající se ovládnutí Lovochemie v době nedokončené privatizace Unipetrolu.
Ten příběh je z větší části také dobře známý.
Lovochemie byla obrovským skokem vpřed v rozvoji Agrofertu. Babiš o ni usiloval v privatizaci, kde ho ale přeplatila společnost Proferta. Ta si na koupi vzala půlmiliardový úvěr od IPB. Pak přišly potíže a nesplácené dluhy. Babiš dluhy údajně skoupil a Profertu ovládl jejich kapitalizací. Stal se tak spoluvlastníkem Lovochemie. Zároveň založil společnost Agrobohemia s Unipetrolem a – jak sám říká – s manažery Lovochemie. Ta potřebovala kvůli investici navýšit jmění. To ale udělala Agrobohemia, protože Profertu k tomu Babiš, jako předseda jejího představenstva, nepustil. Proferta ztratila majoritu v Lovochemii, kterou ručila IPB za úvěr, čímž se úvěr stal splatným, firma se dostala do vážných potíží a Babiš ji poslal do likvidace.
Protože byl v té době zároveň šéfem Proferty, Agrobohemie i Lovochemie, zažaloval jej německý podílník v Profertě i ČSOB, která zdědila nesplacené úvěry, za zneužití informací v obchodním styku. Kauzu vyšetřovala tehdejší mladá litoměřická státní zástupkyně Lenka Bradáčová, ale krajské zastupitelství v Ústí kauzu odložilo.
To vše jsou vesměs známé informace. Méně známé je spojení této kauzy s osudem Unipetrolu. S tím měl Babiš vždy výjimečné obchodní vztahy. A významná průmyslová skupina měla být dalším soustem Agrofertu. Prvním krokem bylo prosazení ředitele Lovochemie Pavla Švarce do čela Unipetrolu. Zařídil to v roce 1999 ministr průmyslu Miroslav Grégr proti vůli ministra financí Pavla Mertlíka. Později ke Švarcovi nastoupili do vedení Unipetrolu ještě další dva manažeři z Agrobohemie, Jan Landa a Václav Přibyl. Krátce po svém příchodu podepsal Švarc tehdy velmi diskutovanou smlouvu o prodeji čpavku do Agrobohemie, údajně za ceny pod produkčními náklady, tedy výrazně nižší, než za kolik se prodávalo jiným zákazníkům. Týdeník Respekt tehdy přinesl informaci, že se nevýhodnost smluv projednávala v dozorčí radě Chemopetrolu a veškeré námitky shodila ze stolu její členka, náměstkyně ministra Grégra Milada Vlasáková.
Za Švarce hodnota Unipetrolu setrvale klesala, a Agrofertu naopak rostla. Na konci roku 2001 vláda odklepla Babišovi prodej Unipetrolu za 11,7 miliardy korun. Jenže z privatizace sešlo. Babiš odmítl zaplatit dohodnutou cenu, protože firmu poškodily povodně, a jak píše ve svém životopise, lekl se zhoršeného hospodaření Chemopetrolu (sic). Tehdejší premiér Zeman na smlouvání o ceně nepřistoupil a privatizaci zrušil. Mimochodem, podobný model Babiš uplatnil při pokusu koupit United Bakeries od bratrů Paříků. Tam se také dohodl na koupi, obsadil manažerské pozice, snížil hodnotu firmy a dožadoval se podstatné slevy z dohodnuté ceny. Také neuspěl, ale neprodělal.
Ovšem Švarc podepsal ještě další smlouvu, o níž se moc neví a která citelně snížila hodnotu Unipetrolu. Šlo o smlouvy s jinou Babišovou firmou Deza Valašské Meziříčí, do níž si Babiš zaparkoval podíly v Agrobohemii a Aliachemu,
který koupil z konkurzní podstaty Chemapolu. V nich šlo o to, že pokud se významně změní majetková struktura kterékoli ze smluvních stran, musí odprodat druhé straně svůj podíl ve společně vlastněných firmách. Že v Unipetrolu dojde ke změně vlastníků, bylo přitom v té době zcela jasné. Babiš tak i po prohře v privatizaci Unipetrolu získal zbývající podíl ve společně vlastněné Lovochemii. Ta poté, co ji plně ovládl Babiš, zázračně zpětinásobila čistý zisk.
Doma je doma
Hned čtyři otázky z dvaadvaceti jsou spojeny s kauzou daňových úlev ve výši zhruba jedné a půl miliardy korun pro slovenskou dceru Agrofertu Duslo Šaľa. Týdeník Euro o této kauze zevrubně informoval, a tak je známo, že velkorysou dotaci v nejvyšší možné výši schválil Babišův obchodní partner a spolupodílník ve firmě Port Service Bratislava, tehdejší ministr hospodářství Pavol Pavlis. Stalo se tak poté, co Babišův bývalý spolupracovník z Petrimexu Maroš Kondrót prosadil v parlamentu změnu zákona, podle níž velké státní subvence nemusela schvalovat vláda, ale stačil podpis ministra hospodářství. Podmínkou pro schválení takovéto dotace bývá vytvoření nových pracovních míst. V Dusle však investicí žádná nová místa nevzniknou, spíše se po modernizaci počet zaměstnanců sníží. Na Slovensku se sice intenzivně diskutuje o tom, že Babiš skrytě sponzoroval vládní stranu Smer Roberta Fica před volbami v roce 2012, ale důkazy pro to neexistují.
Zapomenuté historky
Kromě výše popsaných kauz je v seznamu řada dalších řečnických otázek připomínajících staré vazby ministra financí. Třeba zda Andrej Babiš zná profesionální kariéru svého nejbližšího spolupracovníka, bývalého vysoce postaveného důstojníka StB Libora Širokého. Podobné je to i s dotazem na Marka Riche, slavného mezinárodního šíbra, daňového podvodníka, který zbohatl na nelegálním obchodu s iráckou ropou a byl souzen a odsouzen k mnohaletému vězení v USA. Aby ho prezident Clinton amnestoval poslední den svého úřadování. Riche spojuje s Babišem jen to, že měl svůj švýcarský domov ve stejném městečku, kde sídlila výše zmíněná O. F. I., a na trzích se spekulovalo, že má podíl v Ameropě. Podnikal sice i v Česku, ale soustředil se na realitní projekty.
Zajímavý dotaz je na Babišovy vztahy se skupinami J&T a Penta a dalšími miliardáři. V pražském zákulisí se hovoří o jakémsi ozbrojeném příměří, kdy všichni uznávají, že Babiš má nyní v Česku navrch, a z jejich strany nepřijde žádný atak. Pro jistotu si však J&T i Penta pořídily vlivné mediální skupiny, aby disponovaly pro všechny případy dostatečnou palebnou silou. A možná ani sám Babiš dobře neví, co může od těchto vztahů čekat.
Zkrátka Čapí hnízdo je lapálií, která by normálně byla pod rozlišovací schopnosti drsného obchodníka, který se vždy pohyboval na hraně férovosti i zákonnosti a možná občas i kousek za ní – stejně jako všichni další hráči jeho formátu. Jenže když se takový člověk rozhodne stát morální autoritou kázající politikům o čistých rukou, musí počítat, že mu budou kladeny otázky, na které prostě nebude moci pravdivě odpovídat. A to už není lapálie, ale malér. l
Otázky iniciativy Vraťte nám stát na Andreje Babiše
1. Kdo byli skuteční vlastníci švýcarské společnosti O. F. I., která se v roce 1995 stala majoritním majitelem Agrofertu? 2. Znáte důkladně profesní kariéru svého blízkého spolupracovníka Libora Širokého?
3. Můžete popsat personální strukturu divize vnitřní bezpečnosti společnosti Agrofert?
4. Znal jste osobně pana Marka Riche?
5. Dokážete popsat způsob převzetí společnosti Lovochemie v době nedokončené operace akvizice Unipetrolu?
6. Byl vaším právním zástupcem ve sporu s PKN Orlen také Radek Pokorný?
7. Jaké byly vaše osobní vztahy s Ivanem Langerem, Stanislavem Grossem, Martinem Pecinou a Miroslavem Grégrem?
8. Jaké jsou vaše osobní vztahy s Jurajem Širokým, dnes majitelem slovenské společnosti Váhostav? 9. Přispěl jste v roce 1997 pětimilionovým darem na činnost ČSSD, v době, kdy byl jejím předsedou Miloš Zeman?
10. Spolufinancoval jste někdy v minulosti volební kampaň strany Smer Roberta Fica?
11. Jak hodnotíte svou účast ve společnosti Port Service Bratislava? » Že by Babiš s Rakickým věnovali lukrativní byznys s hnojivy soustředěný v Agrofertu Andrejovým spolužákům v rámci nějakého bohulibého odboje proti zkorumpované Mečiarově vládě, nepochybně vyvolává jisté pochybnosti. »
12. Jaké jsou vaše současné i minulé vztahy s bývalým slovenským ministrem hospodářství Pavolem Pavlisem, který udělil daňovou úlevu vaší firmě Duslo Šaľa?
13. Znáte podmínky udělení dotace a daňových úlev pro vaši firmu Duslo Šaľa ve výši 58 milionů eur? Jsou tyto podmínky dnes dodržovány?
14. V roce 2013 jste prohlásil, že do tří let budete mít největší mediální dům v ČR. Podařilo se vám to?
15. Znáte celkovou výši dotací pro váš holding?
16. Kolik času denně věnujete svým firmám?
17. Která banka je v současnosti koordinátorem vašeho úvěrového portfolia? Znáte aktuální strukturu správy akciového portfolia ČNB? Co si myslíte o tzv. sektorové dani pro banky? Jaký máte názor na výši vyváděných dividend u dcer velkých zahraničních bank se sídlem v ČR?
18. Znáte platnou zákonnou definici pojmu střet zájmů?
19. Jaké jsou vaše osobní vztahy se společnostmi Penta a J&T? Jaké jsou vaše osobní vztahy s pány Chrenkem, Romanem a Krúpou?
20. Považujete svou obhajobu v kauze Čapí hnízdo za adekvátní a věrohodnou?
21. Kampaň ANO stála v roce 2013 podle odhadů a také svědectví lidí z vašeho okolí cca 650 milionů korun. Proč se tato suma nepromítla do účetní uzávěrky kampaně? Z jakých zdrojů jste kampaň financoval?
22. Je pravda, že pekárenský koncern Lieken, jehož jste vlastníkem, dostal od německé vlády obří zakázku na dodávku pečiva do ubytovacích zařízení pro uprchlíky? A pokud ano, považujete to za správné, když zároveň na veřejnosti ostře vystupujete proti přijímání uprchlíků a kritizujete uprchlickou politiku západních zemí včetně Německa?
V pražském zákulisí se hovoří o jakémsi ozbrojeném příměří, kdy všichni uznávají, že Babiš má nyní v Česku navrch, a z jejich strany nepřijde žádný atak. Pro jistotu si však J&T i Penta pořídily vlivné mediální skupiny, aby disponovaly pro všechny případy dostatečnou palebnou silou.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
