Před dlouhodobým pobytem v zahraničí se vyplatí znát předem způsob zdanění. V některých případech se musí daň uhradit v cizině i doma
Práce v zahraničí je dnes pro Čechy zcela běžná. Naši občané ale často nepočítají s jiným režimem zdanění zahraničních příjmů a se změnami v účasti na důchodovém, nemocenském a zdravotním pojištění. Přitom za neplnění daňových a jiných odvodových povinností hrozí vysoké sankce a v krajním případě se může jednat i o trestný čin.
Pokud fyzické osoby vstoupí do pracovního vtahu se zahraniční společností, často se domnívají, že zdanění jejich příjmů zajistí nový zaměstnavatel. To ale neplatí vždy. Zaměstnancům i ostatním osobám s příjmy ze zahraničí může vzniknout povinnost podat daňové přiznání v ČR, ale i v zahraničí.
Co říká smlouva
Ke zjištění, kde a jak zdaňovat vlastní příjmy, je třeba posoudit, zda zůstanete českým daňovým rezidentem nebo se stanete daňovým rezidentem státu, kam se vydáváte za prací. Obecně platí, že ve státě daňové rezidence se mají zdaňovat veškeré celosvětové příjmy.
Pravidla pro určení daňové rezidence stanoví mezinárodní smlouva o zamezení dvojího zdanění – pokud ji má ovšem Česká republika uzavřenu se státem, kam přesídlíte a kde budete pracovat. V současnosti má ČR takové smlouvy se 78 státy. V případě ostatních zemí se daňová rezidence stanoví podle vnitrostátních předpisů obou států (v ČR podle zákona o daních z příjmů). Po dobu práce vykonávané v nesmluvním státě můžete být považováni za daňového rezidenta obou států a týž příjem může podléhat zdanění v Česku i v zahraničí.
Mezinárodní smlouva stanoví, který stát má právo zdanit vaše příjmy. To, zda a jak se bude jednotlivý příjem danit, určují zákony příslušného státu. V řadě případů smlouva umožňuje zdanit určitý druh příjmu ve dvou státech. Typickým příkladem jsou příjmy ze závislé činnosti. Mzda českého daňového rezidenta za práci vykonávanou v zahraničí může být zdaněna jak v ČR, tak v zahraničí. Podobně se zdaňují například příjmy z pronájmu nemovitosti. Ty smlouva umožňuje zdanit jak ve státě, kde se nemovitost nachází, tak v zemi, kde je pronajímatel daňovým rezidentem. Ke dvojímu zdanění téhož příjmu by ale docházet nemělo. Smlouva totiž vždy stanoví postup, jak dvojímu zdanění zabránit. Buď umožní snížit českou daň o daň zaplacenou z těchto příjmů v zahraničí, nebo nezahrnovat tyto příjmy do příjmů zdaňovaných v ČR.
Naopak jiné druhy příjmů umožňuje smlouva zdanit jen v jednom státě. Například bankovní úroky mohou být zpravidla zdaněny jen ve státě, kde jste daňovým rezidentem. Nezáleží přitom na státu, kde je účet veden. Rovněž příjmy z prodeje movitých věcí (například automobil, cenné papíry) mohou být zdaněny jen ve státě, kde je prodávající daňovým rezidentem.
Pozornost se vyplatí
Změna státu pobytu neznamená automaticky změnu daňové rezidence. Určující je bydliště. V případech, kdy máte k dispozici byt jak v České republice, tak ve smluvním státě, záleží na dalších osobních okolnostech, podle nichž se určí stát vaší daňové rezidence.
V současnosti, kdy se česká daň z příjmů ze závislé činnosti počítá z takzvané superhrubé mzdy (mzda zvýšená o povinné pojistné, které by odváděl zaměstnavatel podle českých předpisů), může být pro zaměstnance výhodnější zdaňovat mzdu jen v zahraničí a nezdaňovat ji v ČR. To je možné, když je zaměstnanec daňovým rezidentem druhého smluvního státu nebo pokud smlouva umožňuje vynětí mzdy ze zdanění v tuzemsku. V neposlední řadě je třeba počítat také s tím, že změna daňové rezidence ovlivní i zdanění jiných druhů příjmů fyzické osoby.
Chystá-li se člověk pracovat v zahraničí, bude mít změna v jeho životě dopad i na zdravotní, důchodové a nemocenské pojištění, přesněji řečeno na placení příslušného pojistného. Zásadně se platí pojistné ve státě, kde je výdělečná činnost vykonávána. Určité výjimky z tohoto pravidla může upravovat mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení, pokud ji má ČR s příslušným státem uzavřenu. Je proto více než vhodné doporučit, aby si lidé před zahájením práce v zahraničí zjistili, jaké změny a povinnosti je ve zdaňování příjmů a v oblasti pojištění čekají. Jinak se jim může stát, že své povinnosti zanedbají, nebo naopak na daních a pojistném zaplatí víc, než je nutné.
