M e t e o r o l o g i e
Jestliže dosud existovaly pochybnosti o tom, že se atmosféra Země otepluje, pak nyní už je třeba brát toto konstatování jako fakt. Dvě na sobě nezávislé studie vypracované v uplynulých třech letech potvrzují, že jaro je na severní polokouli teplejší a podzim přichází později.
Dosud byla podobná tvrzení podložena jen nepřímými důkazy. Nyní jsou k dispozici výsledky pozorování rostlin napříč Evropou. Výzkumu se zúčastnilo 77 pozorovacích stanic, které jsou sdruženy v síti fungující pod názvem Mezinárodní fenologické zahrady (IPG). Fenologie je věda, která zkoumá závislost životních projevů rostlin nebo živočichů na změnách počasí, ročního období a prostředí. Zahrady sítě IPG se nalézají po celé Evropě od nejsevernějších míst ve Skandinávii, přes Polsko až po Řecko, Bulharsko, Španělsko a Irsko. Na stanicích jsou vysázeny geneticky identické klony různých druhů rostlin a stromů.
Každý rok na jaře v letech 1959 až 1993 lidé z těchto pozorovacích stanic zaznamenávali dny, kdy se poprvé objevily pupeny, kdy se poprvé rozvinuly listy a kdy začaly rostliny rozkvétat. Předmětem zkoumání bylo i to, kdy začaly listy usychat a kdy začaly opadávat.
Shromážděná data analyzovali dva výzkumníci z mnichovské univerzity v Německu - Anette Menzelová (specializuje se na výzkum lesů) a Peter Fabian, odborník na podnebí, meteorologii a prales. Došli přitom k závěru, že za uvedená tři desetiletí začíná jaro o zhruba šest dnů dříve než na počátku zkoumaného období. Podzim zase přichází asi o pět dní později.
Uvedené jedenáctidenní prodloužení vegetačního období je podle německých vědců způsobeno teplejším počasím. O výsledcích jejich bádání informoval koncem letošního února americký týdeník Nature.
Od konce 19. století se průměrná teplota zemského povrchu zvýšila asi o jeden stupeň Fahrenheita. Odborníci se shodují v názoru, že alespoň zčásti to mají na svědomí především emise skleníkových plynů, které vznikají spalováním fosilních paliv, jako například uhlí nebo ropy.
Z toho vyvozují, že pokud budou emise skleníkových plynů pokračovat v současné úrovni, zvýší se teplota zemského povrchu v následujících letech o další dva až šest stupňů Fahrenheita. Od poslední doby ledové (asi před dvaceti tisíci lety) se přitom Země oteplila jen asi o pět až devět stupňů Fahrenheita.
Předpokládané oteplení by podle vědců narušilo zemské klima tak, že bychom byli svědky mnohem silnějších povodní i such, stoupla by hladina světových oceánů a mírné klimatické pásmo by se posunulo směrem na sever. Oteplení by mělo však i pozitivní stránky, především prodloužení vegetačního období v severních oblastech. Podle závěrů studie Menzelové a Fabiana jsme svědky prodlužování vegetačního období už nyní.
Také další nedávno vypracované studie potvrzují, že se rostliny probouzejí k životu dříve (v Kanadě) a že i ptáci začali klást dříve svá vejce (ve Velké Británii). V roce 1996 zaznamenal Charles Keeling ze Scippsova institutu v americkém San Diegu, že předčasný příchod jara je v atmosféře zaznamenán zvýšenou nebo sníženou hladinou oxidu uhličitého, který „dýchají rostliny. Když tedy na podzim opadávají, množství oxidu uhličitého ve vzduchu stoupá, a naopak na jaře po vypučení listů zase klesá. Na základě pozorování touto metodou došel Keeling k závěru, že jaro přicházelo v devadesátých letech 20. století na severní polokouli zhruba o týden dříve než v letech sedmdesátých.
V roce 1998 zaznamenalo lidstvo zatím nejvyšší průměrnou roční teplotu od poloviny devatenáctého století, kdy se teplota zemského povrchu začala podrobně a pravidelně sledovat. Světová meteorologická organizace (WMT) při OSN loni v prosinci dále oznámila, že sedm z deseti nejteplejších let bylo zaznamenáno v 90. letech a zbývající tři v období od roku 1983.
