Sedm miliard korun. To je balík peněz, s kterým ročně hospodaří Česká televize (ČT). Loni i předloni to bylo 6,9 miliardy, letos 7,2 miliardy korun. Vzhledem k rozsahu rozpočtu a především faktu, že se na financování veřejnoprávní televize podílí prakticky každá domácnost Česka, vzbuzuje tato suma velké emoce. Týdeník Euro se pokusil – v rámci dostupných zdrojů – zmapovat využití sedmimiliardového rozpočtu a zároveň poukázat na několik případů neefektivního nakládání s koncesionářskými poplatky.
Přefinancováno
Dobrou zprávou je, že Česká televize není ve finanční tísni, nebo dokonce že by balancovala na hranici krachu jako její někdejší slovenská televizní kolegyně. Stinnou stránkou této informace je fakt, že ekonomicky vcelku únosná situace ČT není výsledkem konstruktivní manažerské práce managementu ČT v čele s odstupujícím ředitelem Jiřím Janečkem, nýbrž vyšším inkasem koncesionářských poplatků v posledních letech.
Politickým rozhodnutím v roce 2005 bylo totiž odsouhlaseno, že v rozmezí tří a půl roku se povinný poplatek na veřejnoprávní televizi v každé rodině v Česku zvýší o 80 procent. Řečí čísel – ještě na začátku roku 2005 byla výše koncesionářských poplatků na hodnotě 75 korun měsíčně, zatímco od roku 2008 to bylo 135 korun. Veřejnoprávní médium tedy namísto původních příjmů v hodnotě přibližně tří miliard korun hospodařilo s téměř šestimiliardovým inkasem. „Česká televize byla v dané době brutálně přefinancovaná, i když se počítalo se spuštěním dvou nových kanálů, zpravodajské ČT24 a sportovní ČT4. A především díky nárůstu koncesionářských poplatků se hospodaření ČT v posledních čtyřech letech pohybovalo v zisku,“ tvrdí Jaroslav Dědič, který jako místopředseda Rady ČT (RČT) dohlíží na chod veřejnoprávní instituce.
Utrácení místo úspor
V dané době je možné sledovat nárůst celkové vysílací doby z 22,5 tisíce hodin na současných 35 tisíc, ale také výrazné zvýšení investičních výdajů, které od roku 2005 stouply z 399 milionů na plánovaných letošních 700 milionů. „Vybudovaly se dva nové kanály a Česká televize začala hodně utrácet, byť ekonomická krize v posledních letech donutila většinu firemních subjektů výrazně šetřit,“ říká místopředsedkyně Rady ČT Dana Eklová-Makrlíková.
Veřejnoprávní televize kromě jiného poměrně zásadně zlepšila odměňování svých zaměstnanců. Náklady na mzdy a s tím spojené pojištění stouplo za posledních pět let z 1,08 miliardy téměř o půl miliardy korun, zatímco počet zaměstnanců stoupl „jen“ o třináct procent na 2865 v loňském roce. Z návrhu rozpočtu ČT pro rok 2011, který má týdeník Euro k dispozici, kromě jiného vyplývá, že mezi lety 2005 a 2010 stoupla průměrná měsíční mzda z 26,5 tisíce na 35,9 tisíce korun.
Dvě třetiny externě
„V rámci rozpočtových výdajů České televize jsou však daleko rozsáhlejší a zásadnější položky, nad kterými neexistuje pořádná kontrola,“ konstatuje Eklová. Na mysli má především náklady na výrobu finančně nejnáročnějších pořadů, o jejichž přehled požádala již na podzim roku 2009, a dodnes nedostala – ačkoli jako radní ČT má právo dohlížet na efektivnost vynakládaných prostředků veřejnoprávní televize – odpověď.
„Do výroby pořadů je jen v externích nákladech investována suma kolem 2,1 miliardy korun ročně, v součtu s interními náklady se dostáváme na hodnotu kolem 3,5 miliardy korun, což je polovina celého rozpočtu České televize. Kombinace argumentu, že náklady na pořady se nesmějí zveřejňovat kvůli údajnému obchodnímu tajemství, a faktu, že výroba pořadů nepodléhá prakticky žádným výběrovým řízením, je pro mne nepřípustná,“ říká dlouhodobá kritička poměrů v hospodaření ČT.
V této souvislosti je zapotřebí zmínit, že Česká televize hodlá podle rozpočtu pro letošní rok investovat do výroby pořadů 3,287 miliardy korun, přičemž dvě třetiny z této sumy putují na platby externím subjektům. Největším příjemcem finančních prostředků na takzvaný výrobní úkol je první kanál, jehož celkové náklady by měly letos dosáhnout 1,258 miliardy korun. Naopak na alternativně laděnou dvojku připadá „jen“ 442 milionů korun (více viz Nejdražší je jednička).
Drahá dramatická tvorba
Detailní pohled do Návrhu rozpočtu ČT pro rok 2011, jenž má týdeník Euro k dispozici, ukazuje, jak značně rozdílné jsou náklady a objemy výstupů jednotlivých výrobních center či redakcí. Finančně nejnáročnější jsou redakce sportu (loňský rozpočet na externí náklady dosahuje 485 milionů) a redakce zpravodajství (308 milionů). Třetím nejnákladnějším střediskem na takzvaný výrobní úkon je Centrum dramatické tvorby. To loni zvýšilo své externí náklady o 24 milionů na téměř dvě stovky milionů, a pro letošek počítá rozpočet s dalším devítimilionovým nárůstem. Vezmeme-li v úvahu, že v tomto oddělení tvoří – stejně jako v celé ČT – odměny externím subjektům dvě třetiny celkových nákladů, může se celý rozpočet Centra dramatické tvorby pohybovat kolem tří set milionů. Za tyto peníze centrum loni vyprodukovalo „celých“ 56 hodin pořadů, tudíž každá odvysílaná hodina stála televizi více než 5,3 milionu korun.
Oproti tomu například Redakce zpravodajství vytvořila za 308 milionů externích nákladů přes 5280 vysílacích hodin, čímž se cena odvysílané hodiny dostává významně pod stotisícovou hranici. Právě zpravodajství a výroba vlastních pořadů by podle radního Dědiče měly být nosnými produkty ČT, a tedy i významnějšími nákladovými položkami. „Dnes je to přitom obráceně. Na tyto programově podstatné pořady jde menší část rozpočtu než na mandatorní výdaje,“ tvrdí.
Stará paní před plastikou
V podobném duchu hovoří i dva nejvážnější adepti na pozici nového generálního ředitele ČT Petr Dvořák a Hynek Chudárek. Dvořák coby někdejší šéf televize Nova dokáže dobře rozpoznat a pojmenovat slabá místa instituce z Kavčích hor. „ČT by měla být garantem kvality ve vlastní tvorbě a ve zpravodajství, to je dle mého názoru hlavní záměr veřejnoprávní televize. Vzhledem k tomu, že se ČT pohybuje nepružně, často až rigidně, převzala úlohu lídra v těchto oblastech komerční televize. Je zapotřebí Českou televizi – pomalou, starou paní – osvěžit, provést plastickou operaci, dopřát jí lázeňskou kúru a zároveň najít v systému řadu finančních rezerv. Pak může ČT velmi dobře fungovat dál,“ řekl Dvořák týdeníku Euro.
Chudárek, který působí jako výkonný ředitel hudebního kanálu Óčko, upozorňuje na velký potenciál, který má veřejnoprávní instituce ve zkušených televizních zaměstnancích. „Není zapotřebí od základu vše měnit, ale je nutné mnohem lépe pracovat interně, v rámci ČT. A více se zaměřit na původní poslání televize, tedy dělat vlastní tvorbu s profesně zdatnými zaměstnanci, kteří na Kavkách stále jsou,“ naznačuje Chudárek. V této souvislosti připomíná letošní rozpočet ČT, který počítá s nižšími investicemi do původní výroby v řádech desítek milionů korun. „Je nepřípustné, aby se šetřilo na pořadech pro děti a vzdělávacích projektech. Oboje patří do kategorie, kam by veřejnoprávní televize měla naopak investovat stále více,“ dodává.
Vyrovnaný rozpočet? Ani náhodou
Ale zpět k řeči čísel. Na posledním předprázdninovém zasedání Rady ČT se rozpoutala vášnivá debata mezi odstupujícím generálním ředitelem Janečkem, podporovaným finanční ředitelkou Lujzou Oravcovou, a radními o vyrovnanost rozpočtu ČT. Přibližně 700tisícová odměna pro Janečka za loňský rok je totiž přímo vázána na výsledek hospodaření televize. Oravcová s Janečkem operovali s faktem, že od roku 2004 je v ČT nastaven systém nulového ekonomického výsledku, tedy žádné ztráty ani zisku.
Jak ale vyplývá z návrhu rozpočtu ČT pro letošní rok, management televize počítá s tím, že z fondu televizních poplatků vyčerpá o více než 100 milionů korun víc, než do něj dle předpokladů přiteče. Loni byl dle tohoto dokumentu rozdíl ještě vyšší – zatímco plánované inkaso koncesionářských poplatků bylo 5,79 miliardy korun, televize z něj měla vyčerpat 5,917 miliardy. „Není přece možné, že subjekt, který má díky poplatkům stabilní a každoročně jisté příjmy, vysaje z rezervního fondu 100 nebo 130 milionů korun,“ zlobí se radní Dana Eklová. „Selský rozum mi říká, že pokud utratím víc, než vydělám, jsem ve ztrátě,“ podotýká její kolega Jaroslav Dědič.
Ten navíc upozorňuje, že fond TV poplatků, který v současnosti obsahuje přibližně třímiliardovou rezervu z „tučných“ let (po skokovém nárůstu koncesionářských poplatků), čeká v nejbližší době několik zásadních investičních výdajů. „Jen nové studio ČT v Brně by mělo stát tři čtvrtě miliardy korun, nutná rekonstrukce čeká i Kavčí hory, kde budovy i zázemí studií odpovídají stavu ze 70. let,“ poukazuje Dědič. „Pokud se peníze z rezervního fondu budou dál projídat na provoz, můžeme být za pár let na nule,“ dodává Eklová.
Úspory jen avizované
Detailní pohled do zmiňovaného rozpočtového plánu veřejnoprávní televize odkrývá ještě jedno zjištění – restrukturalizace ČT, kterou před časem nařídil Janeček, se nákladů jako celku prakticky nedotkla. „V souvislosti s výrazným poklesem výnosů přistoupila ČT ve dvou vlnách, v dubnu 2009 a květnu 2010, k redukci nákladů a hledání úspor,“ komentoval Janeček restrukturalizační kroky v návrhu rozpočtu pro letošní rok.
Jak takové šetření vypadá v praxi? Celkové náklady ČT v roce 2009 stouply o 166 milionů korun na 6,926 miliardy korun. Pro druhý rok „úsporné kúry“ si vedení televize dokonce naplánovalo nárůst nákladů na 7,3 miliardy korun. V reálu nakonec náklady klesly, na 6,887 miliardy korun. I proto, že ČT nedokázala realizovat plánované výnosy z reklamy, kdy namísto 530 milionů prodala inzerci za 380 milionů, čemuž musela uzpůsobit i nákladové položky.
Na letošní rok má veřejnoprávní televize naplánovaný vyrovnaný rozpočet, tedy náklady i výnosy ve výši 7,2 miliardy korun. Největší úspory by měla ČT docílit na nákladech za šíření signálu, neboť nemusí platit za souběžné vysílání v digitálních a analogových sítích, které jsou postupně vypínány. Namísto 667 milionů, které za šíření signálu zaplatila loni, by to měla být jen půlmiliarda korun. O deset procent na 220 milionů naopak vzrostou honoráře a odměny takzvaným kolektivním správcům a například o deset milionů více, tedy 68 milionů korun, hodlá letos ČT utratit za propagaci a reklamu.
Šetření na dětech
V rámci externích nákladů na výrobu pořadů je pro letošek naplánována suma o 20 milionů nižší než loni, když management například sloučil Centrum tvorby pro děti (loňský rozpočet 144 milionů) s Centrem divadelní a hudební tvorby (loňský rozpočet 52 milionů) do jednoho výrobního subjektu, který by měl hospodařit se 128 miliony korun.
Naopak na více než dvojnásobek, konkrétně na 115 milionů korun, vzrostly nerozepsané externí náklady, které může ČT použít například na koprodukční projekty. „Televize by potřebovala rozsáhlý a nezávislý audit, který by jednoznačně vyčíslil náklady na provoz, investice do techniky a především na výrobu jednotlivých pořadů. Nad tím vším by měl stát tvrdý management, aby mohla ČT fungovat efektivněji,“ tvrdí radní Eklová.
Svaté krávy neexistují
O možnosti úspor hovoří, i když ne příliš konkrétně, potenciální kandidáti na Janečkem uvolněné ředitelské křeslo. „Základem je nové nastavení programových schémat kanálů a ustanovení jednoho ředitele programu, jak tomu v ČT bylo dříve. Spolupráce jednotlivých kanálů by přinesla synergie na nákladové straně a zároveň by umožnila křížovou podporu programu. Tím by se ušetřily peníze a časem by vzrostla i sledovanost,“ odhaduje Chudárek.
Dvořák tvrdí, že ať do ČT přijde jakýkoli nový ředitel, měl by uskutečnit revizi smluvních vztahů a kontrolu zásadních nákladových položek, podobně tomu bylo na Nově pod jeho vedením v roce 2009. „Nastavili jsme základní pravidlo, že neexistují svaté krávy, tedy konec výmluv ,tak jsme to dělali vždycky‘ nebo ,bez toho nemůžeme být‘. Připravili jsme dodavatele na fakt, že vypíšeme nové tendry, pokud nesníží své marže, což se nakonec ve většině případů stalo. Týkalo se to jak smluv za 50 tisíc, tak desetimilionových kontraktů,“ vzpomíná Dvořák.
Nakonec Nova docílila meziročního snížení nákladů o 16 procent, tedy asi o dvě a půl miliardy korun. „Nechci tvrdit, že by to v České televizi mohlo dopadnout podobně, ale i kdyby se podařilo dosáhnout na pětiprocentní úsporu, je to více než tři sta milionů korun,“ říká Dvořák. Konkrétnější být nechce. „Celá instituce na Kavčích horách se musí nejprve pochopit, porozumět, a teprve po nějaké době je možné vyřknout ortel,“ uzavírá.
Střípky z Kavčích hor
- Po celé republice má ČT rozmístěno čtrnáct regionálních redakcí (poslední byla vybudována loni v dubnu v Klatovech), celkově televize disponuje čtyřiadvaceti regionálními zpravodajskými štáby.
- Podíl domácí tvorby na jedničce a dvojce loni klesl téměř o tři procentní body na 69,7 procenta, přičemž na vysílané zahraniční produkci se evropská tvorba podílí 57 procenty.
- Celkově podíl evropských děl na plnoformátových kanálech (ČT1 a ČT2) přesáhl 86 procent, přičemž se nezapočítává zpravodajství, sport, soutěže ani reklama.
- Podíl pořadů určených dětským divákům loni přesáhl hranici čtrnácti procent (žádná právní norma nestanovuje povinný rozsah vysílání pro děti).
- Bezmála dvě třetiny odvysílaných pořadů v loňském roce na ČT1 a ČT2 představoval podíl vlastní tvorby veřejnoprávní televize.
- Jako koproducent se ČT loni podílela na výrobě dvaceti filmů a dokumentů a zahájila přípravu či výrobu na dalších šestnácti, které byly a budou uvedeny letos.
- Podíl vysílání televizních studií Brno a Ostrava musí činit alespoň 20 procent vysílacího času (kvóta v loňském roce dosáhla 22,6 procenta).
- Od letošního roku má ČT povinnost opatřit titulky (klasickými či skrytými v rámci teletextu) 70 procent pořadů vysílaných na prvním a druhém kanálu (již loni dosáhl podíl pořadů 80,7 procenta) a alespoň deset procent vysílaných pořadů na těchto plnoformátových programech má být zpřístupněno pro osoby se zrakovým postižením.
- V loňském roce řešila Rada ČT 294 stížností a reakcí diváků na pořady České televize, nejvíce na pořady Události a Reportéři ČT.
Seriály už nikdo nechce
Manažeři veřejnoprávní televize rádi zdůrazňují ekonomicky pozitivní vliv prodeje televizních práv k pořadům vyrobených v ČT, respektive v někdejší Československé televizi. Pohled do finančních čísel veřejnoprávní instituce však vypovídá jen o drobných (z pohledu České televize): v rámci Česka prodala ČT za loňský rok televizní práva za pouhých osm milionů korun.
Největším odběratelem se stala TV Barrandov, která zakoupila jednu pohádku a práva na čtyři seriály (Bylo nás šest, Dynastie Nováků, Chlapci a chlapi, Žena za pultem) v úhrnné hodnotě necelých pěti milionů korun. Regionální televizní agentura (RTA) pak za tři miliony korun koupila práva na balík dokumentů. Nepříznivý vývoj v oblasti prodeje práv se týká i zahraničí, kam ČT prodává jen starší tituly, jako je například Třicet případů majora Zemana. I samotné vedení televize v oficiální výroční zprávě za loňský rok upozorňuje na fakt, že ČT začínají zásadně chybět nové celovečerní filmy a obsahově silné tituly, které by zahraniční partnery zaujaly.
