Výsledky hospodaření naznačují, že se prodej podaří
Ministr financí Pavel Mertlík by měl možná již tento týden do vlády dodat podkladový materiál k privatizaci českých bank. Jeho úřad podle posledních dostupných informací stále předpokládá očištění České spořitelny od špatných úvěrů ve výši zhruba 50,2 miliardy korun, které by mělo stát prostřednictvím Konsolidační banky přijít na 22,6 miliardy. Také údaje za třetí čtvrtletí letošního roku ukazují, že propočet odpovídá požadavkům Erste Bank Sparkassen, exkluzivního partnera při jednání o privatizaci spořitelny.
Stát může platit méně.
Již propočty podle pololetních výsledků naznačovaly, že by se představy Erste Bank a ministerstva financí nemusely rozcházet (EURO 44/1999). Generální ředitel tohoto finančního domu Andreas Treichl koncem října v Londýně prohlásil, že požaduje vládní garance na špatné úvěry nebo jejich vyvedení z banky. Zároveň odhadl, že jde minimálně o třetinu ze 150 miliard, které spořitelna rozpůjčovala.
Rakouský peněžní ústav chce, aby stát řešil skutečně všechny nestandardní, pochybné a ztrátové úvěry. Pokud Mertlík vycházel z pololetních údajů o hospodaření spořitelny, potom je připraven provést přesně to, co Erste žádá. Tyto úvěry dosáhly v pololetí 49,556 miliardy korun, o půldruhého procenta méně, než hodlá vyvést ministerstvo financí. Jelikož Česká spořitelna vytvořila na 54 procent opravné položky, dopad do státní kasy vychází na 22,8 miliardy korun, tedy o dvě stě milionů více, než předpokládá Mertlíkův dokument.
Pohled na výsledky po třech čtvrtletích letošního roku ukazuje, že ředitel Treichl chce dokonce ještě méně, než protistrana nabízí. Objem klasifikovaných úvěrů České spořitelny totiž za třetí kvartál stoupl jen minimálně, o 155 milionů. Oprávky k nim ale spořitelna zvýšila o plných 21 procent. Díky tomu dnes rozdíl mezi opravnými položkami a klasifikovanými úvěry dosahuje 16,5 miliardy korun.
Rekordní propad.
Na prodej spořitelny tedy bude muset stát možná vynaložit nižší náklady, než čekal. Vytváření rezerv a opravných položek však snižuje prodejní cenu, neboť prohlubuje ztrátu, která dosáhla rekordních rozměrů. Podle českých standardů šlo po třetím čtvrtletí o sedm miliard korun oproti pouhým devíti stům milionům ve stejném období loni. Mezinárodní standardy však říkají, že propad v hospodaření dosáhl dokonce devět a půl miliardy. Ty přitom, jak známo, více odrážejí ekonomický stav společností a jsou jedinými, které respektují zahraniční investoři.
Rozdíl mezi výsledky podle uvedených hledisek byl u spořitelny způsoben především třemi faktory. Do výsledků podle mezinárodních standardů nebyl zaúčtován vliv odložené daně. Tento metodický zásah představoval za první tři čtvrtletí rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy ve výši dvou miliard korun, které v případě zaúčtování zlepšují obraz společnosti. Podle mezinárodních standardů se také promítla do hospodaření alikvótní část opravných položek a rezerv podle opatření ČNB k zástavám nemovitostmi. Tento rozdíl představuje jednu a půl miliardy korun a podle českých standardů se do výsledků hospodaření promítá až na konci roku. Na druhou stranu o jednu miliardu vylepšují výsledky cenné papíry. Podle českých standardů lze totiž tvorbou pohledávek pouze zohlednit pokles tržních cen, zatímco podle mezinárodních i růst.
Není všechno ztráta.
V Hospodářských novinách se minulý týden objevila neoficiální informace, podle níž je Erste ochotna dát za očištěnou banku sedmatřicet miliard korun. Naopak za neočištěnou od jedné do dvou miliard. Třetí varianta má hovořit o dvaceti miliardách pro případ, že dojde pouze k očištění podle plánu ministerstva financí. Protože se však Mertlíkovy záměry s největší pravděpodobností s požadavky Erste nerozcházejí a neočištěnou banku ředitel Treichl již jednou veřejně odmítl, řeč bude nejspíš jen o jedné variantě.
Pokud by skutečně dostal český stát za spořitelnu více než třicet miliard korun, potom by z okamžitého hlediska mohl na transakci vydělat. Je však otázkou, zda bude skutečně řešit jen šestnáct miliard. Úvěrové portfolio se může zhoršit a prognózy tohoto vývoje zná jen pár vyvolených. Potom by mohli chtít rakouští partneři třeba i vytvoření vyšších oprávek na sledované úvěry tak, jak to chtěla finanční divize General Electric v Agrobance. Na druhou stranu, na ztrátové úvěry jsou vytvořeny rezervy ve výši téměř devadesáti procent a z ostatních skupin by nakonec mohly ještě nějaké peníze přijít. Takže skutečné ztráty z klasifikovaných úvěrů nemusí dosáhnout plných šestnácti miliard.
K nákladům státu na prodej spořitelny je však třeba přičíst minimálně to, co FNM či Konsolidační banka vynaložily na navyšování jmění a vyvádění špatných úvěrů. Jen v loňském roce odešlo ze spořitelny za deset miliard špatných pohledávek. Letos se zase fond podílel na navýšení jmění zhruba čtyřmi miliardami. Už z těchto údajů je zřejmé, že stát celkově na prodeji České spořitelny příliš nevydělá.
Banka Erste je stoleté dítě
Erste Bank Sparkassen je formálně ještě malým dítětem, její základy však sahají hluboko do Rakouska-Uherska. Vznikla v roce 1997 spojením GiroCredit s nejstarší rakouskou spořitelnou, založenou roku 1820, Erste Österreichische Sparkasse.
Již předtím držela Erste v GiroCredit zhruba čtvrtinový podíl. Podmínky pro fúzi si zajistila odkoupením podílu největšího akcionáře, jímž byla Bank Austria (původním názvem Zentralsparkasse). Ta GiroCredit opustila, protože se rozhodla pro fúzi s Creditanstalt. Po ní obsadila první místo mezi rakouskými bankovními domy. Na druhém se usadila Erste Bank Sparkassen, která také v roce 1997 vstoupila na burzu a stala se veřejnou akciovou společností. Bank Austria naopak ovládá stát a město Vídeň.
V současnosti je na veřejném trhu zhruba pětatřicet procent Erste. Čtvrtinu banky ovládá prostřednictvím Zentral-sparkasse der Gemeinde Wien město Vídeň. Čtyřicet procent drží pod hlavičkou Sparkassen - Anteilsverwaltung právní nástupci původních spořitelen. Významnými akcionáři jsou také kooperující banky (téměř šest procent) a pojišťovny (deset procent).
V Rakousku byly spořitelny zakládány podobně jako u nás kampeličky. Řídily se zvláštním zákonem o spořitelnách, který jim například nedovoloval vydávání nových akcií ani rozdělování zisku mezi majitele. To jim nová legislativa umožnila teprve na začátku osmdesátých let. Spořitelny začaly zakládat dceřiné společnosti, klasické akciovky, které od nich převzaly veškerou aktivitu. Samotná Erste se dnes snaží držet podíly v řadě menších spořitelen.
Celkově se spořitelny, mezi nimiž má Erste dominantní pozici, podílejí na rakouském trhu zhruba z šestnácti procent. Šestatřicet procent ovládají dohromady dvě největší skupiny v zemi Erste a Bank Austria Creditanstalt. Na trhu s podílovými fondy se Erste Sparinvest podílí zhruba dvaceti procenty. Přibližně stejně velký je podíl Raiffeisen Bank, více nemá nikdo. Na trhu retailových fondů si Erste udržuje s 27 procenty dominantní postavení.
(ina, rop)
