Premiér
Andrej Babiš měl dosud – stejně jako americký prezident Donald Trump – štěstí,
že se vezl na hospodářské konjunktuře. Od začátku jeho premiérování na sklonku
2017 ekonomika svižně rostla až do současnosti. Babiš přitom tento růst
přiživoval masivním zvyšováním státních výdajů, kdy kromě velmi žádoucího zvyšování
důchodů a učitelských platů rozšiřoval naprosto nepotřebně davy „úředních
trubců“, jak je rád nazývá jeho oponent Miroslav Kalousek, či poskytoval
nepotřebné slevy na vlak, a naopak infrastrukturní investice vázly.
Babišovi
musíme přiznat kredit, že na rozdíl od mnoha vládních politiků chápe, že
ekonomiku v krizi musí stát výrazně podpořit, protože tady není nikdo
jiný, kdo by to udělal (firmy i spotřebitelé hromadí hotovost a neutrácejí).
Nicméně blíží se parlamentní volby v roce 2021 a Babišova vláda si
připravuje půdu pro rozsáhlé deficity i v příštích letech.
Velký špatný. Dopady současné pandemie by mohly překonat krizi z třicátých let, věští známý skeptik
Na mimořádném zasedání prvního dubna schválila návrh zákona, kterým se mění o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jehož podstatou návrhu je razantní zvýšení maximálně přípustných hodnot strukturálních deficitů pro roky 2021-2027 ze stávající úrovně jedno procento HDP.
Je jasné, že schodkově bude a musí stát kvůli krizi hospodařit i v příštím roce, ale současně se pod pláštíkem „pomoci ekonomice z krize“ před volbami skryje řada masivních dárků pro voliče. Vládní dluh se tak bude nafukovat mnohem rychleji, než bude nutné. Můžeme situaci omlouvat tím, že Česko je relativně málo zadlužené a má kapacitu si půjčovat, ale – jak říká například exguvernér Zdeněk Tůma – vzpomeňme na příklad Lotyšska v době minulé krize, které nemělo velký dluh, ale kvůli rychlosti zadlužování země velmi rychle ztratila možnost půjčovat si na finančních trzích. Nákupy českého dluhu centrální bankou taky nebudou nekonečné, a potupně potom žádat o půjčku Mezinárodní měnový fond není zrovna něco, čím bychom se mohli chlubit.
V následujících letech tak přijde – společně s vyššími výdaji státu – bezpochyby vyšší zdanění, aby se stát mohl financovat svůj provoz. Vzpomeňme – jako příklad za všechny – na prognózu stárnutí obyvatelstva a důchodový účet, který bude výrazně deficitní. To už však bude řešit jiná vláda a dnešní čtyřicátníci budou jen nevěřícně valit oči, jak se jejich naděje na „spravedlivý“ důchod rozplývají.
Zde prognóza salda důchodového účtu z loňského roku, která nepočítala se současnou krizí, a tedy velmi optimistická:
