Nezbývá než věřit, že centrální bankéři v klíčových zemích začnou spouštět zvednutá stavidla s dostatečným předstihem před další krizí
Internetová měna bitcoin, která měla změnit svět peněz, je tak trochu ve slepé uličce, a jak se lze dočíst v tomto čísle týdeníku Euro, stal se z ní jen dobrý kšeft pro pár těžařů z Číny. Jinak slouží spekulantům a obchodníkům za hranou zákona. Virtuální měna, která měla být svobodnou alternativou k běžným platidlům, se tak dostala do úzkých.
Zároveň si však můžeme klást otázku, kam směřují měny standardní v době, kdy v celém světě panuje unikátní situace a peníze jsou nejlevnější v moderních dějinách. Co s přetlakem hotovosti v bankách, řeší pro změnu kolega Zámečník v tématu čísla.
PŘEBUBLINOVÁNO
Co se ale vlastně stalo, že je světová ekonomika plná peněz, pro něž není efektivní a výnosné užití, a in? ace i hospodářský růst ve vyspělých zemích se drží na bodu mrazu? Na krizi či prudký hospodářský propad reagovaly centrální banky velmi uvolněnou politikou, tak jako v minulosti. Může to mít dopad také jako v minulosti, kdy po Green spanově měnové expanzi na počátku tisíciletí začala éra derivátů a pověstných CDO, přičemž extrémně rizikové investice byly umně maskovány jako tříáčková aktiva, což vedlo k onomu velkému maléru v roce 2008? Levné peníze a potřeba bank tvořit zisk nutily tehdy bankéře podstupovat čím dál větší rizika a ve stejné situaci jsou dnes znovu. Je tady samozřejmě strach pramenící z nedávné zkušenosti, platí tu nové tvrdé regulace, ale hlavně éra takto levných peněz zatím trvá krátce a dosud jejich nadbytek stačil přifukovat během hem krize spadlé ceny nemovitostí a jiných konzervativních aktiv i atraktivní investice zejména ve východní Asii.
Že je ale třeba začít pozorovat centrální banky a jejich politiku i chování celého ? nančního sektoru se zvýšenou obezřetností, je zcela evidentní. Neexistuje regulace, která by nešla obelstít. Naopak lze tvrdit, že většina regulačních opatření deformuje alokaci zdrojů a místo do sektoru malého a středního podnikání, z něhož může být obnovován zdravý růst ekonomiky, byť s jistým rizikem, tlačí peníze do státních dluhopisů už tak nadměrně zadlužených zemí. Přitom zásadně snižuje ochotu těchto zemí s dluhem něco dělat. To zvyšuje riziko státních defaultů v okamžiku nevyhnutelných budoucích změn měnové politiky. A to by mohlo být začátkem matky všech krizí, proti níž to, co jsme v uplynulých letech prožili, byla naprostá idyla.
OKAMŽIK PRAVDY
Skutečnost, že tištění peněz nepůsobí viditelnou in? aci, neznamená, že staré základní poučky ekonomie přestaly platit. Jen se ve světě spotřebně saturované společnosti projevují jinak než růstem spotřebitelských cen. Skrytěji, ale o to nebezpečněji. Mělo to být poučení z gigantických ztrát způsobených zmíněnými CDO. Ale chybný závěr o zločinných a přeplácených bankéřích, kteří to vše prý zavinili svou nenasytností, nám pro pochopení toho, co se bude odehrávat v nejbližších měsících, nepomůže. Nezbývá než věřit, že centrální bankéři v klíčových zemích začnou spouštět zvednutá stavidla s dostatečným předstihem, aby zabránili fatální otravě ekonomiky penězi. A je jasné, že ten správný okamžik se blíží.
A to by mohlo být začátkem matky všech krizí, proti níž to, co jsme v uplynulých letech prožili, byla naprostá idyla.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz
