Nedávno jsem se se svým známým bavil o tom, jak moc náš západní svět stojí na moderní technice. Samozřejmě došlo i na katastrofické vize z různých filmů, představující, kam až to všechno může zajít. Nemusíte být žádný velký fanoušek sci-fi, ale i tak asi tušíte, jak to v mnoha snímcích tohoto žánru chodí. Lidstvo si žije v relativním blahobytu, prosperuje, pak se něco pokazí a pohádce je konec. Z idylky se stává boj o přežití a hlavní příčinou a současně řešením problému je nějaká vysoce vyspělá technologie, kterou někdo zneužil, nepochopil, použil, nebo naopak nepoužil. Hlubokou pointou vyprávění a zároveň výstražným mementem potom bývá právě zamyšlení nad tím, kam až jsme schopni ve svém pokořování světa zajít a kdy se naše vlastní technika obrátí proti nám.
Upřímně řečeno, když mi pozdě večer současně zvoní telefon, z kalendáře na mě vyskakují tři schůzky a na monitoru bliká obálka s nově přijatým e-mailem, ptám se sám sebe, jestli se to náhodou už dávno nestalo. Většina lidí si ani neuvědomuje, jak moc nám moderní technika změnila život. Fascinující není ani tak to, co všechno lidé dokážou vyrobit, jako spíše to, jak rychle se dokážou adaptovat a zařadit nové technologie do svého života. Mohlo by se zdát, že nás pomalu pohlcují a místo aby sloužily, stáváme se my jejich otroky. Když se nad tím ale opravdu poctivě zamyslíme, zjistíme, že drtivá většina z nich vznikla v podstatě jenom kvůli lidské pohodlnosti, nebo v lepším případě ve snaze být lepší a efektivnější.
Přiznejme si to otevřeně – můžeme sice psát dopisy ručně místo e-mailů, vařit oběd na ohni a svítit petrolejkou, ale proč bychom to dělali? Intenzivní využívání technologií v našem životě není známkou úpadku, ale naopak pokroku a šikovnosti. Jenom je potřeba stanovit rozumnou míru a nestát se sluhou svého sluhy. Takže až půjdete do kina na nový Star Trek, tak si svůj telefon na chvíli vypněte. Já vím, že umí spoustu báječných věcí a během titulků byste určitě zvládli vyřídit pár e-mailů, ale nezapomeňte, že jste se přišli bavit.
