Asii letos vládli prodejci knih, střední Evropě počítačoví šikulové
Ve dvaaosmdesáti letech už práce není obětí, nýbrž radostí, prohlašuje na pódiu filipínská velkoobchodnice s knihami Socorro Ramosová. Účastníci slavnostního vyhlášení soutěže Světový podnikatel roku 2005 v Monte Carlu sledují Filipínku, která otevřela první knižní obchod společně se svým manželem už v roce 1940. Málokdo na konci května zaujal v Monaku tak, jako právě tato stále vitální podnikatelka se širokým úsměvem na tváři. Letošním světovým vítězem se stal americký boháč z Floridy Wayne Huizenga (EURO 23/2005), ale také Ramosová rozhodně patřila k těm, o nichž se v zemi kasin mluvilo nejvíce.
Asie byla na soutěži pořádané společností Ernst & Young vidět především díky dvěma prodejcům knih. Kromě Filipínky byl v Monte Carlu také japonský podnikatel roku Takaši Sakamoto, známý svým originálním projektem řetězce prosvětlených, prostorných a čistých second-handových knihkupectví, která se zásadně liší od tradičních antikvariátů (EURO 19/2005). Čím to, že Japonsko reprezentují v posledních letech lidé jako Sakamoto či loňský vítěz - tvůrce animovaného filmu Mitsuhisa Ishikawa? Kde jsou strůjci pověstných japonských špičkových technologií či robotů? „Japonsko je mnohem více než high-tech,“ řekl v Monaku v rozhovoru pro týdeník EURO Takaši Sakamoto. Dnešní Japonsko tolik nelpí na tradicích, a vznikají tak nebývalé příležitosti pro kreativní lidi.
Zato střední Evropu zastupovali hned dva počítačoví šikulové. Jedním z nich byl Miroslav Řihák, šéf české firmy Anect. Ta se mimo jiné proslavila tím, že vybavila komunikačními systémy pražské centrum nadnárodní logistické společnosti DHL. V konkurenčním boji o tuto zakázku Anect porazil i zavedené obry jako Hewlett Packard či IBM.
Opravář dat.
Druhým Středoevropanem z Monte Carla, který našel své uplatnění v oblasti informačních technologií, je Maďar Sándor Kürti. Společnost Kürt založil společně se svým bratrem v roce 1989. Její specialitou je záchrana dat ze zkolabovaných počítačových databází po nejrůznějších katastrofách. Ty může způsobit ledacos - živelní pohromy typu vln tsunami, útoky hackerů, zasažení počítačovými viry, selhání softwaru či hardwaru, prosté lidské pochybení nebo třeba také teroristické útoky. Po 11. září 2001 přišel Sándor Kürti s nabídkou, že bude zdarma pomáhat se záchranou dat ze Světového obchodního centra v New Yorku.
A co říká Kürti úspěchu IT společností ve dvou středoevropských zemích? „Naší předností jsou znalosti, schopnost nalézt řešení,“ zdůrazňuje maďarský podnikatel roku. Středoevropané mohou uspět při poskytování služeb, zvláště tam, kde nepotřebují investovat enormní částky peněz. Na začátku Kürtiho dráhy byl vynález jeho bratra, který umožnil právě záchranu dat z počítačů v bývalém socialistickém Maďarsku, tedy v době, kdy bylo počítačů málo, jejich kvalita nízká, trh byl uzavřený, a umění opravovat bylo tudíž tak důležité. Po změně režimu měli bratři Kürtiové dobré předpoklady k tomu, aby začali podnikat. Dnes společnost Kürt zachraňuje data ve více než šedesáti zemích čtyř kontinentů. Ještě větší část činnosti této firmy však dnes tvoří prevence: zajištění informačních systémů proti rizikům.
Zástupce z oblasti IT poslala do Monte Carla i další země, která v minulém století také bývala na „periferii“ Evropy, a to Španělsko. Mikel Urizarbarrena v roce 1990 založil firmu Panda Software, jejíž produkty slouží k boji proti virům v počítačích. „Globální technologie jsou příležitostí pro každého,“ řekl Urizarbarrena týdeníku EURO. Tvrdí, že mnozí Češi, Maďaři a Španělé jsou hladoví po nových příležitostech, nebojí se tolik rizika, na rozdíl třeba od bohatých Němců, kteří jsou sváděni ke mnohem pohodlnějšímu životu.
Podnikatelka od dětství.
To Filipínka Socorro Ramosová pohodlný život rozhodně neměla. Už jako malé dítě pomáhala své babičce prodávat banány či dřeváky. V deseti letech poprvé projevila své vlohy k podnikání. Tehdy pracovala v továrně na výrobu cigaret, v níž měla za úkol třídění tabáku. Na tuto práci si „najala“ ještě další děti, pochopitelně za ještě nižší „mzdu“, než byla ta její. V roce 1940 začala pracovat v knižním obchodě svého bratra a jeho ženy. Velmi rychle se ukázalo, že má k prodávání vlohy a dostala na starost chod celého obchodu. Ještě v témže roce se vdala a společně s novomanželem otevřela první vlastní knihkupectví National Book Store. Tak se její firma jmenuje doposud, knihy však dnes prodává ve více než sedmdesáti obchodech na Filipínách.
Ramosová je přesvědčena, že pomáhala šířit vzdělanost ve své zemi, a přispěla tak k rozvoji místní ekonomiky. Knihy se snažila nabízet za co nejnižší možnou cenu, aby byly dostupné všem. Klíčový manévr ve svém podnikání předvedla, když přesvědčila světové giganty, jako McGraw Hill, Prentice Hall či Addison-Wesley, aby její firmě poskytly práva na přetisk učebnic. „Tiskli jsme na papíře nižší kvality, a tak jsme dokázali srazit cenu o sedmdesát procent,“ vzpomíná Socorro Ramosová.
Jestliže loni filipínský zástupce Tony Tan Caktiong, majitel řetězce rychlého občerstvení Jollibee (čili veselá včela), soutěž o světového podnikatele roku dokonce vyhrál, byla Ramosová další mimořádně výraznou zástupkyní své - spíše podceňované - země.
Tři tablety v jedné.
Zatímco Ramosová nyní hodlá především předávat zkušenosti mladším, Maďar Sándor Kürti chce jednu důležitou kapitolu svého podnikatelského příběhu teprve napsat. Aktivně se zapojuje do mezinárodního úsilí o sjednocení různých bezpečnostních standardů. „Ve farmaceutickém průmyslu nikoho nenapadne, že by pospojoval tři různé tablety dohromady. V automobilovém průmyslu všichni vědí, že nelze vytvořit jedno auto z různých součástek škodovky, mercedesu a trabantu,“ říká Kürti. V počítačových technologiích se však takové násilné spojování různých součástí děje. Oblast IT potřebuje záruky vyšší kvality, tvrdí maďarský podnikatel roku.
Výsledkem je stav, kdy žádná pojišťovna nepojistí data uložená v počítačích proti ztrátě. Šla by do příliš velkého rizika. Cesta k vyšší kvalitě však umožní vznik zcela nové služby, pojištění softwarových produktů, soudí Sándor Kürti. A pokud jde o vlastní firmu, maďarský byznysmen vidí zajímavou příležitost v jedné asijské zemi, o níž se zatím mluvilo méně než o Číně či Indii, totiž ve Vietnamu. Firma Kürt do něj už začala dodávat své know-how. „Mnoho Vietnamců studovalo ve sedmdesátých a osmdesátých letech na maďarských univerzitách,“ připomíná Sándor Kürti.
Bublina Pandu minula.
Španěl Urizarbarrena zatím příliš dobrou zkušenost v Asii neudělal, alespoň pokud šlo o plány přenést část produkce do míst s levnější pracovní silou. Jeho Panda Software se před časem rozhodla pro outsourcing části aktivit do Indie, ale nakonec zjistila, že tudy cesta nevede. Indové slibovali něco, co nemohli splnit. Čína je pro Pandu velmi zajímavým trhem, stejně jako dalších padesát zemí, v nichž španělská firma své antivirové produkty nabízí. O možnosti využít při vývoji těchto produktů levnější pracovní sílu v Číně však Urizarbarrena nepřemýšlí. „Potřebuji tvůrčí lidi, kteří jsou oddaní našemu projektu, nikoliv otroky,“ uvádí španělský podnikatel.
Mikel Urizarbarrena překvapuje tím, jak důsledně lpí na tom, aby jeho firma byla schopna další expanzi financovat ze svých zisků. Vstup na burzu, příchod nových investorů nepřichází vůbec v úvahu. „V naší oblasti neexistuje projekt, který bych nebyl schopen uskutečnit vzhledem k nedostatku peněz,“ tvrdí Španěl. Svůj model považuje za výhodu. Splasknutí bubliny IT na světových trzích se Pandy nijak nedotklo, protože s jejími akciemi se beztak neobchoduje. A poptávka po nových - reálných - produktech nesplaskla.
