Úspěch, s nímž byly daně uplatněny na východě kontinentu, inspiruje Západ k úvahám
Rovná daň. Pro mnohé finanční konzervativce je alfou, omegou a svatým grálem veřejné politiky dohromady. Jediná nízká sazba daně z příjmu pro všechny s výjimkou těch nejchudších, kteří vydělávají nejméně a jsou od placení osvobozeni. Žádná zadní vrátka pro bohaté. Žádné progresivní zdanění, které znamená vyšší odvody z příjmů lidí, tvrdě pracujících, aby si vydělali více. Žádný byrokratický moloch, který by dozíral na dodržování ďábelsky složitých daňových zákonů a předpisů. Američtí konzervativci se snaží tuto myšlenku prosadit po desetiletí. První zkoušku v praxi ale rovná daň podstoupila v bývalém sovětském bloku, kde ji od poloviny devadesátých let uzákonilo nejméně osm států od malého Estonsko po obrovské Rusko.
Ve většině těchto zemí ekonomika roste mnohem zdravějším tempem než na západě. Není proto překvapením, že se volání po rovné dani začíná ozývat také v západní Evropě, v nejvíce daňově zatížené zóně celého světa. Angela Merkelová jedním ze svých hlavních poradců pro ekonomické otázky jmenovala muže, který proslul jako důrazný zastánce a propagátor rovné daně. Ve Velké Británii opoziční konzervativci 7. září prohlásili, že ustaví komisi, jejímž úkolem bude prostudovat návrh rovné daně.
Günther Fehlinger, prezident vídeňské skupiny Evropané pro daňovou reformu, tvrdí, že od loňska, kdy byla zavedena rovná daň na Slovensku, došlo k patrnému zvýšení úrokových sazeb. Tamní automobilový průmysl zažívá boom a ze západní Evropy na tuto vábničku odvádí vysoce atraktivní investice dosahující miliardových hodnot. „A to samozřejmě všechno mění,“ dodává Fehlinger.
Zjednodušení na obzoru.
Záležitost je natolik politicky citlivá, že se žádná západoevropská vláda pravděpodobně v dohledné budoucnosti k zavedení rovné daně neodhodlá. Gerhard Schröder a jeho středolevá sociálnědemokratická strana v předvolební kampani nasbírala cenné body, když Paula Kirchhofa, poradce Angely Markelové, který prosazuje zavedení rovné daně, ocejchovala jako radikála hodlajícího snížit daně bohatým. Paul Kirchhof, profesor v oboru daňového práva působící na univerzitě v Heidelbergu, se v minulosti zasazoval o zdanění veškerých příjmů nad 22 tisíc dolarů ročně pro fyzické i právnické osoby rovnou daní ve výši 25 procent, čímž by se utěsnily prakticky všechny skuliny a odpadly by odečitatelné položky.
Zjednodušení daňové soustavy přesto přímo visí ve vzduchu. Paul Kirchhof v současné době podle vlastního tvrzení podporuje platformu působící v rámci CDU a tato platforma volá po snížení daňové sazby pro nejvyšší osobní příjmy ze 42 na 39 procent a zrušení daňových úlev u některých investic. Francouzská středopravá vláda vyrukovala s tím, že má v úmyslu snížit počet daňových pásem ze sedmi na pět, horní daňovou sazbu ze 48,1 na 40 procent a omezit odečitatelné položky pro fyzické osoby – to vše od roku 2007. Španělský ministr financí Pedro Solbes by podle očekávání měl do konce roku přijít s návrhem na snížení nejvyšší sazby daně z příjmu fyzických osob, která v současné době činí 45 procent, a s redukcí počtu daňových pásem, jichž je ve Španělsku v současnosti pět. V Řecku se po snížení sazby daně z příjmu právnických osob chystá rovněž snížení a zjednodušení daně z příjmu fyzických osob.
Odkud pramení tento náhlý zájem? Podle Paula Mylonase, hlavního ekonoma Řecké národní banky, jde o konkurenceschopnost. „Sousední země snižují daně, a vytvářejí tak mnohem atraktivnější klima pro podnikání,“ uvádí Mylonas.
Ukázkovým případem je Slovensko. Tato země se rozhodla, že pro investice vytvoří příznivé klima. Roku 2004 odstranila všech 21 kategorií daní z příjmů fyzických osob, pět daňových pásem, možnosti osvobození od daně a odpočtů a nahradila je rovnou 19procentní daní. Slovenští představitelé uvádějí, že jejich daňová reforma podstatnou měrou přispěla k získání loňské investice ve výši 1,3 miliardy dolarů od korejské automobilky Hyundai, jež v Žilině buduje továrnu pro vozy značky KIA. Celkový objem zahraničních přímých investic na Slovensko dosáhl v loňském roce 13,6 miliardy dolarů, což je oproti roku 1998 šestinásobný nárůst. Mimořádným lákadlem je rovněž devatenáctiprocentní daň pro právnické osoby. Martin Bruncko, hlavní ekonomický poradce slovenského ministra financí Ivana Mikloše, přesto tvrdí, že „díky rovné dani (z příjmu fyzických osob) je Slovensko atraktivní pro Slováky, kteří se vracejí do bývalé vlasti ve službách cizích společností a pobírají vysoké platy. To je důležité především pro společnosti, jež budují své provozy v cizině“.
Mnohé západoevropské vlády čelí rostoucímu počtu stížností na příliš složité daňové režimy i bez tlaku z Východu. Například Francie nabízí ohromující počet 560 daňových úlev, od zvláštního osvobození od daně, kterému se těší novináři, po odpočty pro daňové poplatníky, kteří zaměstnávají pomocnici v domácnosti. Stát to stojí přes 60 miliard dolarů ročně. Francouzská vláda uvedla, že od roku 2007 stanoví horní hranici těchto úlev ve výši 9400 dolarů na poplatníka ročně.
I v Británii, kde panuje režim volného trhu, není nahlédnutí do daňového kodexu žádná legrace. Za dobu, kdy jsou u moci labouristé, tedy od roku 1997, se sbírka daňových předpisů zdvojnásobila. Na počátku září výbor parlamentu odstřelil systém daňových úvěrů pro chudé domácnosti a nazval ho přímo „komplikovanou noční můrou“. George Osbornea, stínového ministra financí za konzervativní stranu a letitého příznivce rovné daně, to přimělo k tomu, aby se zasadil o ustavení komise, analyzující dopady zavedení jednotné daně pro všechny britské daňové poplatníky.
Neexistuje záruka, že rovná daň bude v západní Evropě fungovat tak dobře jako ve východoevropských zemích. Většina zemí bývalého sovětského bloku, která uzákonila rovnou daň, získala další příjem, protože lidé, kteří působili ve stínové ekonomice, začali přiznávat svůj příjem a platit daně. Neplatiči daní si uvědomili, že při tak nízkých sazbách daně se už nevyplatí riskovat s překračováním zákona. Moskva rovnou daň zavedla v roce 2001 a tvrdí, že daňový příjem se v roce 2004 ve srovnání s rokem 2000 zvýšil čtyřnásobně.
V porovnání s občany zemí, které leží za již dávno zmizelou železnou oponou, jen poměrně málo Západoevropanů pracuje ve stínové ekonomice. Ale i po zavedení modernizovaných daňových režimů se bude ještě dlouho budovat veřejná důvěra vůči daňovým systémům. Pomůže v tom především uzavření všemožných „zadních vrátek“ a odstavení byrokratického úředního šimla od žlabu. Redukovaná byrokracie určitě pomůže zastavit sílící vlnu odchodů daňových poplatníků do zemí s výhodnějším daňovým režimem - třeba bohatých Francouzů, kteří se stěhují do Británie a Belgie, aby nemuseli platit vysokou francouzskou daň z příjmu. Evropa s rovnou daní? Přes noc to určitě nebude. Ale už se o tom alespoň začíná mluvit.
Daňové trendy na Východě… Řada východoevropských zemí v nedávných letech uzákonila rovnou daň z příjmů fyzických i právnických osob
Země - Rok - Sazba
- Estonsko - 1994 - 23 %
- Lotyšsko - 1995 - 25
- Rusko - 2001 - 13
- Srbsko - 2003 - 14
- Slovensko - 2003 - 19
- Ukrajina - 2003 - 13
- Gruzie - 2004 - 12
- Rumunsko - 2005 - 16
Pramen: Hoover Institution
…se uchycují na Západě: Několik západoevropských zemí v současné době podrobuje analýzám návrhy na zjednodušení daní fyzických osob.
NĚMECKO CDU v čele s Angelou Merkelovou hodlá redukovat počet daňových pásem a ukončit možnosti daňových machinací
FRANCIE Chirakova středopravá vláda plánuje od roku 2007 snížení počtu daňových pásem ze sedmi na pět a stanovení horní hranice ročních odpočtů ve výši 9400 USD na poplatníka
VELKÁ BRITÁNIE Vůdci konzervativní opozice předkládají návrh na zrušení třípásmového daňového systému a zavedení nízké rovné daně
Pramen: BusinessWeek
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jitka Kociánová
