Možná už to mnozí zapomněli, ale finanční krize naplno vypukla před více než deseti lety. Naše země, stejně jako třeba Německo, je dnes oproti zbytku Evropy na další krizi mnohem lépe připravena, přesto se ani nám nevyhne, říkají poradci z OVB.
Na září 2008 nevzpomíná většina investorů zrovna ráda. Naplno se rozjel problém amerických hypoték, banky začaly krachovat, lidé si ze strachu raději vybírali peníze z účtů, makléři si v noci rvali vlasy a grafy burz po celém světě vykreslovaly Mariánský příkop. Pamatujete si, co jste v tu dobu dělali? Asi to ve vás nezanechalo tak silný dojem jako 11. září, kdy většina lidí ví docela přesně, kde se nacházela, když teroristé nasměrovali ukradená letadla do symbolu západního světa, takzvaných dvojčat v New Yorku. O to hlubší následky ale mělo to, co se dělo po roce 2008.
Ke snižování dluhů státy přistoupily vlažně
Analytici finanční krizi, která přišla v roce 2008, označují – po Velké hospodářské krizi ze třicátých let – jako největší krizi v novodobých dějinách. Ono už hodně lidí pozapomnělo, ale tehdy to vypadalo, že se každý den může náš finanční svět doslova zhroutit. Problémy totiž neměly jenom americké banky, ve velkém se krize dotkla také Evropy. Země jako Portugalsko, Itálie, Řecko a Španělsko měly velké potíže s financováním, protože jejich dluhopisy nikdo nechtěl – přezdívalo se jim dluhopisy zemí PIGS. Tato slovní hříčka (složenina z počátečních písmen názvů těchto států), která v překladu z angličtiny znamená „prasečí“, přitom opravdu není náhodná. Řecko bylo vlastně nejviditelnějším symbolem krize v Evropě. V zemi nefungovalo takřka nic, banky byly zavřené, nezaměstnaná byla skoro třetina lidí a polovina mladých do 35 let. Těm pak nezbývalo nic jiného než stávkovat a dělat nepokoje v Aténách, což s velkým zájmem přenášela všechna média. Mimochodem, víte, že řecká nezaměstnanost ani deset let od vypuknutí krize stále ani zdaleka nedosahuje předkrizových hodnot? Nezaměstnaných mladých lidí je stále více než třetina (37,8 %).
Obrázek 1 - řecká nezaměstnanost
Jak to vlastně bylo a je se zadlužením těchto států? Poučily se, nebo ne? Když vezmeme Evropskou unii jako celek, tak jsou čísla nemilosrdná. K malému snižování dluhu sice dochází, ale tempo je opravdu pomalé.
Obrázek 2 - veřejný dluh / HDP EU
Číslo se sice snižuje, ale na hranici před krizí – tedy k 60 % dluhu vůči HDP – bychom se tímto tempem dostali za dalších 14 let, tzn. v roce 2032, a to jen v případě, že by nepřišel žádný další otřes. Co je ale více alarmující, je fakt, že problematické země, které by nyní v časech dobrých měly pokud možno co nejvíce svého dluhu umazávat, se o to slušně řečeno vůbec nepokoušejí. Jejich zadlužení rostlo zhruba do roku 2014 a od té doby stagnuje. Země, která skutečně táhne snižování zadlužení v rámci Evropské unie, je Německo, které už dosáhlo se svým zadlužením na předkrizové období. Co to znamená pro další vývoj?
Obrázek 3 – HDP / veřejný dluh Německa
Kdo půjčí předluženým?
To není složité vydedukovat. Je to stejné jako v životě – bohatší se stávají bohatšími a chudší směřují do dluhové pasti, protože mají stále hlouběji do kapsy. Až přijde další otřes, bude to pro jižní země ještě větší rána, než tomu bylo v roce 2008, protože budou vycházet z daleko horších ekonomických podmínek. Je tak zcela reálné, že další krize v Evropě bude ještě hlubší než ta minulá. Všemi kroky, které vlády podnikly, jsme si na tento scénář zadělali. Až komicky v tomto ohledu působí například šrotovné v porovnáním s nařízením snižování emisí u osobních automobilů. Kdo si bude kupovat v krizi dražší auto na elektrický pohon, když se lidé budou bát o práci? A můžeme pokračovat. V době krize totiž centrální banky přistoupily ke snižování úrokových sazeb a k odkupům státních dluhopisů. Kam ale budou dnes centrální banky snižovat úrokové sazby, když už jsou na nule? Jak budou kupovat státní dluhopisy, když se ještě nezbavily těch starých? A vůbec nejdůležitější otázka: Kdo bude financovat země, které nedokážou dlouhodobě snížit svoje zadlužení? Kdo půjčí člověku, který ještě nezačal splácet dluhy?
Česko jako ostrůvek naděje
Mazat si med kolem pusy asi nemůžeme. Pravděpodobnost, že v případě další krize zůstane Česko nezasaženo, je nulová. Naše země je tak malá, že je takřka přikována k vývoji v Evropě. Přesto můžeme najít mnoho pozitiv. Zejména pak výši zadlužení země a velmi nízkou nezaměstnanost. Pozitivní roli sehrává také centrální banka, která úspěšně opustila intervence, přistoupila včas ke zvyšování základních úrokových sazeb a snaží se zkrotit rozehřátý nemovitostní trh.
Obrázek 4 – veřejný dluh / HDP ČR
Obrázek 5 – nezaměstnanost ČR
Obrázek 6 – základní úroková sazba ČNB
Případná krize by tak Česko měla zasáhnout méně intenzivně než jižní státy. Přesto se dá počítat s tím, že se prudce zvýší nezaměstnanost, sníží se platy a sníží se také ceny nemovitostí, které rostly obrovským tempem. To by ale v případě krize nemělo být pro naši ekonomiku fatální. Otázkou však zůstává, jak velká ona krize bude a jestli ji ustojí zmínění Jihoevropané. Ti jsou na tom dnes mnohem hůře než my. A jakmile začnou krachovat, může být i pro nás krize velmi drsná.
Článek připravila společnost OVB.
