R e c e s e v Č R
O „recesi a v řadě pasáží přímo o „krizi hovoří v souvislosti se stavem české ekonomiky nejnovější analýza mnichovského Institutu pro hospodářský výzkum (Ifo). Institut dochází k závěru, že hospodářské oživení v ČR nelze očekávat ani v příštím roce a situace se může zlepšit nejdříve v roce 2000.
Pokles reálného hrubého domácího produktu na začátku letošního roku není podle autorů analýzy jen krátkodobým výkyvem, ale projevem skutečné recese, jejíž příčiny tkvějí v zásadních strukturálních nedostatcích. ČR proto musí letos v nejlepším případě počítat s nulovým růstem, ale pravděpodobně spíše s poklesem hospodářské výkonnosti. Také předpovědi růstu pro příští rok budou muset být korigovány směrem dolů. Snahu o nápravu bude navíc komplikovat nepříznivé hospodářské klima ve světě, upozorňuje Ifo.
I kdyby se v dalších letech podařilo růst české ekonomiky výrazně oživit, může v nejlepším případě očekávat do roku 2010 dosažení takového průměrného příjmu na jednoho obyvatele v kupní paritě, který bude za průměrem EU zaostávat asi tolik, jako dnešní příjmy tří nejchudších členů unie - Řecka, Portugalska a Španělska.
Podle analýzy je vývoj v ČR v ostrém kontrastu s ostatními středoevropskými státy, které po počátečních potížích po politickém obratu vykazují v posledních letech solidní a stabilní tempa růstu.
Bezprostřední příčinou propadu české ekonomiky jsou přísná úsporná opatření stabilizačních balíčků z jara 1997, jejichž brzdicí účinky byly podstatně silnější, než se očekávalo, uvádí dále studie. Maďarsko bylo v podobné situaci, v jaké se ocitla loni ČR, už v roce 1995, ale Budapešť ji řešila mnohem úspěšněji: místo dlouhého trvání na pevném kurzu měny a poté jeho náhlém uvolnění, prováděla každý měsíc postupné a předem ohlášené mírné snižování kurzu forintu.
Předpokladem účinnosti přijímaných opatření v ČR, zvláště při snaze oživit zájem zahraničních investorů, jejichž zvýšená aktivita je pro zemi nezbytná, proto musí být urychlené dokončení privatizace tak, aby se vytvořily jasné vlastnické vztahy. To znamená především úplný odchod státu z bankovního sektoru. Dále je nutná zásadní reforma kapitálového trhu, která by mu získala důvěru, a zlepšení právního zajištění hospodářských vztahů. Je třeba nalézt způsob, jak oživit ekonomiku a zároveň příliš nezatížit její rozpočtovou a výkonovou bilanci, uvádí analýza institutu Ifo.