Když se po přátelském golfovém turnaji v Lisabonu zeptal jeden z přítomných diplomatů vysloužilých portugalských politiků na Macao, rozpovídali se a po dvou deci dobrého portského vedli sentimentální řeči. Po více skleničkách začali přicházet s nejrůznějšími nápady, co by jejich bývalá enkláva, kterou v roce 1999 vrátili Číně, měla dělat. Paradoxem však je, že drtivá většina obyvatel Macaa se kvůli nedůslednému vládnutí Portugalců, jež mělo za následek vysokou kriminalitu a také korupci, pod správu Číny docela těšila. A že díky rozmachu hráčského průmyslu, turistického ruchu, ale i textilní výroby se Macau dnes daří jako nikdy v historii. Ve třetím čtvrtletí loňského roku rostlo HDP této zvláštní administrativní oblasti Číny o 21 procent a dosáhlo 49 740 dolarů na obyvatele. Šlo o nejvyšší hodnoty v rámci Asie vůbec. Především díky těmto výsledkům vyplatí vláda Macaa letos všem svým občanům jednorázově sedm tisíc macajských patak (16 650 Kč). Vlastníci pasu Macaa bez tamního trvalého bydliště dostanou 4200 patak (9990Kč). Jen tak mimochodem, stejný obnos na přilepšení obdrželi i loni.
Dluhy rostou dál
Bývalí portugalští politici se v penzi mohou bavit osudem svých někdejších kolonií. Ti současní však mají jiné starosti. A také na rozdíl od těch macajských musejí pracovat s docela jinými čísly. Co do objemu HDP na obyvatele je Portugalsko s 22 699 USD o více než 13 tisíc dolarů pod průměrem sedmadvacítky. V rámci EU patří spíše mezi její slabší články. A co horšího, ekonomika Portugalska, která je v eurozóně považována za druhou „na ráně“ hned po problematickém Řecku, loni klesla meziročně o 1,5 procenta. Ve čtvrtém čtvrtletí se propadla dokonce o 2,7 procenta ve srovnání s rokem předcházejícím.
I když nejsou problémy Portugalska tak hluboké, jako ty řecké, přesto v Evropě narůstají obavy ohledně jeho budoucnosti. Zarážející je, že země postupuje podle návodu, který dostala od Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky, když musela loni na jaře jako třetí (po Řecku a Irsku) požádat kvůli dluhové krizi o finanční pomoc. A přesto se dostává do čím dál nebezpečnější spirály. Podle nejnovějších údajů portugalské centrální banky vzrostl státní dluh země v loňském roce o dalších 14 procent na 183 miliard eur (4,6 bilionu Kč). V poměru k výkonu ekonomiky se zvýšil z 93,4 procenta HDP na konci roku 2010 na nynějších 107,2 procenta. Mezinárodní měnový fond tvrdí, že tento vývoj očekával. A také že počítá s tím, že portugalský dluh vystoupí na maximum příští rok, kdy má dosáhnout 118 procent HDP.
Léčba s následky
Portugalsko se dohodlo na tříletém záchranném plánu se zástupci EU a MMF v celkovém objemu 78 miliard eur loni v květnu. Do letošního ledna obdrželo 40 miliard eur. V polovině února přiletěla do Lisabonu „trojka“ zástupců mezinárodních věřitelů, aby v průběhu své třetí vizity prověřila plnění „ozdravného programu“. Podmínkou finanční pomoci byly totiž výrazné škrty v rozpočtových výdajích, zvýšení daně ze spotřeby, reforma pracovního a právního systému a také ambiciózní plán týkající se privatizace. Díky ní by si stát měl zajistit do roku 2013 příjem ve výši nejméně 5,3 miliardy eur. Portugalsko poslechlo, zvýšilo daně, omezilo rozpočtové výdaje, již dříve také snížilo mzdy ve státní správě. Skutečností však je, že právě tyto kroky mají negativní vliv na spotřebu a investice. Letos se očekává pokles portugalské ekonomiky ve výši tří procent. Podle odborníků se tak stane právě v důsledku úsporných opatření, která portugalské hospodářství dusí, a tím pádem i omezují příjmy do vládního rozpočtu. Přitom MMF kalkuloval s tím, že se portugalská ekonomika rychle vzpamatuje a vrátí se k růstu dvou procent a více. Podobný optimismus a také filozofii sdílí i ministr financí Vitor Gaspar, který politiku rozpočtových škrtů, snižování mezd, zmrazování důchodů a zvyšování daní realizuje v praxi. V minulosti působil v Evropské centrální bance a funkce se ujal loni v létě jako člen nové vlády vzešlé z červnových parlamentních voleb. O tom, že postupuje správně, ani v nejmenším nepochybuje.
Vláda se drží slibů
Podle řady ekonomů však nejsou očekávání týkající se rychlého růstu v případě Portugalska, které trápí nízká konkurenceschopnost, reálná. Průmyslová výroba je koncentrována především na sever země v okolí Porta a v centrální části v Lisabonu a jeho okolí. Portugalské zemědělství je jedno z nejméně efektivních v rámci EU, tamní agrární sektor zdaleka není soběstačný. Nelze zapomínat ani na skutečnost, že výraznou roli v portugalském hospodářství hrají mikropodniky do deseti zaměstnanců a malé firmy zaměstnávající maximálně 50 lidí.Ty tvoří až 95 procent všech podniků v zemi. Další nevýhodou je, že Portugalsko má jednu z nejdražších energií v rámci EU. „Reálná ekonomika nemá strukturu, která by umožňovala do budoucna růst, a proto nebude schopna z dlouhodobého hlediska splácet dluhy,“ uvedl před nedávnem pro New York Times David Bencek, analytik německého Kiel Institutu pro světovou ekonomiku. Jak dodal, dluh Portugalska jednoduše není pro zemi „únosný“. Portugalský premiér Pedro Passos Coelho přesto slibuje, že země plán snižování rozpočtového deficitu dodrží. Díky němu by měl schodek klesnout tento rok na 4,5 procenta HDP z loňských 5,9 procenta. Coelho podle agentury Reuters také prohlásil, že Portugalsko nebude žádat věřitele o další krizové úvěry a ani o prodloužení splatnosti závazků. Na dotazy novinářů týkající se nebezpečí, že by země musela odepsat neúnosné dluhy, sebevědomě odpovídá, že v případě Portugalska takové riziko „neexistuje“.
S trpělivostí u konce
Portugalsko prozatím nepřipomíná problémové Řecko ani co do postoje tamních občanů ke škrtům a reformám. V druhém únorovém týdnu se na hlavním náměstí v Lisabonu sice sešlo 100 tisíc lidí, jejich protesty namířené především proti politice MMF však byly více méně pokojné. Odboráři přesto upozorňují, že ani tento stav nemusí trvat věčně. Na 22. března svolávají generální stávku, která by měla být třetí v průběhu posledních dvou let. Podle statistiky EU stoupá v zemi také riziko růstu chudoby. Zatímco průměr ve 27 členských zemí je 23,4 procenta ohrožených v rámci populace, v případě Portugalska se to v průběhu posledních let zvýšilo na 25 procent. Velkou nevoli vyvolal i 71letý prezident země Aníbal Cavaco Silva, který si nedávno neobratně postěžoval, že pro něj bude složité po vládních škrtech vyjít s důchodem v předpokládané výši 1300 eur (32 383 Kč). Demonstranti, kteří se koncem ledna shromáždili pod okny jeho paláce, skandovali, že zatímco nyní má k dispozici plat ve výši 10 tisíc eur a příjmy z dalších soukromých investic, průměrný Portugalec musí vyžít s 900 eury. Podle statistiky je na tom řada lidí v zemi ještě hůře. Nejméně jeden milion starších lidí v Portugalsku dostává od státu pouze 280 eur (cca 7 tis. Kč).
Ztracená generace
Ještě bolestněji prožívají špatnou hospodářskou situaci v zemi mladí Portugalci. Právě řady z nich se týká rostoucí nezaměstnanost, která dosáhla ke konci loňského roku rekordní úrovně 14 procent. Mnozí doma nevidí perspektivu, a proto odcházejí za prací do zahraničí. V průměru je to jeden z deseti absolventů. Začalo se jim říkat „ztracená generace“. Pouze v loňském roce opustilo zemi přibližně 120 tisíc odborníků. Vesměs jde o vysokoškoláky s magisterskými, a někdy dokonce i doktorandskými tituly. Zatímco před 50 lety se příslušníci mladé generace vypravovali z Portugalska za prací do rozvinutějších částí Evropy, dnes míří do Latinské Ameriky a Afriky. Například v Mozambiku je čeká nejen dobrá káva, tropické pláže, ale hlavně pracovní příležitosti. Tamní ekonomika roste téměř osm procent ročně. Podobným lákadlem je i Angola. Zatímco v roce 2006 požádalo o angolské vízum jen 126 Portugalců, v roce 2010 jich bylo přes 20 tisíc. Dnes působí v Angole přibližně tři tisíce portugalských firem. Kvalifikovaný inženýr si zde může vydělat až čtyřikrát více než doma. Zájem o portugalské inženýry a architekty má také Brazílie. Vzhledem k blížícímu se mistrovství světa ve fotbale (2014) a Olympijským hrám (2016) se v zemi realizuje řada stavebních projektů. Kvůli špatným výkonům ekonomiky se role Lisabonu a jeho kolonií obrátily. V průběhu bývalých desetiletí přitahovalo Portugalsko imigranty z Latinské Ameriky a Afriky. Nyní je tomu naopak. Jednou z perspektivních destinací pro mladé Portugalce je nakonec i Macao.
