Titulem článku nemám na mysli důstojně se valící šedomodré vlny Tichého oceánu, před očima mi vytanul jiný pacifik, ten posázavský. Vláček, který mnohé z nás unášel každou sobotu do jiného světa, za hrdiny indiánek, carterovek, za babičkou Mary. Přesně tak vyhlíží totiž interiér restaurace, která vyrostla v jedné z pasáží paláce Lucerna. Vysoké laťové lavice, stylové doplňky v podobě koncových návěstí nebo svítilen, hladké desky stolů, tak vypadá první pohled do prostoru restaurantu. Dlouhý bar, který slouží jen přípravě, sedět se u něj nedá, zaplňuje téměř celou jednu stěnu a dotváří útulný a v každém případě originální vzhled podniku. Dojem umocňuje dřevěná podlaha se zabudovanými kovovými cedulemi, nesoucími výrobní čísla někdejších lokomotiv. A aby atmosféra byla opravdu co nejpůsobivější, nad každým stolkem je zabudován originální rotující válec, nesoucí nápojový lístek, takový, jaký jsme zvyklí vídat na nádražích, kde na něm bývá umístěn jízdní řád.
Když jsem do podniku zavítal s dávnou spolužačkou, neměli jsme štěstí. Restaurací se pohybovaly dívky s kbelíky a zarputile drhly prkennou podlahu. Už jsem si myslel, že je sanitární den. Nebyl a jedna z poklízejících slečen mi nabídla místo. Nejsem rád, když, sedíce v restauraci, jsme podmetáni koštětem a nabádáni ke zvednutí nohou „jen na malou chvilku, jen co pod vámi vytřu“. Proto jsem zvolil variantu jinou. Podnik má také zahrádku – pokud se o zahrádce dá mluvit v uzavřeném atriu. Před vchodem do samotné restaurace je instalováno několik kavárenských stolků. U jednoho z nich jsme se usadili a jali se čekat, zda krom uklízeček existuje v podniku také jiný personál. Zatím jsem přehlížel místo. Vysoký, impozantní prostor, bohatě vykládaný trochu studeným travertinem, sympaticky ovšem doplněný kašnou s příjemně bublající vodou a prosklený strop umožňující neotřelý pohled na architekturu paláce, taková je „stafáž“ venkovní kavárničky. Plné světlo, uklidňující šum vody a ospalý poklid víkendového podvečera dotvářely její atmosféru.
Ve chvíli, kdy čekání počínalo být příliš dlouhým, došlo k prvému z řady překvapení. Jedna ze „šúrujících“ dívek se zvedla, sebrala jídelníčky a vydala se k nám. Zarazilo mne to. Nebyl jsem s to poznat, zda jde o uklízečku, která si odskočila zaobsluhovat, nebo jestli si servírka zkusila zauklízet. Nebylo podle čeho to přesněji určit. Nicméně podělila nás o jídelní lístky – mimochodem opět originálně řešené, připomínající dávné drážní jízdenky – a po chvíli zanesla objednané aperitivy. Z nabídky, kde dominovaly nejrůznější saláty, zeleninové i ovocné, jsme vybírali svou večeři. Moje se skládala z krabího koktajlu, bifteku s omáčkou z lišek a malého chřestového salátu se žampiony. Partnerka složila pořadí svých jídel následovně: nejprve fusilli s nivou a poté bramborové placky s kuřecím masem a špenátem. Servírka odběhla opět ke koštěti a pokračovala v úklidu. Po krátkém čase však této činnosti zanechala, ještě zanesla naše předkrmy a oddala se příjemnějšímu dění. S přišedšími dvěma hosty se usadila u stolu na place a hosty přenechala kolegyni!
Předkrmy byly příjemnou a slibující ouverturou. Krabí maso bylo v mém koktajlu vnímavě doplněno o jen lehce kořeněnou majonézu, která nechala vyniknout jeho jemnému výrazu s přídechem moře. Stejně pečlivě byl balancován salát mé spolustolovnice – těstoviny, upravené pouze „dotvrda“, tedy nerozvařené a nelepící se, doplňovalo klubko výrazných, ale na uzdě držených chutí, z nichž vedle póru a česnekové zálivky měla přece jen navrch důrazná niva – ovšem jen o krůček či dva.
Na hlavním chodu byla poznat stejně pečlivá režie. Biftek voněl a byl plný šťávy, možná jen o příčku více než medium, kteroužto úpravu jsem si přál. Kořeněný jen mizivě, nechal zcela působit ostrou, čpavou chuť lišek, celek potom působil velice chutným závěrem příjemné kombinace chuťových valérů. Na salátu, který jsem přijídal, mne zamrzelo, že – ač už po sezoně – nebylo použito čerstvých „šparglí“. Existují již postupy, které dokážou uchovat chřest v čerstvém stavu a i přes jejich pracnost stojí výsledek za to. Partnerka byla spokojena navýsost. Čerstvý špenát s kuřecím masem byl báječnou kombinací a zlatavé, vonící a chutné placky potom stejně báječnou přílohou. Oba jsme spokojeni hledali v lístku, čím uzavřít večeři, doposud veskrze příjemnou – tedy co do úrovně jídel. V obsluze totiž nastal další zádrhel – na sklizení po hlavním chodu jsme opět čekali déle, než by se slušelo.
Nemohu nyní než se zastavit u obsluhy. Staraly se o nás dvě dívky, v mnohém mající cosi společného, v jiném značně rozdílné. Jedna z nich profesně zdatnější, ovšem s naprostou absencí trochy vstřícnosti či špetky vřelosti k hostu. Druhá potom, velice milá a dobře navazující kontakt, pracovala spíše intuitivně než se zkušeností, získanou studiem oboru. Co měly obě společné – a velmi nešťastné, byla jejich strůj. Jestliže nepoznáte servírku od hosta, nebo dokonce od pomocného personálu, je to za hranicí vší tolerance. Přitom by v restauraci, která je prodchnuta tak výrazným stylem, nebylo těžké vymyslet patřičný a nenáročný úbor. A – opravdu již naposledy – zmiňuji fakt, který by měl být zřejmý a neopominutelný. Nikdy bez ponožek či punčoch!
Protože se během těchto našich úvah objevila servírka a sklidila a protože dezert bývá většinou chloubou kuchyně, objednali jsme si ještě karamelový pohár – to partnerka a sacher, ten byl pro mne. Pohár nebyl jako od Myšáka, ale takový již není nikde, můj dort nebyl jako ve Vídni, takový je však jen ve Vídni. Káva – lepší než dobrá – uzavřela pořad této večeře.
Z 949 korun, které všechno stálo, by více patřilo kuchyni. Směrem k ní jen jedna výhrada. Pokud nosným programem nabídky jsou saláty, nemělo by být použito okousaných, chorobou napadených zčernalých listů hlávkového salátu, které doprovázely veškerá jídla – tedy krom mého sacheru.
Vagonka!!!fe
Vodičkova 34 (pasáž u pasáže Lucerna), Praha 1
Tel.: +420 2 24 21 40 30
Otevírací doba: Po–Pá: 9.00–22.00, So–Ne: 10.00–19.00
Počet míst: restaurace 56, atrium 30
Druh kuchyně: mezinárodní se specializací na saláty
Přijímané platební karty: žádné, stravenky chèque déjeuner, Sodexho Pass, Ticket Restaurant
Jazyková vybavenost personálu: čeština
Země původu nabízených vín: Česká republika
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 5 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 4 body z 10
Kvalita jídla a nápojů 17 bodů z 20
Celkem 43 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Mozarella, rajčata, olivový olej 102,-
Krevetový koktajl 109,-
Penne s mozzarellou – mozzarella, uzený eidam, broskve, ananas, jogurt, smetana, citron, obloha 99,-
Fusilli s dary moře – dary moře, citronová šťáva, smetana, jogurt, majonéza, obloha 135,-
Zeleninový salát s restovaným kachním masem – tři druhy salátu, restované kachní maso, rajčata, okurky, papriky, čínská omáčka 130,-
Ovocný salát se sektem – jahody, banán, ananas, mandarinky, med, mandle, sekt 62,-
Kantonská rýže – cibule, pórek, papriky, žampiony, vejce, šunka, drůbeží maso, Černé houby, sojové klíčky 111,-
Bramborové placky slané s uzeným masem, zelím a cibulí 83,-
Steak z čerstvého lososa na kopru 225,-
Biftek na zeleném pepři, obloha 195,-
Domácí ovocný koláč s drobenkou 35,-
Horké borůvky – jogurtová zmrzlina, horké borůvky, šlehačka 65,-
Výběr z vinného lístku:
Bohemia sekt Demi sec 180,-
Műller-Thurgau 99,-
Svatovavřinecké 120,-
