Za vsetínským podnikatelem zůstává takřka miliardová škoda
Jen týdny dělí bývalého mecenáše vsetínského hokejového mužstva Romana Zubíka od chvíle, kdy bude ostravský státní zástupce Rostislav Bajger rozhodovat, zda mu sdělí obžalobu pro sedm trestných skutků. Policie podezírá Zubíka ze spáchání podvodů, krádeží a úvěrových podvodů se škodou ve výši 984 milionů korun. Ačkoliv je Zubík sebevědomě odmítá se slovy o své absolutní nevině, hrozí mu až dvanáctileté vězení. Období od loňského dubna do prosince strávil Roman Zubík ve vazební věznici v Ostravě. Vrata jeho cely se otevřela až pět dní před Štědrým dnem. Cestu na svobodu zajistila podnikateli novelizace trestního řádu, která výrazně změnila podmínky nutné k vazebnímu stíhání obviněných. Zubíkovy peníze pomohly vsetínským hokejistům k získání šesti mistrovských titulů. On sám se ale zařadil do rozrůstající se řady významných českých podnikatelů se slabostí pro sport, kteří jsou stíháni nebo již i odsouzeni pro podezřelé finanční machinace. Pod taktovkou ministra vnitra Stanislava Grosse dostala policie před soud bývalého majitele fotbalové Sparty Praha Petra Macha, odkud se odebral na pět let rovnou za mříže. Stejně dopadl i známý tenista Milan Šrejber. Obavy z trestu nyní rovněž sdílí bývalý boss českého fotbalu František Chvalovský a někdejší muž číslo jedna fotbalových Drnovic Jan Gottvald. Oba jsou stíhání kvůli podezřelým finančním transakcím.
Skromné začátky, strmý vzestup.
Zubík se narodil před 36 lety ve Vsetíně. Tam vystudoval strojní průmyslovou školu a na několik měsíců nastoupil do služeb veřejné bezpečnosti.
Po absolvování vojenské služby pracoval jako obsluha technologického zařízení v proslulém Agrokombinátu Slušovice. Jakmile socialistické družstvo v roce 1990 zkrachovalo, stal se ze Zubíka podnikatel. Jeho začátky nebyly nijak megalomanské: zpočátku se společníky podnikal ve zpracování dřeva.
Zlom nastal v polovině devadesátých let. Řadový, nijak výjimečný vsetínský podnikatel vstoupil do světa velkých jmen a závratných financí. Postupně založil několik firem se společným názvem Sezooz a začal se věnovat především obchodu s ropou.
Ačkoliv ani policisté dodnes uspokojivě nevysvětlili, jak se nenápadný Valach dostal do společnosti českých a slovenských byznysmenů, faktem zůstává, že je spojovaly aktivity kolem vsetínského hokeje. Zubík byl hlavním mužem v pozadí tohoto klubu, a byl tak u příchodu sponzorů, jimiž se kromě jiných stal Chemapol pod vedením Václava Junka a Harvardská investiční společnost (HIS) sídlící v Bratislavě, za níž stál vlivný slovenský podnikatel s vazbami na Rusko Juraj Široký. V době, kdy HIS vstoupila do vsetínského hokeje, byla spolumajitelem společnosti Slovnaft, v níž podíl držel i nejbohatší slovenský podnik Slovenský plynárenský průmysl (SPP). Chemapol, Slovnaft a SPP se později staly hlavními obchodními partnery Zubíkových firem.
Začalo to u ropy.
První ze sdělených obvinění proti Romanu Zubíkovi souvisí s obchodem s ropou. Koncem května 1997 se Sezooz Group (SG) dohodl s pardubickou rafinerií Paramo na dodávce 30 tisíc tun ropy. Paramo pro Zubíka proto vystavilo směnku na pět milionů dolarů, která měla obchod finančně pokrýt. Komerční banka následně za směnku vyplatila SG přes 4,8 milionu USD. Obchod se však nakonec neuskutečnil. „Nikdy nám nebyla dodána ani kapka ropy a peníze nám Zubíkova společnost také nevrátila,“ uvedl právník Parama Vítězslav Štumpf. Paramo dodnes oněch pět milionů dolarů splácí Komerční bance, zatímco policie viní Zubíka z úmyslu zinkasovat peníze a ropu nedodat. „To je otevřený obchodní případ. Paramo mělo zaplatit podle dohod více, než zaplatilo. Vy byste přece taky neprodal například dům někomu, kdo by vám zaplatil jen část dohodnuté sumy,“ brání se Zubík.
Prodej neexistující pohledávky.
Už 14. listopadu uzavřela Sezooz Group jinou problematickou smlouvu, tentokrát na dodávku dvanáct asynchronních motorů za více než 30 milionů korun lutínské firmě Sigma Energoinženýring (SE). SG byla v té době majoritním majitelem SE. Za SG podepsal smlouvu Roman Zubík, na straně odběratele figuruje za SE podpis významného moravského podnikatele Milana Šimonovského. I když se dodávka nikdy neuskutečnila, a nevznikl tak na žádné straně finanční závazek, evidoval Zubík za SE dluh, jehož část 21. listopadu 1997 odprodal společnosti AZ finance, což byla dcera Železáren a drátoven Bohumín. Zubík byl spolumajitelem a členem představenstva ŽDB.
Pohledávku v nominální výši dvaceti milionů korun jménem AZ finance odkoupil za sto procent hodnoty tehdejší jednatel Zdeněk Juchelka. „Ta transakce mi nebyla podezřelá. Navíc její provedení prosadilo tehdejší představenstvo ŽDB, tak jsem ji realizoval,“ vysvětluje Juchelka, který dnes stojí v čele celých ŽDB. I přestože v prosinci 2000 Zubík uhradil ztrátu, která AZ finance odkoupením neexistující pohledávky vznikla, podal na něj v souvislosti s tímto obchodním případem Juchelka trestní oznámení. Obvinění z podvodu však čelí i Šimonovský, který kvůli kontraktu strávil loni ve vazbě přes čtyři měsíce. „Nikdo nikomu nic nedluží, přesto je to špatně. Já už nevím, co se v tomto státě chce,“ reagoval Šimonovský.
Směnečné obchody s bankami.
Rok 1998 byl z pohledu současných Zubíkových komplikací zřejmě nejkritičtější. V pátek 13. února 1998 odčerpal Roman Zubík z dnes již zkrachovalé Moravia banky více než 45,5 milionu korun. Zubík do banky zastavil padesátimilionovou směnku, kterou vystavila jeho společnost Sezooz Oil údajně proto, aby finančně pokryla dodávku 2,5 milionu tun motorové nafty pro Sezooz Group. Peníze Zubík bance vrátil, přesto podle policie došlo k naplnění trestného činu úvěrového podvodu, neboť účel vystavení směnky byl fiktivní. „Navíc peníze vrátil ze sumy, kterou nelegálně získal u Union banky,“ doplňuje státní zástupce Rostislav Bajger. „To celé je úplný nesmysl,“ odmítá Zubík.
I další obvinění souvisí se směnečným obchodem mezi Sezooz Group a Moravia bankou. Oba subjekty spolu uzavřely 16. listopadu 1998 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě SG odčerpala z Moravia banky 140 milionů korun. Úvěr podnikatel jistil bianco směnkou, kterou pro něj vystavil tehdejší generální ředitel Slovenského plynárenského průmyslu (SPP) Ján Ducký. Tohoto bývalého slovenského ministra hospodářství Mečiarovy vlády jen o několik týdnů později, 11. ledna 1999, zastřelil v Bratislavě dosud neznámý nájemný vrah.
I v tomto případě Zubík odmítá obvinění, které policie opírá o zdůvodnění, že se dopustil úvěrového podvodu, neboť falešně deklaroval účel, pro který byla směnka vystavena. O peníze se konkursní správce banky od letošního 12. března soudí s SPP jako výstavcem směnky u Krajského soudu v Bratislavě.
Soud má přitom pro SPP vážný význam. Už loni v listopadu totiž plynárny prohrály takřka totožný spor s ostravskou Union bankou (UB). Zatímco SPP ve shodě se slovenskou vládou odmítal přiznat platnost pěti 70milionových směnek, které na sklonku své kariéry v plynárnách podepsal Ducký, Nejvyšší soud Slovenské republiky jejich legálnost nezpochybnil. I když podalo SPP takzvané dovolání, musí bance vyplatit 350 milionů korun a penále v řádech desítek milionů. I v tomto případě se spor váže na aktivity Romana Zubíka.
Přesně 29. září 1998 uzavírá SPP a SG kupní smlouvu, podle níž měla Zubíkova firma dodat plynárnám blíže nespecifikovaný soubor technologických zařízení. Podle smlouvy se SPP zavazuje za dodávku zaplatit 350 milionů českých korun. Jako zástavu vystavuje SPP ve prospěch SG pět směnek á 70 milionů korun. Už 6. října 1998 však směnky končí na základě Smlouvy o podmínkách převodu směnky v trezoru UB, která za ně Zubíkovi vyplácí 324 204 712,30 Kč. Za UB tuto smlouvu podepsal tehdejší člen představenstva Jiří Babiš a místopředseda představenstva Ivo Vrzal. Dnes stojí Vrzal v čele Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. „V té době to byl běžný obchod,“ tvrdí Vrzal.
Obvinění policie se sneslo nejen na hlavu Romana Zubíka, ale taktéž dvou bývalých vysokých manažerů UB Jozefa Dejčíka a Lecha Witaly, kteří obchod za UB připravovali. Všichni čelí podezření, že společnými silami vymysleli způsob, jak z UB odčerpat peníze na základě smlouvy mezi SG a SPP, která však nebyla nikdy realizována, a i proto ji policie považuje za fiktivní. Zubík i zástupci UB se brání tvrzením, že v tomto případě se policie plete, neboť banka peníze vyplácela bez ohledu na jakoukoliv smlouvu, ale jelikož výstavcem bylo bonitní SPP. „Nejednalo se o úvěr, ale o odkup směnky,“ tvrdí společně.
V souvislosti s touto transakcí je Zubík stíhán také i na Slovensku, kde byl za stejný skutek obviněn rovněž někdejší finanční ředitel SPP Ivan Maroš. „Já o ničem nevím, nebyl jsem u toho, omlouvám se,“ odmítá komunikaci na toto téma Maroš. „Můj klient je nevinný, protože jen plnil instrukce bývalého ředitele Duckého,“ brání jej i jeho advokát Štefan Ondriš. Ten má na Slovensku slušné renomé a kontakty - kromě Maroše zastupuje například i tehdejšího ředitele Slovenské informační služby Ivana Lexu stíhaného mimo jiné za účast na únosu syna bývalého prezidenta Michala Kováče.
Ani KB ho neuhlídala.
Zubíka a Maroše však spojuje ještě jedno společné obvinění. Za účasti dalších dvou zástupců SPP se dvojice setkala 4. prosince v Praze. Po krátkém jednání Maroš odeslal z devizového účtu SPP u Komerční banky (KB) na soukromý Zubíkův účet deset milionů dolarů, což bylo zhruba 295 milionů korun. V té době Zubíkovy firmy Sezooz Group, Sezooz Oil a Roman Zubík-Sezooz (Commercial services) dlužily podle tajné zprávy Komerční bance přes 800 milionů korun. Přesto banka nezasáhla a nechala Zubíka s penězi volně disponovat. „Proč? Tu otázku směřujte spíše na předešlé vedení banky,“ reagovala tisková mluvčí KB Marie Růžičková. „Každopádně dodnes jistou pohledávku za tímto klientem registrujeme,“ dodala.
Policie tvrdí, že Zubík peníze jednoduše zcizil, neboť dle předešlých dohod jimi měl od Union banky vykoupit dříve zastavených pět směnek. Podnikatel se však brání tvrzením, že jej Ducký pověřil, aby za tyto peníze nakoupil akcie Chemapol Group (ChG). Během několika dnů přes 9,5 milionu dolarů skutečně putovalo na účet brokerské společnosti I. M. C. Burzovní společnost. Ta svolala na dnešek pondělí 18. března valnou hromadu za účelem vlastní likvidace.
Spolu s Masným.
Na přelomu let 1998 a 1999 vystoupil Zubík v médiích jako muž, který získal majoritní podíl v ChG. Společně s ním se jako většinový vlastník tehdy prezentoval i opavský podnikatel Radim Masný. Byli však skutečnými majiteli právě tito dva podnikatelé, nebo jen zakrývali SPP jako skutečného vlastníka, jak dnes Zubík tvrdí?
Ještě před masivním skupováním akcií ChG vlastnil Zubík více než šestnáctiprocentní podíl společnosti, který získal drobným nákupem od firem, bank a především při procesu navyšování jmění společnosti. Potřebný balík do majority, přesně 841 tisíc kusů akcií, pro něj na podzim 1998 zajistila I. M. C. Burzovní společnost. „Zubík nás oslovil s dotazem, zda jsme schopni mu tento balík zajistit, my jsme to prověřili a potvrdili,“ říká šéf I. M. C. Vladimír Woloszczuk. „Dlouhou dobu nehovořil o tom, že by to mělo být pro SPP, až teprve před podpisem smlouvy to prozradil a jménem SPP s námi uzavřel smlouvu,“ dodává. Taková smlouva s datem 7. prosince 1998 skutečně existuje.
I v případě, že by datum uvedené na smlouvě bylo autentické, měl Zubík oprávnění za SPP podepisovat? „Samozřejmě, měl jsem na nákup akcií pro SPP plnou moc a na jejím základě jsem tuto smlouvu podepsal,“ vysvětluje a jedním dechem dodává, že ji doposud nikomu neukázal, protože ji má ukrytou v zahraničí.
V rozporu se svým dnešním tvrzením však před třemi lety Zubík nekompromisně odmítal účast Slováků na nákupu akcií ChG. V tomto duchu dokonce 15. prosince 1998 napsal za Sezooz Group představitelům SPP dopis, v němž doslova uvedl: „Pan Ducký ani SPP, š. p., se na nákupu akcií nepodílel žádným způsobem.“
Ostatně zásadní rozpor je i v otázce účasti Masného na nákupu. Když policie 2. dubna 2001 Zubíka zatkla a podrobila několikahodinovému výslechu, podnikatel tehdy poprvé prohlásil, že Masného najal a platil jako reprezentanta majitele akcií. „Masný vstoupil do transakce proto, že jsme ji potřebovali ošetřit politicky. Masný s Duckým jednali s představiteli vlády,“ vypověděl do policejního protokolu Zubík. Masný se ke své tehdejší roli odmítá vyjadřovat a za českou vládu toto tvrzení odmítl jako fantasmagorii její místopředseda Pavel Rychetský.
Přes všechny nejasnosti zůstává historickým faktem, že za plynárny se nikdy nikdo k majetnickým právům vůči akciím ChG nepřihlásil. „SPP neměl nikdy oficiální zájem získat podíl ve společnosti Chemapol Group,“ prohlásila mluvčí slovenských plynáren Dana Kršáková.
V únoru 1999 byl Chemapol uvalen do konkursu a stovky milionů korun investovaných do nákupu akcií padly vniveč. Skutečný majitel cenných papírů tak prodělal hromadu peněz a navíc mu obchodem vznikly dosud neuhrazené závazky. „Smlouva o nákupu akcií Chemapolu jasně stanovila, že cena akcií v případě, že se nám podaří zajistit pro nabyvatele majoritu ve společnosti, bude povýšena o bonus, který nám dodnes nikdo nezaplatil,“ uvedl za I. M. C. Woloszczuk. Rozdíl podle smlouvy činí 1,1 miliardy korun. Kdo závratnou sumu skutečně dluží? Bonitní SPP, nebo finančně nestálý Sezooz Group? I. M. C. by se jistě lépe vedla jednání s SPP, avšak Woloszczuk v minulých dnech překvapivě navrhl předat společnost likvidátorovi bez toho, aniž by čekal na rozuzlení případu.
Není všem dnům konec?
Uspokojivě rozplést klubko finančních transakcí, které proběhly přes účty společností Romana Zubíka a jeho obchodních partnerů, nebude pro policii jednoduché. Výčet Zubíkových obvinění uzavírá případ z let 1999 a 2000. V té době si podle obvinění Zubík půjčil od své společnosti Moba Leasing přes 31 milionů korun, avšak namísto vrácení za firmu uzavřel s jinými svými společnostmi několik smluv, díky nimž pouze účetně dluh vyrovnal. Peníze však do kasy firmy, jejímž členem představenstva byl v minulosti i Vladimír Woloszczuk (I. M. C.) a v dozorčí radě zasedal Alon Barak, který Komerční banku připravil o 8,5 miliardy korun, nazpět nikdy nepřišly.
Přestože již nyní státní zástupce hovoří o ukončení vyšetřování v horizontu několika týdnů, informace přímo od policie svědčí o tom, že kriminalisté sjednocení ve speciálním týmu s názvem Zubr prověřují pozadí dalších transakcí Zubíka. Mezi nejpodezřelejší přitom zařazují okolnosti, za kterých Zubíkovy firmy získaly stamilionové úvěry od Komerční banky. Aby úvěry Zubík získal, předložil bance ručitelská prohlášení podepsaná zástupci Chemapolu. Nejnovější grafologické posudky přitom prokázaly zásadní: podpisy a razítka na těchto prohlášeních jsou falešné.
Obvinění Romana Zubíka
Období - Trestný čin - Poškozený - Škoda
Květen 1997 - Podvod - Paramo, a. s. - 4 832 280,72 USD
Listopad 1997 - Podvod - AZ finance, s. r. o. - 20 000 000,- Kč
Únor 1998 - Úvěrový podvod - Moravia banka - 45 584 722,- Kč
Srpen–říjen 1998 - Úvěrový podvod - Union banka - 350 000 000,- Kč
Říjen-listopad 1998 - Úvěrový podvod - Moravia banka - 140 000 000,- Kč
Prosinec 1998 - Krádež - SPP, s. p. - 10.000.000,- USD
Září-prosinec 1999 - Krádež - Moba leasing, a. s. - 31 662 180,- Kč
