Padáky jen za práci

Brusel vydal doporučení odměňovat manažery jen v případě, že firma vydělává

Jen si klidně nechte své platy, bonusy a zlaté padáky. Ale ne tak nehorázně až nemravně vysoké. Musejí být prostě přiměřené tomu, kolik firma dlouhodobě vydělává. Když nejsou výsledky, nebudou ani odměny. Zhruba tak zní vzkaz Bruselu bankéřům a manažerům finančních společností. Potíž je v tom, že Evropská komise nevydala žádné závazné nařízení, jehož neplnění by bylo možné trestat, ale pouze nezávazné doporučení. Když něco podobného udělala naposledy, v roce 2004, splnilo její pokyny beze zbytku pouze Nizozemsko.

Prolomit tradici “Náš vzkaz je naprosto jednoznačný,“ prohlásil minulý týden eurokomisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy.“ Odměny ředitelů musejí mít jasnou vazbu na výkonnost firmy. Už žádné odměny za špatná rozhodnutí,“ dodal.
Komise reaguje na praxi, kdy zlaté padáky dostávali i ředitelé vyhození za špatné výsledky, nebo šéfové finančních institucí, jež získaly stovky milionů eur ze záchranných protikrizových balíčků národních vlád. Veřejnost na takové zprávy reagovala velmi negativně, až nevraživě. Není se čemu divit.
Argumenty proti vysokým platům a bonusům ředitelů ostatně eurokomisařům poskytla i takzvaná de Larosierova zpráva (jde o návrh reformy dohledu nad finančními trhy, kterou vypracoval tým vedený bývalým šéfem Mezinárodního měnového fondu Jacquesem de Larosierem). Ta mimo jiné konstatuje, že „příliš riskantní politika bank v době před vypuknutím finanční krize byla zčásti způsobena i nevhodnou platovou politikou vedení“.
Co přesně tedy Evropská komise členským státům ohledně odměn manažerů doporučuje? Tak především, banky a finanční instituce na jejich území by měly omezit vyplácení zlatých padáků (které vzbuzují největší nelibost) pouze na případy, kdy řídící pracovníci odcházejí po dobrých výsledcích a – pochopitelně – z vlastního rozhodnutí.
Manažerské smlouvy v Evropě by se měly změnit tak, aby společnostem – případně jejich akcionářům, do jejichž práv nehodlá komise nijak zasahovat – zůstala „v ruce“ možnost ředitelům zlaté padáky snížit nebo zrušit v případě, že nejsou s jejich výsledky spokojeni. Dosavadní praxe je ve většině případů taková, že manažeři mají na odstupné smluvní nárok, i když dostanou „padáka“ kvůli špatnému hospodaření. Firmy si prostě nemohou dovolit zlaté padáky nenabízet, tedy pokud chtějí na pracovním trhu nalézt opravdu kvalitní manažery. Tuto doposud všeobecně uznávanou tradici se chce komise pokusit prolomit.

Maximálně dva roční platy Výše zlatých padáků by měla mít každopádně svůj předem daný limit. Mezní hodnotou by podle Bruselu měly být dva roční základní platy, bez bonusů.
Z návrhu komise je dále zřejmé, že se skupina řídících pracovníků, kterých by se doporučení mělo týkat, významně rozšíří. Podle textu má totiž jít o všechny osoby, jejichž rozhodování může mít vliv na „rizikový profil“ firmy. A nejde přitom jen o banky, ale o „všechny instituce, které se profesionálně a soustavně zabývají poskytováním finančních služeb“. Komisaři se nezabývali jen zlatými padáky, ale odměnami manažerů celkově. I zde je vzkaz poměrně jasný: bonusy by podle Bruselu měly mít odpovídající vazbu na to, co firma skutečně vydělá, a to v dlouhodobém měřítku.
Tak třeba na firemní akcie v rámci motivačního systému mají mít manažeři nárok pouze poté, co v určitém předem stanoveném období – mluví se o třech letech – splní stanovené cíle. Teprve pak dostanou možnost uplatnit akciové opce na jasně dohodnutý počet cenných papírů. Bez výsledků nebude nic.
Nevýkonní (non-executive) členové správní rady a členové dozorčí rady by na akciové opce neměli mít nárok vůbec. V současné době je přitom obvyklou praxí, že firemní cenné papíry získávají i oni.

I komisaři mají své padáky Brusel nemá možnost nemravné firmy nijak trestat, po členských státech chce pouze pravidelné informace o tom, jak doporučení ohledně odměn ředitelů zavádějí.
Podle oficiálně zatím nepotvrzených zpráv komise dokonce uvažuje o tom, že letos na podzim začne pracovat na legislativě, která by umožnila firmy s neodpovědnou mzdovou politikou penalizovat. Ale není to jisté. Navíc, i eurokomisaři mají na existenci zlatých padáků v Evropě svůj zájem… Ve svých smlouvách totiž mají klauzuli o nemalém odchodném i oni.
Evropská komise vyplácí svým bývalým členům po dobu tří let od odchodu z Bruselu pětapadesát procent základního platu, tedy minimálně 10 950 eur měsíčně. To je i na západoevropské poměry velmi slušné. Tím spíš, že exkomisaři určitě seženou dobře placenou práci. Peníze z Bruselu jim přitom budou chodit – v případě, že součet s aktuální mzdou nepřekročí výši jejich komisařského základního platu – v plné výši (viz Pro ilustraci malý příklad).
Členové komise si – jak jinak – myslí, že jejich odměny jsou „plně zasloužené“. Eurokomisař pro rozvojovou a humanitární pomoc, Belgičan Louis Michel k tomu prohlásil: „Jsme placeni dobře, to ano. Ale každé ráno musíme vstávat v pět hodin, hodně cestujeme, vláčíme se s těžkými složkami… Ano, mluvte o padácích, ale rozhodně ne o zlatých.“

BOX
Pro ilustraci malý příklad Pokud by se čistě teoreticky stalo, že by se současný český eurokomisař Vladimír Špidla z Bruselu vrátil zpět do Prahy a stal se opět ministrem práce a sociálních věcí, dostával by tady český plat – včetně všech náhrad – ve výši 136 tisíc korun. Od Evropské komise by pak bral po tři roky měsíční „odchodné“ ve výši 300 030 korun (přepočítáno kurzem 27,40 Kč za euro). Celkem tedy 436 030 korun. Stanovený limit (plat eurokomisaře 545 506 korun) by nepřekročil a nemusel by nic vracet.