Padlý finančník

17. 12. 2002

Autor: Euro.cz

Ken Lipper chtěl být pákou Hollywoodu, ale proslavil se více pádem svého impéria

V ranních hodinách 14. ledna letošního roku panoval v kancelářích finančního manažera a držitele Oscara Kennetha Lippera na Park Avenue zlověstný klid. Bylo půl desáté, začínal obchodní den, ale jak po manažerovi fondu, tak po řediteli výzkumu 2,8miliardového investičního fondu Lipper Convertibles, patřícího společnosti Lipper & Co., jako by se zem slehla. Jejich pracovní stoly, umístěné jen pár metrů od Lipperovy majestátní kanceláře s prosklenými stěnami, vypadaly nezvykle úhledně. Pryč byly obvyklé útržky s poznámkami a zmačkané listy papíru i nedopité šálky s kávou. Bez přestání zvonil telefon. Ti dva si ráno přivstali, rezignovali a narychlo odešli. Bez vysvětlení. Lipper ten den v kanceláři také nebyl. Pracoval v Hollywoodu na filmu, který produkoval, a měl se sejít s několika klienty svého investičního fondu.
Abraham Biderman, výkonný viceprezident firmy a Lipperova pravá ruka, byl znepokojen. Proč makléři Edward Strafaci a Michael Visovsky opustili loď? Věděl, že PricewaterhouseCoopers, dlouholetý auditor Lipper & Co., připravuje zanedlouho svůj každoroční audit a bude si s „chlapci“, jak jim někteří spolupracovníci přezdívali, chtít promluvit o uzavřených obchodech. Biderman si také uvědomil, že Strafaci a Visovsky si jen o pár dní předtím vybrali své celoroční odměny, a propadl panice. Zanedlouho se jeho nejhorší obavy potvrdily. Strafaci a Visovsky za sebou zanechali jen řádku nezodpovězených otázek a portfolio cenných papírů v troskách.
Mezi Lipperovými investory jsou jeho slavní a vlivní přátelé ze světa zábavy, politiky a Wall Street, například herečka Julia Robertsová, generální ředitel společnosti Walt Disney Michael D. Eisner, senátor Ernest F. „Fritz“ Hollings, rodina finančníka Henryho Kravise nebo nakladatelský a realitní magnát Mortimer Zuckerman. Lipper je o pohromě informoval až o měsíc později. V dopise z 20. února jim sdělil, že namísto růstu zisku o 7,7 procenta, který firma ohlašovala ke konci roku, poklesla hodnota Lipper Convertibles v roce 2001 přibližně o čtyřicet procent, tedy asi o 315 milionů dolarů. Tahle katastrofa napáchala v Lipperově čtyřmiliardovém impériu peněžních, investičních a podílových fondů takové škody, že šlo po šestnácti letech existence pod vodu.
Lipper & Co. teď všechny své investiční fondy likviduje. V důsledku tohoto debaklu prodala společnost také svůj 500milionový podnik se spekulativními obligacemi. Připustila, že ji vyšetřuje Komise pro burzy a cenné papíry (Securities and Exchange Commission, SEC), a podle některých zdrojů se do vyšetřování pustila i FBI. Pokud se do věci vloží americká vláda, mohl by být Lipper obžalován ze zanedbání dohledu nad makléři, nebo dokonce z podvodu. Bude-li prokázána jeho odpovědnost, mohlo by ho to stát kariéru v oblasti cenných papírů, a pokud se obvinění potvrdí, mohl by podle zdrojů blízkých SEC skončit i za mřížemi.
Pád Kena Lippera ztělesňuje jednu bouřlivou kapitolu života Wall Street. V tomto prostředí, kde chamtivost bývala ctností, se ve společnosti hollywoodských a manhattanských bohatých a slavných cítil jako ryba ve vodě. Mnozí tohoto červenolícího muže s neposlušnou kudrnatou kšticí možná znají spíše jako poradce režiséra Olivera Stonea při natáčení filmu Wall Street z roku 1987. Lipper si ale také pečlivě budoval image renesančního člověka úspěšného ve všem, na co sáhne, a přelétal mezi světy investičního bankovnictví, politiky, finančního řízení, filmové produkce, filantropie a vydávání knih. V polovině 80. let působil jako zástupce newyorského starosty Edwarda I. Kocha. V roce 1999 dokonce vyhrál cenu Akademie za dokument o holocaustu Poslední dny (The Last Days), který produkoval se Stevenem Spielbergem.
Obchodník takového lesku a jeho bohatství a exkluzivní konexe přitahovaly investory jako magnet. Zamyslet se nad Lipperovými schopnostmi coby správce financí už je ovšem nenapadlo. Nejvíc Lipperovi důvěřovalo osazenstvo Hollywoodu, protože býval partnerem u Lehman Brothers i Salomon Brothers. Podle jednoho zasvěcence „ti lidé byli bohatí, ale o penězích nevěděli nic. Přilákaly je prvotřídní reference z Wall Street“.
Měli být opatrnější. BusinessWeek získal dokumenty, z nichž vyplývá, že arbitrážní fond Lipper Convertibles nakupoval konvertibilní obligace společností a kvůli zajištění zároveň prodával jejich akcie v očekávání poklesu ceny. Fond byl prezentován jako konzervativní investice, ale držel velké množství vysoce spekulativních cenných papírů a byl výrazně rizikový. A byl-li v prospektech popisován jako „tržně neutrální fond“, který má vydělávat, ať burza stoupá nebo klesá, nebyl dostatečně zajištěný. A co víc, ačkoliv se na účtech fondu skvěly podpisy auditorů PricewaterhouseCoopers, podle interní zprávy účetní společnosti BDO Seidman ze třetího října společnost Lipper & Co. pravděpodobně fond chybně oceňovala už od roku 1995. Mluvčí PwC Steven Silber však prohlásil, že firma záležitosti svých klientů nekomentuje. (Lipper & Co. nemá nic společného se společností pro výzkum fondů Lipper Inc., jež je součástí skupiny Reuters.)
Někteří investoři tvrdí, že Ken Lipper možná o nesprávném oceňování věděl celé měsíce předtím, než o tom řekl svým klientům. Jeden investor ve svém přísežném prohlášení pro vrchní soud státu New York podaném patnáctého května tvrdí, že ke konci roku 2001 mu jednou večer Lipper volal domů a snažil se ho přesvědčit, ať z problémového arbitrážního fondu s konvertibilními obligacemi přejde k novému fondu s levnými cennými papíry. „Pro mě je těžko představitelné, že by Lipper, který měl v tom fondu miliony dolarů vlastních i rodinných, o ničem z toho nevěděl dřív,“ kroutí hlavou Leslie Akins, právník jednoho z Lipperových investorů. Biderman se dušuje, že Lipper před odchodem Strafaciho a Visovského a následným interním šetřením o žádném chybném oceňování „v žádném případě určitě nevěděl“.
Lipper časopisu BusinessWeek mnohokrát odepřel interview, ale v dopisech investorům deklaruje svou nevinu. Jednak obviňuje ze zániku fondu svízelnou situaci na trhu a „neobyčejně komplikovanou náročnost událostí roku 2001“. Ale také ukazuje prstem na své makléře Strafaciho a Visovského s tím, že po jejich nenadálém odchodu firma provedla vlastní šetření, díky němuž „je teď zaručeno opatrnější oceňování“. V následujícím dopise z 26. března Lipper investorům oznámil, že fond se od 31. prosince 2000 propadl o 47 procent.
Někteří Lipperovi mocní přátelé za ním stojí. John H. Gutfreund, bývalý generální ředitel společnosti Salomon Brothers a Lipperův šéf ze 70. let, říká: „Na Kennyho bych to neházel. Prostě mu ten fond řídili špatní lidé.“ A jak už bylo řečeno, podle Bidermana „Lipper v žádném případě určitě o žádných problémech fondu nevěděl“. Právník jednoho z investorů však sarkasticky označuje Lipperovy výklady za „další vystoupení hodné Oscara“. Také Strafaci Lipperova tvrzení odmítá. „Neneseme vůbec žádnou odpovědnost,“ prohlašuje. „Jestli jsou klienti naštvaní, musejí jít za Kenem Lipperem. Generální ředitel byl přece on.“ Visovsky nezvedá telefony.
Řada investorů je rozlícena. Přinejmenším dva. Soukromá investiční firma Race Rock a židovská dobročinná společnost Mesorah Heritage Foundation podaly žaloby k newyorskému vrchnímu soudu, respektive k Americkému úpadkovému soudu v jižním New Yorku. V žalobě Race Rocku se objevují podrobnosti ohledně investiční činnosti fondu. Tvrdí se zde, že v měsících následujících poté, co vyšla najevo pohroma kolem oceňování fondu, bylo strategií společnosti „opožďovat, vyhýbat se, zakrývat, klamat a nakonec odmítat podávat informace“. Později Lipper & Co. některé vyžadované informace dodala.
Čtvrtého října společnost rozeslala investorům plán vypořádání Lipper Convertibles. Řada z nich se teď třese vzteky, protože plán je prý výhodnější pro ty, kdo do fondu vstoupili později, než pro dlouhodobé klienty. Investoři k tomuto plánu podali více než dvacet námitek. Podle soudních spisů je mezi stěžovateli i Lipperova bývalá žena Evelyn Grussová, uznávaná dětská růstová lékařka, která peníze u Lippera nechala po rozvodu v roce 2000. Slyšení u newyorského vrchního soudu, původně plánované na pátého prosince, bylo odloženo na sedmého ledna. Jeden zasvěcenec tvrdí, že „se po tomto slyšení se žalobami roztrhne pytel. To by mohlo Kena Lippera zničit“.
Už teď se Lipper začíná potýkat s osobními finančními potížemi. Příkladem je jeho biografická knižní řada vydávaná ve spolupráci s Viking Books pod názvem Lipper/Viking Penguin Lives Series, pro niž slavní spisovatelé, jako Larry McMurtry nebo Jane Smileyová, sepsali životopisy významných historických osobností, například Crazy Horse či Charlese Dickense. Letos v létě začala skomírat, protože ji Lipper přestal financovat. Kritikou oslavovaný projekt později svým rytířským zásahem zachránil jeho kamarád Roger Altman, bývalý náměstek ministra financí, dnes ředitel exkluzivního centra investičního bankovnictví. Marshlands, Lipperův třicetiakrový ranč v Southamptonu ve státě New York, který po rozvodu koupil za přibližně devět milionů dolarů, šel loni v létě na prodej za osmnáct milionů. Dům, který Lipper právě renovoval a z jehož přízemí můžete přímo nastoupit do kotvícího člunu, se později prodal za deset milionů dolarů.
Vedle tučných bankovních účtů byli jeho největším jměním známí - příslušníci smetánky, jako Spielberg a Robert DeNiro. Některé zdroje zmiňují, že své impozantní reference a hvězdné známosti obratně využíval, aby do své firmy přitáhl velké peníze. Jak říká jeho dlouholetý přítel: „Konexe byly jeho zlatý důl.“ Lipperovi investoři byli také výhradně té nejvyšší třídy. Vedle výše zmiňovaných jmen se na seznamu skvěl rovněž Lipperův přítel William J. McDonough, předseda newyorské federální rezervní banky, herec Danny Aiello, italská rodina Agnelliových, pokrytá slávou společnosti Fiat, různí členové rodiny Tischů, vlastnící společnost Loews, a několik Rothschildů. Kromě Kravise, který podle svých slov fond opustil předtím, než došlo ke ztrátám, nikdo nechce nic komentovat. Několik šťastlivců investovalo do Lipperova zahraničního fondu s konvertibilními cennými papíry, který utrpěl jen desetiprocentní ztráty.
Propagační materiály, které získal BusinessWeek, uvádějí, že u Lippera svého času investovaly hollywoodské penzijní fondy, jako Motion Picture Industry Pension Plan nebo fond agentury Creative Artists Agency, a několik náboženských dobročinných a vzdělávacích organizací. Pole některých zdrojů jsou ve fondu vázány i peníze Lipperových čtyř dcer. Ed Koch, také bývalý investor, si gratuluje, že své peníze naštěstí stáhl ještě předtím, než nastal Armageddon. „Spousta lidí určitě utrpěla obrovské ztráty. Je to všechno tristní. A určitě to ublížilo i Kenovi osobně, jeho hrdosti i financím.“
Kritici prohlašují, že Lipper, který shrábl obvyklý, ale velmi slušný dvacetiprocentní výkonnostní honorář, se podle všeho dost nezajímal o to, jestli byly peníze správně investovány. „Vypadá to, že Lipper prostě spal za volantem,“ říká manažer jednoho fondu fondů. Jiní jsou ostřejší. Například Michael Ocrant, redaktor bulletinu o investičních fondech MarHedge: „Lipper nejspíš od začátku věděl, že ti makléři portfolio oceňovali špatně a ždímali si výnosy do vlastní kapsy. Ale byl tak zaneprázdněn obavami o svou reputaci a snahou udělat dojem na slavné klienty, že to toleroval. Oni se pak do toho zapletli tak, že už nemohli ven. Čirá nezodpovědnost.“ Biderman tento názor odmítá. „Lipper byl do každodenního fungování fondu zapojen na sto procent,“ tvrdí. Na otázku časopisu BusinessWeek, jak se to tedy mohlo stát, odpovídá: „To se ukáže po důkladném prošetření.“
Lipper, jedenašedesátiletý bonviván chlapeckého vzhledu, vyrostl v jižním Bronxu jako bystrý syn obchodníka s obuví. Přátelé o „Lipovi“ říkají, že se strašně rád poslouchá a je prototypem osamělého běžce s nelítostně soupeřivým duchem. Studoval jako stipendista s vynikajícími výsledky na Columbia University i na Harvardu a své vzdělání završil magisterským titulem z právnické fakulty New York University. Poté působil na pařížské univerzitě, podporován Fordovou nadací.
Navzdory skromnému původu se skvěle oženil. V roce 1966 si vzal dceru ropného magnáta a mecenáše Josepha Grusse. Její rodina patřila v New Yorku k nejbohatším, po patriarchově smrti v roce 1993 měl rodinný majetek cenu odhadem 500 milionů dolarů. Díky téhle partii šlo pak všechno rychle. Po krátkých epizodách u právnické firmy Fried, Frank, Harris, Shriver & Jacobson a na ministerstvu obchodu nastoupil Lipper v roce 1969 u společnosti Lehman Brothers a později se ve věku 32 let stal jedním z vůbec nejmladších společníků firmy.
V polovině 70. let přešel Lipper k Salomon Brothers a díky svému právnickému know-how a finančnickému fištrónu brzy začal uzavírat obchody jako po drátku. Kvůli jedné transakci s newjerseyským výrobcem zdravotnických potřeb Becton, Dickinson & Co. z Franklin Lakes se však zapletl se SEC. V roce 1978 totiž Lipper s několika kolegy uspořádal takzvaný Půlnoční nálet. Podle materiálů SEC tenkrát bleskově skoupili po telefonu akcie ve snaze donutit ostatní, aby své akcie společnosti Becton prodali dráž. Tato blesková akce podle SEC představovala utajený a protiprávní pokus získat ve společnosti kontrolu. Lipper i Salomon Brothers tak podle federálního soudu jižního New Yorku napomáhali a podněcovali k porušování zákonů o cenných papírech. Žaloba mohla pro Lippera vyústit v trvalý zákaz činnosti v oboru cenných papírů. Lipper a Salomon Brothers však - aniž by přiznali či popřeli svou odpovědnost - uhráli se SEC vyrovnání se slibem, že napříště budou zákony ctít. Případ byl poté ukončen. Když společnost Salomon Brothers v roce 1982 vstupovala na burzu, vydělal Lipper odhadem patnáct milionů dolarů.
Lippera vždycky fascinovala moc. Jednou studentům na Columbia University vyprávěl, jak důkladně studoval literaturu zabývající se mocí - často si znovu a znovu pročítal příběhy o Hadriánovi, Antigoně a Richardu III. Dalším krokem pro něj byla přirozeně politika a v roce 1983 se na tři roky stal zástupcem starosty. Získával vavříny za svůj tvrdý styl vyjednávání s různými Kochovými nepřáteli, jako například Správou přístavů pro New York a New Jersey. Ale jak říká jeden jeho bývalý politický spojenec, „jedna věc se v politice nedělá. Člověk musí zapomenout na své osobní konflikty. A lidé cítili, že Kenny si je pamatoval“.
Ke konci jeho radniční epizody se Lipperovi doneslo, že Oliver Stone hledá vševědoucího zasvěcence jako poradce ke svému filmu, který se bude jmenovat Chamtivost (Greed). Nejdřív se zdráhal. Když se mu však podařilo Stonea přesvědčit, aby k Wall Street nebyl tak krutý, s gustem se do toho pustil a sepsal některé razantní dialogy k tomu, z čeho se později stal film Wall Street. Vedl Michaela Douglase a Charlieho Sheena v jejich rolích. Dokonce se ke konci filmu ve scéně z jednacího sálu objevil na plátně jako obchodník. Později sepsal na základě scénáře knihu.
Přátelé tvrdí, že se Lipper do Hollywoodu zamiloval. Byly to pro něj rušné časy, protože právě založil Lipper & Co. - především kvůli tomu, aby se postaral o rodinný majetek. O víkendech pak pracoval na scénáři volně založeném na jeho krátké politické kariéře. Ve filmu Radnice (City Hall), který Lipper také produkoval, zazářil jeho kamarád z chlapeckých let Al Pacino a John Cusack. Objevil se v roce 1996 a recenze byly vlažné. To však Lippera, který si už budoval život na obou koncích kontinentu, vůbec neodradilo. Zanedlouho si otevřel kancelář v Los Angeles. Koupil dům v Santa Monice a často se objevoval v Aspenu v Coloradu. Také se stal správcem majetku Redfordova Sundance Institute v Utahu, který podporuje a propaguje nezávislé filmaře. Do konce dekády byl Lipper v Hollywoodu jako doma. Získal nejvyšší poctu, kterou toto pozlacené město iluzí zná: Oscara.
Podle přátel ovšem Lipperova žena Evelyn doma v New Yorku z jeho úchvatného životního stylu příliš nadšená nebyla, preferovala klidnější život. Po rozvodu se Lipper přestěhoval z jejich pětipatrové rezidence na kraji města do živějšího centra. Koupil a začal přestavovat multimilionový dům ve West Village (holedbaje se, že jeho architektem je syn I. M. Peia). Lipper se rychle stal mužem velkoměsta. Chodil s hvězdičkami a ukazoval se s „De Nirovou partou“, jak ji nazval jeden jeho známý. Dlouholetý rodinný přítel krčí rameny: „Tady vidíte muže s krizí středního věku mamutích rozměrů.“ A dodává, že mezi Lipperem a některými členy rodiny došlo k výraznému odcizení.
Řada lidí je přesvědčena, že na zániku Lipperova investičního fondu se podepsal právě jeho nový životní styl, rozmanitá kariéra a nejrůznější funkce. Jeden investor konstatuje, že „domácí pán byl pořád pryč“. Když trh v roce 2001 nepřestával trpknout a řada společností balancovala na pokraji bankrotu, Strafaci a Visovsky (kteří pro Lippera pracovali třináct let, tedy skoro celou svou kariéru) začali podle soudních spisů případu Race Rock skupovat levné akcie společností, jako Global Crossing, Calpine či Kmart. Ti dva se zajímali zejména o konvertibilní prioritní akcie, které se dají za pevnou cenu převést na akcie obyčejné. Problém je v tom, že ačkoliv se tyto akcie chovají jako spekulativní dluhopisy (jdou z nich vysoké dividendy), když společnost zbankrotuje, nedostanou akcionáři takřka nebo vůbec nic. V Lipperových propagačních materiálech se píše, že 70 procent jeho cenných papírů má investiční kvalitu, ale podle odhadů některých investorů tvořily nejméně polovinu portfolia rizikové cenné papíry. Strafaci se brání: „Všechno odpovídalo standardům amerických portfolií s konvertibilními cennými papíry.“ A Biderman dodává: „Možná šlo o nelikvidní cenné papíry, ale nebyly spekulativní v tom smyslu, že by to byly nesolidní společnosti.“
A to nebylo všechno. Většina manažerů fondů využívá ke každodennímu stanovení hodnoty zřídka obchodovaných cenných papírů nezávislou třetí stranu. Lipperovo portfolio se však oceňovalo jen málokdy a Strafaci a Visovsky to dělali sami. „Málokdo z fair hráčů si to dělá sám. Je to takřka recept na podvod,“ vysvětluje ředitel jednoho uznávaného správce peněz, který také řídí arbitrážní fond konvertibilních cenných papírů. Podle Strafaciho oceňování schvaloval Biderman a další viceprezident, Stephen Finkel. Biderman tvrdí, že řada investičních fondů si hodnotu svých cenných papírů stanovuje interně.
Lipperovi přátelé říkají, že události z počátku roku uvrhly Lippera do hluboké deprese a že se stáhl z veřejného života. Na jeho nejoblíbenějších štacích, jako Rada pro mezinárodní vztahy nebo budova Century Association, byl k vidění jen zřídka. „Kenny si prošel emocionálním peklem,“ říká jeden jeho starý přítel. Na konci léta byl však Lipper znovu spatřen mezi živými, jak obědvá s Kochem v San Pietru uprostřed Manhattanu, známém svými - řečeno slovy jednoho kritika - „hlučnými manažerskými obědy“. Ačkoliv to Koch popírá, podle některých si Lipper za svým starým vzorem přišel pro radu ohledně další kariéry.
A dost možná ji bude potřebovat. Někteří investoři ho chtějí odstranit z funkce likvidátora společnosti Lipper & Co. „Jak může někdo, kdo možná spáchal podvod a skoro určitě porušil svěřené povinnosti, jednat v nejlepším zájmu investorů?“ ptá se jeden z nich. Jiní zuří, protože Lipperův plán vypořádání ho nezavazuje k tomu, aby vracel cokoliv z těch milionů za léta nasbíraných ve výkonnostních honorářích vycházejících z mohutně předimenzované hodnoty fondu. „Platí sám sobě za to, že investory připravil o peníze,“ říká Mark Ressler, právní zástupce několika investorů. Podle dalších právníků budou investoři nepochybně zahajovat spory o náhradu škod s Lipperem a možná i s PwC. Silber z PwC však kroutí hlavou: „Nevidíme důvod, proč by se kdokoliv měl soudit s námi.“
Horší je, že Lipperova pracně vybudovaná image by mohla být nenávratně pošpiněna. Jak říká jeden makléř ve filmu Wall Street v replice, kterou dost možná napsal právě Lipper: „Ostuda na nás číhá za každým rohem.“ LIPPEROVY OBĚTI? V důsledku debaklu se řada hvězdných klientů Lipperova čtyřmiliardového impéria bude muset vzpamatovávat z obrovských ztrát

„RENESANČNÍ ČLOVĚK, KTERÉMU JDE VŠECHNO OD RUKY“ Lipper, bystrý syn obchodníka s obuví, strávil dětství v jižním Bronxu. Jako stipendista vystudoval s vynikajícím prospěchem na Columbia University a získal právnické tituly na HARVARDU (vpravo) a New York University. Po krátké epizodě ve světě práva a na ministerstvu obchodu nastoupil v roce 1969 k LEHMAN BROTHERS jako investiční bankéř. Velmi rychle to dotáhl na jednoho z nejmladších SPOLEČNÍKŮ, jaké kdy firma měla. Bylo mu 32 let. V roce 1976 přešel k SALOMON BROTHERS a díky jeho talentu se z něj brzy stal velice vyhledávaný obchodník. Když banka v roce 1982 vstupovala na burzu, vydělal miliony. Čerstvě bohatý Lipper po hlavě skočil do newyorské politiky a za Edwarda Kocha (vpravo) byl nejvyšším finančním poradcem a ZÁSTUPCEM STAROSTY. Když rezignoval, aby kandidoval na post předsedy městské rady, prohrál s ANDREWEM STEINEM v jedné z nejošklivějších bitev, jakou město pamatuje. V roce 1986 založil společnost Lipper & Co. především proto, aby se postaral o rodinný majetek. Následující rok pronikl do HOLLYWOODU jako poradce u filmu Olivera Stonea WALL STREET. V roce 2000 však náročnost jeho života na obou pobřežích rozložila jeho 34leté manželství s EVELYN, uznávanou dětskou růstovou lékařkou a dcerou RODINY GRUSSOVÝCH, jedné z nejbohatších v New Yorku. Část majetku Evelyn a jejich čtyř dcer byla vázána v Lipperových fondech.
Když Lipper flirtoval s Hollywoodem, napsal a produkoval film RADNICE, kde hrál jeho kamarád z dětství Al Pacino a John Cusack (vpravo). A jeho korunní klenot? OSCAR 1999 za dokument o holocaustu Poslední dny, který produkoval se STEVENEM SPIELBERGEM.