Při vyjednávání o vstupu České republiky do Evropské unie má být letos uzavřena i kapitola zemědělství. Tento fakt se začíná projevovat i v prohlášeních agrárních lídrů zejména v souvislosti s rovnoprávným postavením českých zemědělců po vstupu do CAP (Společné zemědělské politiky Evropské unie). Čím dál jasněji se totiž z Bruselu ozývá, že kandidátské země nemohou počítat se stejnými subvencemi, jaké dostávají současné členské země unie (EURO 6/2002). Naposledy zazněl na výstavě Grüne Woche v Berlíně argument, že kandidátské země nemohou dostat plnohodnotné přímé platby, protože mají zaostalý venkov. Dalším zajímavým argumentem je, že zemědělci v kandidátských zemích by po přiznání přímých plateb rychle zbohatli a neměli by potom zájem své hospodářství restrukturalizovat. Neustálá potřeba restrukturalizace v kandidátských zemích je pravidelným bodem vystoupení evropského komisaře pro zemědělství Franze Fischlera.
Když Španělsko přebíralo předsednictví v unii, jeho ministr zemědělství Miguel Arias Caňete se přimluvil za přechodné období pěti let, po něž by se zemědělské subvence členským zemím postupně vyrovnávaly na společnou úroveň. Vtip je v tom, že Evropskou unii zřejmě čeká reforma velice nákladné společné zemědělské politiky, která spotřebovává kolem 50 procent rozpočtu a nikdo neví, jak budou v roce 2009 (při předpokládaném rozšíření v roce 2004) subvenční programy vypadat.
Obavy z vývozu přebytků.
Co se za těmito zjitřenými postoji Evropské unie asi skrývá? Je toho více.
Nejdříve je třeba říci, že úroveň a struktura zemědělství v kandidátských zemích je velmi odlišná. Na jednom konci stojí Polsko, s malými zemědělskými podniky na nepříliš vysoké hospodářské úrovni, v nichž navíc pracuje čtvrtina obyvatel země. Zde má Brusel strach z obrovské potřeby přímých plateb. Na opačném konci je zřejmě Česká republika, v níž se úroveň vyspělosti zemědělství již přibližuje úrovni západoevropské či spíše severoamerické. A lze předpokládat, že právě velké zemědělské celky a převaha zemědělských družstev a zemědělských společností bude také využita jako argument, proč neposkytovat plnohodnotné platby. Brusel nebude podporovat netradiční velkoplošné formy hospodaření. Pravým důvodem je však spíše obava z vývozu přebytků do Evropské unie.
Další důvody k neochotě rovnoprávných přímých plateb jsou pak spíše vnitřní. Strach chudších členů unie, že po přijetí nových zemí na ně zbude méně peněz, a naopak nespokojenost bohatých států s doplácením na chudší. To však již souvisí s diskusemi a jasnou potřebou reformy finančně neudržitelné CAP samotné.
Restrukturalizace.
Proti těmto tvrzením protestuje zejména prezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček, který říká, že do unie můžeme vstoupit jen za rovnoprávných podmínek, jaké mají tamní zemědělci, a jen při jejich okamžitém zavedení. České zemědělství bude mít zřejmě nejmenší problémy při vyjednávání o své kapitole. Při faktické nevládě v tomto resortu v letech devadesátých se museli čeští zemědělci naučit přežít za velmi tvrdých podmínek, zejména s velice pro import otevřeným agrárním trhem. Zemědělství v České republice již prošlo restrukturalizací, i když za cenu zmenšení svého rozměru, zániku řady podniků. Zejména dodavatelé vstupů s velkými pohledávkami se postarali o likvidaci neseriózních nebo i jen neschopných zemědělských podnikatelů.
Trh se zmenšil, ale zefektivnil, což se projevuje lepšícími se hospodářskými výsledky zemědělství v posledních letech. V zemědělství pracuje 3,7 procenta obyvatel České republiky, jeho podíl na HDP je 4,5 procenta, což jsou parametry srovnatelné s Evropskou unií. Produktivita práce je na úrovni 80 procent unie, což je ale mnohem více, než kolik dosahuje náš průmysl.
Kladné body.
V roce 2000 zaznamenalo české zemědělství kladný hospodářský výsledek 3,716 miliardy korun. Zemědělský svaz ČR odhaduje, že v loňském roce se zvýšila hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách o 4,5 procenta na 77,5 miliardy korun. V běžných cenách by to pak mělo být asi 134 miliard, což je meziroční zvýšení o třináct až čtrnáct procent.
Postupně se dává do souladu legislativa a instituce. Zavádějí se některé prvky CAP, které zasahují do výroby a obchodu.
Státní fond tržní regulace byl transformován na Státní zemědělský intervenční fond. Byly zavedeny kontroverzní, ale v Evropské unii podobně platné kvóty pro produkci mléka a cukru.
V loňském roce si čeští zemědělci poprvé vyzkoušeli program uvedení šesti procent orné půdy do klidu při možnosti pěstování technických plodin a za finanční podpory. Letos má být tato možnost rozšířena až na deset procent půdy. Byly vyčleněny méně příznivé oblasti (LFA), kam bylo zahrnuto necelých 60 procent zemědělské půdy a kde jsou uplatňovány programy podpor pro údržbu krajiny.
Poměrně dobře funguje takzvaná dvounulová varianta vzájemného agrárního obchodu mezi Českou republikou a Evropskou unií, když byla odstraněna cla na určité množství zemědělských komodit, které nejsou zatěžujícím prvkem z hlediska přebytků. Evropská komise nabídla další liberalizaci agrárního obchodu od letošního července. Ta by měla spočívat v uvolnění trhu i pro problémové komodity, jako je obilí, hovězí maso, mléko a mléčné výrobky, konkrétně pak v odstranění cel pro dvě procenta vzájemné spotřeby těchto komodit v Evropské unii a v Česku. To může být z našeho pohledu velice zajímavé.
Záporné body.
Přesto zbývá do vstupu mnoho úkolů k dořešení. Týkají se zejména situace a zabydlenosti venkova a jeho infrastruktury. Jde o ochotu mladých lidí pracovat nejen v sektoru soukromého zemědělství, ale i na postech v managementu velkých zemědělských podniků, kde se může bez řešení asi do deseti let projevit generační krize vyvolaná nedostatkem mladých pracovníků.
Stále se nepodařilo zřídit platební agenturu pro program SAPARD, který by měl do roku 2006 přinést až 157 milionů eur na rozvoj našeho zemědělství a venkova.
Velmi důležitá je restrukturalizace a modernizace zpracovatelského průmyslu, jehož úkolem bude uplatnit zemědělskou produkci na trhu Evropské unie. Na jeho podporu již byl v Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu zřízen program Hygiena a letos by se měl rozjet další program s názvem Podpora zvyšování konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu, na nějž by mělo být vyčleněno 150 milionů korun.
Důležitým, ale po několikaletých odkladech již značně nesnadným úkolem bude také konečné dokončení transformace zemědělských družstev a spravedlivé vypořádání oprávněných osob, aniž by byl sektor finančně rozkolísán. Stálé oddalování schválení novely transformačního zákona je asi největší příčinou roztříštěnosti českého zemědělského stavu podle forem vlastnictví. Důkazem je i to, že jednotlivé stavovské organizace – Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR a zvlášť Asociace soukromého zemědělství ČR - již mají nebo chystají vyslání svého vlastního zástupce do Bruselu. Což je nejen drahé, ale také neefektivní, neboť jednotné stavovské a zájmové organizace jsou v Evropské unii velmi důležitou a mocnou lobbistickou silou.
Lze jen získat.
Ač nebude mít Česká republika nejhorší pozici z kandidátských zemí při vyjednávání o kapitole zemědělství, budou tato jednání obtížná a složitá. Vyjednavači se musí dobře připravit a snažit se opět o maximalizaci výhod, případně prosadit recipročních opatření. Není jisté, zda se podaří získat ihned od začátku členství plnohodnotné podmínky, zejména v přímých platbách. Bylo by však asi chybné zastávat do poslední chvíle neústupná stanoviska.
Čeští zemědělci se již naučili žít v liberalizovaném trhu a s minimálními dotacemi vedle silného hospodářského konkurenta, kterým Evropská unie je. Mohou tedy pouze získat a po vstupu se spolu s dalšími malými zeměmi začít snažit o změny v CAP směrem k jejímu zlevnění a zefektivnění.
