Namibie by se do pěti let mohla stát třetím největším producentem suroviny na světě
Skrytým nákladem budování jaderných elektráren, jimiž si řada zemí snaží zajistit energetickou bezpečnost, může být zničení pouště Kalahari v Namibii a produkce milionů tun emisí skleníkových plynů ročně.
Namibie je jednou z nejbohatších zemí na uran. Dle britského deníku The Guardian se očekává, že se během pěti let stane třetím největším producentem této suroviny na světě. Dva nejvýznamnější doly v Namibii by dle Světového jaderného sdružení (World Nuclear Association, WNA) měly být schopny poskytnout až deset procent světové těžby uranu. Není proto divu, že se poušť stala cílem mezinárodní honby za uranem. V čele tohoto útoku jsou Rössing Uranium, dceřiná společnost těžařského gigantu Rio Tinto, a francouzská státní firma Areva, která zčásti ovládá jaderný komplex v anglickém Sellafieldu a další chce ve Velké Británii stavět.
Dalších nejméně dvacet těžařských společností z Británie, Kanady, Ruska, Číny, Japonska a Jižní Koreje získalo licenci k prozkoumání tisíce čtverečních kilometrů národního parku Namib-Naukluft a jeho okolí. Šest nových dolů, z nichž několik má být i přímo v národním parku, je již ve fázi příprav.
Národní park Namib-Naukluft je známý nekonečnými plochami různobarevného písku, obrovskými dunami a vzácnými živočichy. „Obrovská plocha pouště bude nevyhnutelně zničena,“ říká Bertchen Kohrs, ředitel neziskové ekologické organizace Earthlife. Ta se snažila již v roce 2005 zastavit přípravu projektu společnosti Langer Heinrich Uranium na těžbu uranu v Namibii. „Obáváme se, že dojde k závažnému znečištění zdrojů podzemní vody,“ vysvětluje Kohrs svůj odpor k těžbě.
Miliony tun emisí
WNA předpokládá, že poptávka po uranu bude v roce 2015 činit 74 000 tun. Na africké straně jsou proto všechny projekty provázeny spíše očekáváním ekonomického růstu a rozvoje. Od roku 2003 odborníci hovoří o stabilizaci cen uranu a namibijská vláda má silný zájem o rozšíření těžby. „Západní pobřeží Namibie v regionu Erongo zažívá jasný ekonomický růst, většinou právě jako dopad průmyslového rozvoje spojeného s těžbou a průzkumem uranu,“ tvrdí Ninham Shandi z jedné jihoafrické konzultantské společnosti. Rozvoj je ale provázen obrovskou poptávkou po vodě a obavami z výpadků vodního zásobování. Tento problém chce namibijská státní vodárenská společnost řešit mimo jiné ambiciózním plánem odsolování mořské vody. Nové doly budou dle údajů Guardianu spotřebovávat okolo 53 milionů krychlových metrů vody ročně, což je víc než 75 procent celkových dodávek namibijské státní vodárenské firmy. Voda bude muset být vedena od pobřeží k dolům, což je více než 56 kilometrů.
Británie obhajuje expanzi těžby uranu tvrzením, že jaderná energie produkuje nízké emise skleníkových plynů. To je však v rozporu s plány namibijské vlády postavit uhelnou elektrárnu, která by mohla poskytnout dolům elektrickou energii. Na to bude ročně použito 2,4 milionu tun uhlí z Jižní Afriky. Jeho spalováním by mohlo vzniknout až deset milionů tun oxidu uhličitého ročně.
Mluvčí společnosti Areva ale tvrdí, že na konci těžby bude vše vráceno do původní podoby a technologie použitá na získání radioaktivní suroviny nezpůsobí žádné znečištění podzemní vody. Firma Rössing Uranium má údajně tajný plán, který by minimalizoval emise skleníkových plynů a zlepšil energetickou hospodárnost.
Jaderná renesance
Poptávka po uranu pro energetické účely od prvních pokusů v padesátých letech značně kolísá. V době, kdy americký prezident Dwight Eisenhower vyhlásil program Atom pro mír, dramaticky stoupala. Tento růst se zastavil v polovině šedesátých let a až do druhé půli sedmdesátých let stagnoval. Podíl jaderné energie na světové produkci elektřiny zůstává od osmdesátých let na šestnácti až sedmnácti procentech. Nyní však zažívá renesanci. Ta je způsobena především vzrůstajícími požadavky na energie v rychle se rozvíjejících zemích, vědomím důležitosti energetické bezpečnosti, potřebou snížit emise oxidu uhličitého v souvislosti s globálním oteplováním a dalšími faktory, jako je dostupnost nové generace nukleárních reaktorů. Průmyslovou produkci uranu ovládá od roku 1990 deset firem. V roce 2008 tyto společnosti představovaly 87 procent světové těžby. Na předních místech jsou Rio Tinto a Areva (viz tabulka).
V současnosti vytěží kolem šedesáti procent světové produkce uranu tři země: Kanada, Austrálie a Kazachstán. Prognóza WNA na celkovou produkci za letošní rok je 49 375 tun. Světové jaderné sdružení do celkové výroby započítává očekávané otevření osmi nových dolů.
Plány Evropy a Severní Ameriky na poli jaderné energie jsou zastíněny Čínou, Indií, Japonskem a Jižní Koreou. S největším nadšením sleduje jadernou energetiku Čína, která plánuje svoji kapacitu zvýšit šestkrát. Nyní má 14 reaktorů ve výstavbě a o dalších 115 v rámci uspokojení vzrůstajících energetických požadavků uvažuje.
Největší producenti uranu
Společnost; Produkce uranu v tunách; Podíl v procentech
Rio Tinto; 7975; 18
Cameco; 6659; 15
Areva; 6318; 14
KazAtomProm; 5328; 12
ARMZ; 3688; 8
BHP Billiton; 3344; 8
Navoi; 2338; 5
Uranium One; 1107; 3
Paladin; 917; 2
GA/Heathgate; 636; 1
Zbytek; 5620; 13
Celkově 43 930; 100
Pramen: WNA Market Report Data
Produkce uranu podle zemí
(v tunách za rok 2008)
1. Kanada 9000
2. Kazachstán 8521
3. Austrálie 8430
4. Namibie 4366
5. Rusko 3521
6. Niger 3032
7. Uzbekistán 2338
8. USA 1430
9. Ukrajina 800
10. Čína 769
14. Česká republika 263
Celkem svět 43 764
Pramen: WNA Market Report Data
Doly s největší produkcí uranu
Název; Země; Vlastník; Produkce (tuny); Podíl (procenta)
McArthur River; Kanada; Cameco; 6383; 15
Ranger; Austrálie; ERA (Rio Tinto 68 procent); 4527; 10
Rossing; Namibie; Rio Tinto (69 procent); 3449; 8
Olympic Dam; Austrálie; BHP Billiton; 3344; 8
Krasnokamensk; Rusko; ARMZ; 3050; 7
Arlit; Niger; Areva/Onarem 1743; 4
Rabbit Lake; Kanada; Cameco; 1368; 3
Akouta; Niger; Areva/Onarem 1289; 3
McClean Lake; Kanada; Areva 1249; 3
Akdala; Kazachstán; Uranium One; 1034; 2
Top 10 celkem; 27 436; 62
Pramen: WNA
