Kde se v bruselských byrokratech bere taková odvaha?
Ještě nikdo neosvětlil, kde se v posmívaných bruselských byrokratech bere odvaha předkládat ke schválení tak progresivní dokumenty, že rozčertí půlku Evropy. A to všechno s vírou, že divoká diskuse, která nastane, nakonec povede k navrženému cíli. A ten není malý! Zvýšení podílu energetické soběstačnosti pomocí obnovitelných zdrojů a ruku v ruce zmenšení emisí skleníkových plynů.
Největší odvahou bylo zapudit vlastní přídělový systém emisních povolenek, který zůstal za očekáváními, a postupně jej nahrazovat aukcemi. Průmyslníky to rozdráždilo, avšak experti z oboru oceňují, že se povolenky stanou opravdovým ekonomickým nástrojem. Do ceny elektřiny pro spotřebitele jsou už povolenky stejně dávno započítávány, přestože na začátku byly takřka všechny zadarmo. A jestliže zdražení přivodí investice do zlepšení životního prostředí, spotřebitel je snáz pochopí než ta, která byla výsledkem kalkulací takřka monopolního výrobce elektřiny.
Nový systém má zprostit povinnosti povolenkového řízení menší podniky, u nichž se sledování emisí tímto způsobem ukázalo neefektivní. Naopak budou do systému zahrnuti výrobci čpavku či hliníku a emisní obchodování se bude týkat už nejen oxidu uhličitého, ale i dalších skleníkových plynů. Peníze z prodaných povolenek skončí ve státních pokladnách a nejméně pětina z nich bude muset být použita na podporu ekologických projektů. Státům se přitom otevřou ruce, u malých podniků budou moci dotovat až 80 procent nákladů, a bude-li vyhlášeno výběrové řízení, dokonce i sto procent.
Měly by se hledat cesty i proti vývozu „špinavého uhlíku“ do třetích zemí tím, že se i dovozy do Evropy zatíží povinným nákupem povolenek nebo zavedením cel. A naopak, systém má umožnit a zvýhodnit vývoz čistých technologií. Jestliže země, jako třeba Čína, začnou radikálně omezovat emise - a k systému přistoupí i trucující USA -, komisaři ještě přitvrdí a navrhnou redukci z dvaceti na 30 procent. Systematičtí odvážlivci.
