Müller-Thurgau 2003 postrádá typické čertíkovské štípnutí
Šedesátiletý hegemon domácí produkce sektů, staroplzenecké uskupení Bohemia Sekt, se od doby svého vzniku a zaměření na produkci šumivých vín rozvíjí v tomto segmentu rovnoměrnou, stále stoupající tendencí. Už ne tak jasně a s daleko kostrbatější vývojovou křivkou se společnost pustila i do produkce vín tichých. Proč se nepodařilo jejich výrobu rozběhnout tak šťastně jako u sektů, netuším. Vím ale, že i když po nových strukturálních změnách, kterými uskupení prošlo a při nichž se podařilo do týmu získat významné producenty tichých vín i v rámci produkce vlastní, se tento segment - až na výjimky - příliš často nedotkl hvězd. Situace se zvolna zlepšovala, ale ten krok, který přinesl žádoucí změnu, nastal až nedávno. Oč později přišel, o to důrazněji zazněl v nabídce vín na trhu. Razantně a jasně se společnost postavila do jedné řady s tím nejlepším, co je tu v současné době k mání a přišla se jménem nové kvality – zní Vinařství Pavlov.
Myšlenka pracovat na povýšení kvality tichých vín byla rozhodně šťastná. Vždyť vinaři z Mikulova mají s tamními viničními tratěmi ty nejlepší zkušenosti. Na pálavských svazích se díky mimořádným klimatickým a půdním podmínkám pěstují hrozny udivujících vlastností. Plzenečtí s nimi koneckonců již léta pracují jako se základní surovinou pro vybrané partie sektů. Získání polorozpadlých sklepů v Pavlově a jejich rozsáhlá rekonstrukce byly tehdy prvotními počiny. Na jejich konci je řada odrůdových bílých vín, která – bez nadsázky – zdobí celou produkci tohoto segmentu korunkou vysoké jakosti a noblesní, aristokratické lahodnosti. Chardonnay, Müller-Thurgau, Pálava, Rulandské bílé a Sauvignon, to jsou odrůdy, které pod etiketou Pavlov vnášejí do nabídky tuzemských vín kýženou kvalitu, o kterou se lídr naší vinařské produkce pokouší již léta.
Müller-Thurgau 2003 pozdní sběr, Vinařství Pavlov. Jeden ze zástupců hvězdné pavlovské série. Pronikavá elegance obalu, noblesní etiketa, uměřené barevné provedení. Již to samo uvozuje příjemný zážitek. Obsah lahve pak plně koresponduje s jejím vzezřením. Zlatavý brilantně jiskřivý mok, kterému chybí jen trocha rozpustilých zelenkavých tónů, rozehrává ve sklence hru oslnivých pablesků. Chuť nabízí široký vějíř vjemů, mezi nimiž dominují právě ty odrůdové, ty „milerkové“. Louky, trávy, medové tóny a živé pozvednutí v konci, tak by se dala kytka co nejjednodušeji charakterizovat. Doušek otevře na patře shodné valéry, jaké nabídl nos. Široká, bohatá a typická je chuťová skladba, přes pikantní prvky na odrůdu zcela jasně patrné, plnost a harmonie vzácně sladěných jednotlivých elementů. Základ „stepních travin“ komponovaný s lehkým nádechem květinovým, to vše podtrženo stopou lučního medu a v závěru akcentováno lehkou kořenitě-minerální špičkou. Celkové vyznění je na „milerku“ možná až příliš „namazlené“, jako by mu záměrně bylo ulomeno takové to typické čertíkovské štípnutí zcela v závěru spektra chutí. Jde ale bezesporu o vyladěné, dobře pitelné víno jen se zcela maličkým otiskem konfekce, což je vzhledem k současnému trendu pijáků zřejmě cílený efekt.
