Dva roky po násilném skonu se kmotr českého podsvětí jako démon vrací do zdejší politiky. Nyní v podobě starých telefonních odposlechů, které dokazují jeho napojení na vůdce této země.
Znáte to, člověk si některé věci uvědomí až po letech. Vzpomínám si, jak jsem kdysi - tuším, že v srpnu 2000 - byl na slavném „Zámečku“, na rohu Durchovy a Novodvorské ulice v Praze, dělat rozhovor s Tomášem Pitrem. Tehdy ho vlastně nikdo pořádně neznal. Bylo to krátce poté, co padla IPB, a Pitr vysvětloval, jak se jejich skupině podařilo na poslední chvíli vyrvat společnost Setuza ze chřtánu ČSOB. Až později se ukázalo, jaké kulišárny hoši vymysleli - to však není v této souvislosti podstatné. Během rozhovoru vstoupil do místnosti nějaký muž s novinami v ruce. „Už jsi to viděl?“ ptal se celý rozesmátý sedícího Pitra. Ten přikývl a také se potutelně usmál. Muž se záhy odporoučel. Zeptal jsem se, kdo to byl. Prý Franta Mrázek. Právě toho dne vyšel v deníku MF Dnes velký článek, kterak se Mrázkovi ve spojení s Martinem Hejlem z Národního bezpečnostního úřadu podařilo „sestřelit“ někdejšího šéfa ekonomické kontrarozvědky Evžena Šírka, a zabránit tak řádnému vyšetření stamilionových úvěrových podvodů, jichž se Mrázkova parta údajně dopustila v České spořitelně. „Zdá se, že si z toho nic nedělá,“ glosuji. „Ne, ten je v pohodě,“ odvětil Pitr. Byla v tom všem až nepochopitelná sebejistota. Jiný by se třásl hrůzou, co všechno na něho ještě vypluje, ale Mrázek byl v pohodě.
Aby také nebyl, protože měl - jak se dnes z přepisů odposlechů dodatečně ukazuje - velmi silné politické krytí. Kromě Hejla mohl těžit z velmi silného napojení na Miroslava Šloufa, šéfporadce tehdejšího premiéra Miloše Zemana. Než skončili v kriminále, využíval i vazeb na někdejšího ministra financí Iva Svobodu a jeho poradkyni Barboru Snopkovou. Kdykoli si vzpomněl, mohl mít na „drátě“ i poslance Josefa Hojdara, šéfa hospodářského výboru, kterému dokonce dosadil za poradce svého přítele Igora Šafranka. Prostřednictvím Šafranka se dostal i k Vlastimilu Tlustému z ODS. Škoda že ani jeden z politiků mu nepřišel na funus.
Zastřelený Mrázek je třináctou komnatou ČSSD. Říká se, že to byl právě Šlouf, kdo bývalého veksláka do tohoto prostředí přivedl. Je nepochybné, že vztahy s touto partají byly v počátku, v prvních letech po nástupu k moci, velmi kooperativní. Pak se to však poněkud zvrtlo. Bývalé přátele nakonec Jiří Paroubek označil za nepřátele státu, kteří narušují ústavní pořádek v zemi. Co bylo oním neuralgickým bodem? Mrázek je spojován s mnoha kauzami, které sociální demokraty postihly: Tunel v Komerční bance, kauza Liberta, nelegální financování strany, střelba na Ivana Lhotského, deblokace ruského dluhu. Své o tom nepochybně ví i Stanislav Gross, někdejší ministr vnitra a později premiér, který též v počátku patřil do okruhu lidí, které Mrázek považoval za vlastní. V posledních letech však už Mrázkova a Pitrova parta vystupovala otevřeně proti Grossovi a později i proti Paroubkovi. Vzpomeňme na aféru „pět v českých na stole“.
To, že se teprve nyní tyto odposlechy objevují, se samozřejmě může jevit jako čistě účelové využití starých kompromitujících materiálů v současném politickém boji. Může to tak být, i nemusí. Možná pouze někdo z policistů ulevil své frustraci. Nevydýchal, že staré zločiny, které vyšetřoval, zůstaly nepotrestány. Kdyby se Šlouf s Mrázkem - člověkem, o němž všichni věděli, že má „krvavé“ ruce - nestýkal, nemusel dnes o důvodech úniku informací nikdo přemýšlet. Nemusel by si klást otázku, zda to náhodou nesouvisí s prezidentskou volbou, v níž sociální demokrat Šlouf paradoxně patří k aktivním podporovatelům Václava Klause, či s fungováním současné koalice, kde je Šloufovo napojení na přeběhlíky Melčáka a Pohanku též zřejmé. Mrázkovy odposlechy jsou smutným dozvukem opoziční smlouvy, protože byly zcela zablokovány tradiční mechanismy parlamentní demokracie sloužící k permanentní očistě veřejného života od působení zločineckých struktur. O vazbách politiků na mafii všichni věděli, ale mlčeli. Dnes sklízejí úrodu. Nedělejme si však iluze, jiní Mrázkové se stejně dlouhými prsty žijí i dnes. Věřme na reinkarnaci.
