PALICÍ MEZI OČI

Experti hovoří o likvidaci podnikání v Čechách

Poslanec Vlastimil Tlustý (ODS) několik let marně přicházel s návrhem na daňové znevýhodnění dlužníků. A právě v době, kdy prohrával čtyři nula a každému už to připadalo jako folklor, slavně zvítězil. Podle paragrafu 34a novelizovaného znění zákona o dani z příjmů, schváleného sněmovnou 27. října, má být poplatník–podnikatel, případně poplatník s příjmy z pronájmu, povinen připočítat si k daňovému základu neuhrazené závazky, u nichž k poslednímu dni zdaňovacího období uplynul více než jeden kalendářní měsíc ode dne splatnosti. Ustanovení má být uplatněno už za zdaňovací období roku 2000 a má retroaktivní účinnost, takže se vztahuje i na závazky vzniklé před loňským rokem. A aby toho nebylo málo, týká se všech existujících závazků, tedy i těch, které nevedly k přímému snížení základu daně - například závazků vzniklých v rámci půjček, záloh, úvěrů nebo smluvních sankcí. Lavina. V situaci, kdy má tažení proti neplatičům především podobu proklamací o nutnosti efektivnější a rychlejší práce soudů, působí toto opatření jako rána palicí mezi oči. Komora daňových poradců ve stanovisku zpracovaném vedoucím sekce daně z příjmů právnických osob Jiřím Nesrovnalem z brněnské poradenské firmy Škampa a spol. tvrdí, že by plošná aplikace tohoto paragrafu mohla způsobit téměř kolaps ekonomiky. „Nejvíce zadluženými jsou totiž velké kolosy, především z oblasti strojírenství. Pokud jim vznikne povinnost zvýšit základ daně o veškeré nezaplacené účetní závazky, vznikne jim takový závazek z titulu daně z příjmu právnických osob, že se rázem octnou v situaci, kdy na sebe budou muset podat návrh na konkurs. To by s sebou strhlo i řadu ostatních podnikatelských subjektů, uvádí ve stanovisku, které poskytl týdeníku EURO. Tyto obavy zřejmě sdílí i ministerstvo financí, jehož šéf Pavel Mertlík označil Tlustého dodatek za „velmi nestandardní . Chytkova varianta. Je otázkou, co by se stalo, kdyby Tlustého návrh ve sněmovně neprošel. Možná že by byl schválen kolizní pozměňovací návrh poslance Radima Chytky (taktéž ODS), který současně se zpřísněním `a la Tlustý požadoval daňové uvolnění, a to zjednodušením režimu umořování pohledávek až do té míry, že věřitelé účtující v podvojném účetnictví by mohli odečíst od daňového základu neuhrazené pohledávky, jejichž splatnost nastala nejpozději do 30 dnů před ukončením zdaňovacího období. Návrh však, a to je pro ministerstvo financí naopak radostné, nakonec neprošel. V případě daňově relevantního umořování pohledávek platí, že základ daně se nejprve o příjem, který nakonec nebyl realizován, zvýší a později se za splnění zákonných podmínek snižuje. Při stoprocentním využití možností umoření pohledávek se tak podnikatel nakonec dostane na nulu. V případě Tlustého novely však jde pouze o nevratné zvýšení daně, přičemž následné adekvátní snížení se už nepředpokládá. Svaz průmyslu a dopravy v této souvislosti poukazuje na to, že daně by byly vlastně vybírány dvakrát – jednou u věřitele, podruhé u dlužníka – a řešení vidí v rychlejším umořování pohledávek u věřitele, tedy vlastně v realizaci Chytkova návrhu. To by ale byla pro státní pokladnu dost tvrdá rána, protože liberálnějšího režimu umořování pohledávek by využil každý, kdežto do sítě upředené Vlastimilem Tlustým by se patrně chytili jen někteří. Fatální kruh. „Domnívám se, že těch subjektů, které jednají v rozporu s právními předpisy a které neplatí své závazky ‚programově , se uvedená změna nedotkne téměř vůbec, konstatuje Nesrovnal a poukazuje například na „výrobu fiktivních výdajových dokladů, chybného párování odchozích plateb, falešných zápočtů a podobně. Kličkování umožňují i smlouvy mezi podnikateli účtujícími v soustavě podvojného a jednoduchého účetnictví. Ustanovení je navíc podle názoru expertů formulováno nejednoznačně, což by znamenalo komplikace i u daňových subjektů, které plní závazky řádně a včas. Jde například o výklad pojmu zaplacení, termín zaplacení v případě zápočtů závazků a pohledávek nebo otázku, zda lze za zaplacení považovat vystavení směnky. Sporné je také, zda se Tlustého paragraf týká i povinností stanovených veřejnoprávním předpisem (například odvody na pojištění, ale i daňové povinnosti). Pokud ano, vznikl by podle Nesrovnala fatální kruh, kdy málo solventnímu plátci se zvýší základ daně z příjmu například kvůli zpoždění při platbě DPH, vyšší daň z příjmů však nebude schopen zaplatit, takže se mu zvýší základ v následujícím období, a tak to půjde pořád dokola až ke konkursu. Nové ustanovení se mimoto týká veškerých existujících závazků, tedy i těch, které jsou předmětem sporu. Toho lze podle Nesrovnala snadno zneužít k útoku na konkurenci. Stačí na konci roku neopodstatněně vyfakturovat určitý závazek, například smluvní sankce, tak, aby splatnost byla do konce listopadu, a upozornit, že pokud nebude uhrazen, splní fakturující strana „občanskou povinnost a nahlásí to jakožto „osoba přezvědná místně příslušnému správci daně údajného dlužníka… Poslední možnost. Sebeoprávněnější výhrady k dodatku poslance Tlustého však nevyvracejí skutečnost, že situaci, kdy se neplacení závazků stalo národním sportem, je naléhavě třeba řešit. Další otázkou je, zda připomínky nepřicházejí příliš pozdě. Návrh je znám už od září a podle znalců parlamentních poměrů byl Tlustý ochoten jednat o variantním řešení. S touto otázkou se náš týdeník obrátil i na samotného poslance, ovšem nepodařilo se nám získat odpověď. Nyní zbývá už prakticky jediná možnost korekce konfliktního ustanovení, a to pozměňovací návrh Senátu, se kterým by se sněmovna ztotožnila. To by ovšem předpokládalo intenzivní meziklubová jednání zrovna v době, kdy bude hlavní pozornost upřena na státní rozpočet. Při prvním hlasování o Tlustého pozměňovacím návrhu bylo ze 175 přítomných 91 pro(48 ODS, 34 ČSSD) a 48 proti (2 ODS, 22 ČSSD). Podle informací týdeníku EURO na ministerstvu financí vznikl alternativní návrh, který Tlustého dodatek principiálně neodmítá, ale snaží se zmírnit jeho razanci. V úvahu připadá například to, že by se k základu daně připočítávaly pouze promlčené závazky.