IBM využívá prostor avatarů - a další velké společnosti také
Nestává se každý den, abyste slyšeli kapitána nadnárodní společnosti s obratem devadesáti miliard dolarů radostně se vychloubat svým druhým já v on-line světě. V současnosti však jsou takzvané virtuální světy velkou módou a prezident a generální ředitel společnosti IBM Samuel S. Palmisano na sebe upoutal pozornost jako první extraligový manažer, který se objevil v prostředí virtuálního světa. „Mám svého avatara,“ chlubí se Palmisano. Zvuk toho výrazu se mu tak líbí, že ho opakuje: „Mám svého avatara.“
Ve skutečnosti má Palmisano avatary dva - jednoho nonšalantního a také bezvadně oblečeného Sama -, kteří existují ve „druhém životě“ (Second Life), nejpopulárnějším z hrstky hypermoderních 3-D on-line virtuálních světů. Byl to uhlazený Sam, jemuž nechyběly Palmisanovy charakteristické brýle a tmavý oblek, kdo se 14. listopadu objevil na scéně ve virtuální verzi čínského Zakázaného města.
Není to všechno jen zábava a hra. Společnost IBM předvídá, že dodávání softwaru, počítačů a čipů, které pohánějí 3-D světy, a poskytování rad klientům, jak tyto světy využít k nabídce nebo prodeji výrobků, bude poměrně velký byznys. Během zasedání pořádaném na reálné radnici pro osm tisíc zaměstnanců v pekingské Velké síni lidu Palmisano těsně před svou virtuální eskapádou ohlásil, že společnost IBM zakládá novou organizaci, která se bude tomuto byznysu věnovat. Je to jedna z několika iniciativ, které vyplynuly z on-line „inovační schůzky“, kterou společnost uspořádala v září pro zaměstnance a obchodní partnery na celém světě. „Velká modrá“ plánuje, že na tyto projekty vynaloží celkem sto milionů dolarů.
Virtuální Wimbledon.
Výpad společnosti IBM je nejnovější známkou toho, že fenomén virtuálního světa se stává součástí hlavního proudu. Donedávna byl „druhý život“ firmy Linden Lab především hřištěm jednotlivců, kteří rádi bádají, komunikují se spřízněnými dušemi a zakládají virtuální rodinné podniky.
V posledních několika měsících však v tomto světě vztyčují vlajky nejrůznější etablované společnosti. Nabízejí zboží, snaží se dodat lesku svým obchodním značkám a testují nové typy on-line mítinků. Asi 40 korporací se zabydlelo ve „druhém životě“, jehož počet členů vzrostl za pouhé tři roky z nuly na 1,2 milionu. Jsou mezi nimi Sony BMG Music Entertainment, Reebok, Starwood Hotels & Resorts a Reuters, kterážto agentura vyčlenila jednoho reportéra, aby se na plný úvazek potloukal a zaznamenával, co se děje.
Společnost IBM zabloudila do virtuální reality díky zvídavosti softwarového stratéga britské divize IBM Iana Hughese (avatar: ePredator Potato), který už dlouho holduje počítačovým hrám. Hughes začal o virtuálních světech básnit na svém interním IBM blogu a brzy nato vědci a programátoři z IBM na celém světě kupovali virtuální ostrovy ve „druhém životě“ a využívali je ke skupinové spolupráci nebo k řešení problémů počítačové vědy.
Dne 7. listopadu vedl Hughes on-line prohlídku s výkladem o „druhém životě“, která ukázala, jak může být virtuální realita vlastně rozmanitá. Mezi zastávky patřila replika tenisového klubu ve Wimbledonu, kde Hughes pořádá 3-D reprízy skutečných mistrovských utkání, zasedací centrum IBM, obchod firmy Reebok a (senzace!) kasino doplněné virtuálními nahými avatarkami. „Jelikož jde o internet, nikdy nevíte, na co narazíte,“ vtipkuje Hughes.
Nejimpozantnějším místem prohlídky byla přesná kopie Zakázaného města vytvořená designéry IBM v měřítku 1:1, která se měla stát dějištěm Palmisanova virtuálního debutu. Scéna nebyla dokončená, ale designéři vytvořili tribunu, židle a pódium. Avataři návštěvníků chodili sem a tam a zkoušeli, jak se sedí na židlích, až byli bez dlouhých cavyků vyhozeni off-line. Důvodem bylo to, že IBM potřebovala nacvičit Palmisanovo vystoupení. Zdá se, že ve virtuální realitě je obtížné dosáhnout toho, aby avataři správně aplaudovali.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
