Prodej pravých digitálních zrcadlovek s výměnnými objektivy bezpochyby naváže i letos na boom odstartovaný před dvěma lety. Nabídka se výrazně rozšiřuje a lepší vývoj si nemůžeme přát: ceny u čistě amatérských přístrojů jsou stlačeny pod hranici dvaceti tisíc korun a modely zapadající do poloprofesionální třídy se pyšní funkcemi fotoaparátů drahých jako slušný automobil. Nadšený amatér, rozhodnutý investovat do maximální obrazové kvality, má na výběr mezi zjednodušenými „plasťáky“ (obvykle s rozlišením šesti až osmi MPx) a solidními zrcadlovkami, balancujícími na hranici profesionální sféry. Mezi ně patří i D200, nástupce dnes již notně zastaralého modelu D100, který ve své třídě posunul laťku opravdu vysoko. Poměrem cena/výkon, rozlišením 10,2 MPx, rychlostí zpracování obrazu a reakční dobou se řadí k absolutní špičce současné produkce a dává zapomenout na nešťastnou výrobní i cenovou politiku japonského výrobce z minulých let.
Jakmile jej vezmete do ruky, hned vám je jasné, že máte tu čest se vskutku nekompromisním přístrojem. Za provedení a zpracování si zaslouží nejvyšší známku: robustní tělo z hořčíkového skeletu je perfektně tvarováno a velice dobře se drží. S jistými potížemi by se mohli setkat pouze uživatelé s rozměrnou dlaní, jimž doporučuji přikoupit si vertikální grip. Masivnost těla fotoaparátu je podpořena odolností vůči prachu a vodě, kterou zajišťuje gumová membrána – její vlastnosti byly nechtěně testovány v plnohodnotné průtrži mračen a obstála na výbornou.
I v ergonomice by Nikon těžko hledal konkurenci. Rozložení ovládacích prvků je převzaté z profi modelu D2X, všechny zásadní funkce jsou umístěné intuitivně a operativně dosažitelné. U rozměrného stavového displeje na horní části fotoaparátu najdete tlačítka volby režimu expozice a korekce automatické expozice, na levé straně kruhový volič se třemi tlačítky pro nastavení rozlišení snímků, vyvážení bílé, citlivosti ISO a dalších funkcí. Palec a ukazováček přirozeně doléhá na multifunkční kolečka vpředu a vzadu, jež slouží primárně k nastavení času a clony. Na zadní stěně lemuje řada voličů rozměrný LCD displej, podobně jako u modelů D100 či D70. Jedinou výtku si vysloužily posuvníky pod osmisměrným joystickem, které jsou až příliš natěsnané - k jejich přepnutí je zapotřebí trpělivost a nejlépe i delší nehty.
V terénu však Nikon D200 bez výhrad přesvědčí a papírovým parametrům rozhodně nezůstane nic dlužen. Fotografování s ním je radost. Rozlišení 10,2 MPx efektivně vystačí na tisk fotografie ve formátu A3, s rychlostí snímání pěti snímků za vteřinu se s ním můžete v klidu vydat fotit sportovní utkání. Profesionální geny D200 jsou patrné i z hodnoty náběhu fotoaparátu: po posunutí tlačítka do polohy „on“ naskočí v podstatě ihned - za špičkových 0,15 vteřiny.
Optický hledáček pokrývající zhruba 95 procent scény s možností dioptrické korekce je jemný a světelný, pokročilý jedenáctibodový autofocus ostří i za složitých podmínek. Specialitkou je možnost svázání několika zaostřovacích bodů, což oceníte především při fotografování rychle se pohybujících objektů.
Obrazová kvalita CCD prvku a zpracování obrazu jsou na velmi vysoké úrovni, jediným praktickým doporučením snad může být nastavení ostrosti obrazu na maximum – výsledný obraz tím neutrpí a ušetříte si pozdější doostřování v počítači. Podání barev je jedním slovem výborné, i když se s náhledem na LCD nepatrně liší. Expozici vyhodnocuje oceňovaný systém 3D Color Matrix II. Pokud byste se nespokojili s automatickým vyvážením bílé (funguje bezvadně), můžete si nastavit bílý bod v kelvinech.
Vzhledem k velikosti senzoru a vysokému rozlišení byl malým otazníkem výskyt šumu. Po testování musím konstatovat, že je i při vyšších hodnotách ISO minimální, parazitní signál je znatelný až od ISO 1600. Zde je nutno podotknout, že softwarová redukce šumu pracující ve třech stupních je možná až příliš agresivní, v některých případech je kresba výsledné fotografie místy až rozpitá. To však mluvíme o extrémně špatných světelných podmínkách, a navíc je tento efekt pozorovatelný pouze při „hnidopišském“ prohlížení na monitoru.
Diskutovanou porodní bolestí u první série fotoaparátů D200 dodaných na trh se stal výskyt takzvaného manšestru. Řada kusů z pilotní várky musela být stažena do servisů, protože generovala fotografie s výskytem proužků v místech s nejvyšším kontrastem mezi světlými a tmavými plochami. Testovaný fotoaparát nic takového nepotvrdil, ani u přeexponovaného snímku nebyl tento úkaz viditelný.
Další negativa už lze ale vypotit opravdu těžko. Za zmínku možná stojí jen povzdychnutí nad tím, že kompatibilní externí blesk plně využívající možnosti i-TTL II záblesku (Nikon Speedlight SB-600, SB-800, R-200) pořídíte za poměrně vysokou sumu okolo jedenácti až patnácti tisíc korun, a pokud nechcete degradovat desetimegapixelový obrazový výstup, měli byste sáhnout i po dražších objektivech.
Pokud však na nějakou tu korunu tolik nehledíte, jistě komfort Nikonu D200 oceníte. Fotografovat s ním může i uznalý amatér, a přitom nabízí dostatečný rádius k využití i při regulérním pracovním nasazení. Pokročilým funkcím a výstupům pro profesionální zařízení, jako jsou studiové blesky, sekunduje velký a jasný 2,5“ TFT LCD displej. Samostatnou kapitolou je výdrž baterie, která se pohybuje v oblasti pohádek. Nová generace Li-Ion akumulátorů 1500 mAh vydrží v běžném provozu okolo tisícovky expozic, při amatérském vytížení budete baterii nabíjet zhruba jednou za dva týdny. Důležitá je i pokročilá kontrola stavu vybití baterie, kromě zobrazení šťávy v procentech máte k dispozici i počet vyfotografovaných snímků v aktuálním nabíjecím cyklu.
Na závěr jsem si nechal dvě lahůdky, které staví D200 po bok čistokrevných profesionálních přístrojů: volitelný Wi-Fi adaptér pro bezdrátový přenos dat a možnost rozšíření o GPS modul, který nabízí uchování geografických údajů o přesném místě vyfotografování. Pro reportážní i vědecké účely neocenitelné, běžný uživatel může tyto informace využít k inteligentnímu třídění fotografií.
Souboj o prvenství
Značka Nikon se dlouhodobě pere s Canonem o pozici jedničky na trhu a právě „dédvoustovka“ by měla rafičkou pomyslných vah výrazně zacloumat. Současného lídra však ani s touto zbraní pravděpodobně nepřekoná, na rozdíl od Canonu neinvestuje do vývoje vlastních snímačů a omezuje se striktně na fotografické vybavení. Na druhé straně se může Nikon pochlubit minulostí opředenou fotografickými mýty a oddanou obcí „nikonistů“, která nedá na značku dopustit. Podtrženo, sečteno: Poměrně vysoká investice stojí za rozvahu, pokud ale vlastníte příslušenství kompatibilní se zrcadlovkami Nikon a opravdu chcete pořádný fotoaparát, D200 vás velice brzy přesvědčí, že za padesát tisíc stojí.
Nikon D200
Rozměry: 147 x 113 x 74 mm
Hmotnost: 940 g (s paměťovou kartou a baterií)
Snímač: CCD (23,6 x 15,8 mm DX), 10,2 MPx efektivně
LCD displej: 2,5“ TFT LCD (230 000 pixelů)
Citlivost: ISO 100-1600, možnost zvýšení až na ISO 3200
Měření expozice: 3D Color Matrix II, 10005segmentový RGB senzor (celoplošně, celoplošně s důrazem na střed, nebo bodově)
Rozsah časů závěrky (s): 30-1/8,000 + Bulb
Synchronizace externího blesku: 1/250 s
Formáty: JPEG, RAW (NEF), možnost zaznamenání obou současně
Paměťová média: CompactFlash (I/II)
Sériové snímání: 5 sn./s (29 JPEG/18 RAW v sérii)
Objektivy: Nikon bajonet F (i manuální objektivy AI)
Další: možnost rozšíření o Wi-Fi adaptér, GPS modul, výstupy pro programovatelné blesky, rozhraní USB 2.0 Hi Speed, 11bodový autofokus MultiCAM1000
Doporučená cena (s DPH): 51 990 Kč
Klady
+ rychlost a obrazová kvalita
+ výdrž baterie
+ možnost rozšíření o GPS modul a bezdrátový přenos
+ poměr cena/výkon
+ zpracování a ergonomie
Zápory
- možný výskyt efektu „manšestr“
- příliš agresivní redukce šumu
- nutnost dražšího příslušenství
