Pan Rádio zvolňuje

Generální ředitel Radiokomunikací opustil po deseti letech svou funkci

Bez pár týdnů přesně deset let strávil Miroslav Čuřín (61) v nejvyšším manažerském křesle společnosti České radiokomunikace (ČRa). Byl ústřední postavou změny byznysové orientace „Rádia“, kdy se firma z distributora televizního a radiového signálu stala jedním z největších telekomunikačních operátorů v zemi, připravil první velké české IPO, inicioval založení vysoce úspěšné dceřiné společnosti RadioMobil (dnešní T-Mobile) i méně úspěšné dceřinky Contactel. Absolvoval s firmou několik rebrandingů, změn jmen a zavádění nových obchodních značek, zažil pět různých akcionářských struktur vlastníků. Zatímco předchozí majitel Radiokomunikací, společnost Bivideon, ponechala po privatizaci ČRa management v takřka nezměněné podobě, nový vlastník firmy, konsorcium Lehman Brothers – Mid Europa Partners – Al-Bateen Investment, si do Radiokomunikací přivedlo nového generálního ředitele Iana McKenzieho. Miroslav Čuřín však z firmy zcela neodchází, spíše jen zvolňuje tempo. V pozice ředitele pro vnější vztahy bude mít na starost styk s regulačními orgány a rozvíjení kontaktů s klíčovými zákazníky. Nadále zůstává i předsedou představenstva firmy. „Za několik let v telekomunikační branži jsem 'pár' lidí potkal, věřím, že Radiokomunikacím mohu ještě pomoci,“ říká Čuřín.

30 let v branži.

Do oboru, který byl v minulosti označován jako „spoje“, se Čuřín dostal náhodou, prostřednictvím inzerátu v novinách v roce 1976. „Pracoval jsem tehdy v Pražském projektovém ústavu a v novinách jsem si přečetl, že podnik s názvem Specielní údržba a montáže Správy radiokomunikací Praha hledá ekonomického náměstka. Přihlásil jsem se, konkurz vyhrál, a tím začala má kariéra v branži spojů,“ vzpomíná Čuřín na zaměstnání v podniku, který měl na starost výstavbu a údržbu televizních vysílačů a dalších různých anténních systémů. Na konci roku 1990 získal Čuřín rovněž prostřednictvím personálního výběrového řízení post ekonomického ředitele podniku Správa radiokomunikací Praha, předchůdce Českých radiokomunikací. „Firma se v té době orientovala jen na šíření televizního a rozhlasového signálu, v telekomunikační branži nijak nepodnikala. První krůčky v telekomunikacích jsme začali uskutečňovat v roce 1995, kdy jsme začali operátorům nabízet datovou kapacitu na naší radiové síti,“ připomíná Čuřín. Jako ekonomický ředitel zažil transformaci státního podniku na akciovou společnost České radiokomunikace, kde rovněž zasedl v představenstvu.

Třífázová privatizace.

Když na začátku roku 1997 odcházel tehdejší generální ředitel Alex Bém do důchodu, byl to právě Čuřín, který ho vystřídal v nejvyšším manažerském křesle ČRa. Krátce po svém povýšení si Čuřín nechal vládou posvětit navýšení základního jmění ČRa o 30 procent, aby firma mohla provést primární emisi akcií. „Dohodli jsme se, že Fond národního majetku, který tehdy vlastnil necelých 70 procent akcií, nevyužije předkupního práva při zvyšování jmění, čímž podíl státu klesne na 51 procent, a Radiokomunikace uskuteční IPO a globálních depozitních poukázek GDR,“ vzpomíná Čuřín na deset let starou transakci. „Privatizace radiokomunikací proběhla ve třech fázích. Prvních třicet procent akcií bylo prodáno ve druhé vlně kuponové privatizace, další akcie byly umístěny na londýnskou a pražskou burzu při IPO a poslední 51procentní balík akcií prodal stát v roce 2001,“ vypočítává Čuřín. Právě on hrál klíčovou roli při oslovování investorů před IPO, společně s poradenskou firmou absolvoval měsíční roadshow, kdy před investory prezentoval firmu a plán, jak se získanými penězi za upsané akcie naložit.

Pět miliard do sítě.

Vyplatilo se. Zájem o akcie ČRa víc než osmkrát převýšil nabídku a IPO firmě přineslo přes 5,3 miliardy korun, které mohly Radiokomunikace investovat do budování nové infrastruktury. „Postavili jsme druhou páteřní síť. Nikoli však radiovou, jako byla dosavadní, ale síť optických kabelů. Tím se vytvořily základní předpoklady, jak úspěšně nastartovat telekomunikační byznys. Zůstat tehdy jen u radiových spojů by v budoucnu znamenalo výrazné omezení možností dalšího rozvoje firmy,“ je přesvědčen Čuřín. Jeho manažersky nejnáročnější období však teprve mělo přijít. České radiokomunikace totiž v roce 1996 založily s Deutsche Telekomem, respektive s jeho dceřinou firmou Cmobil, společnost RadioMobil, která získala licenci na provozování druhé české mobilní sítě v pásmu GSM pod značkou Paegas. „Tehdejší ministr hospodářství Dyba připravoval tendr na licenci, jenže v té době nebylo na trhu moc telekomunikačních firem, které by přicházely v úvahu. Nám se podařilo vyjednat, že licenci dostanou České radiokomunikace a vypíše se tendr na strategického partnera, kterým se stal Deutsche Telekom,“ vzpomíná Čuřín.

Opce na mobilkáře.

ČRa měly v RadioMobilu 51procentní podíl, Němci drželi zbytek. „Měli však převahu v představenstvu a především byly ve smlouvě stanovené podmínky, jako třeba rozvoj sítě, pokrytí území, dálnic či obyvatelstva, po jejichž splnění mohl Deutsche Telekom uplatnit opci na navýšení svého podílu v RadioMobilu,“ vypočítává Čuřín. Smluvní podmínky byly dojednány tím způsobem, že předtím, než mohl CMobil call-opci uplatnit, musel Radiokomunikacím nabídnout možnost tuto opci odkoupit za cenu, kterou si ČRa samy určí. CMobil však mohl tuto nabídku zamítnout a za stejnou sumu, kterou navrhly ČRa, opce využít sám. „V praxi to znamenalo, že jsme museli mít na účtu připraveno tolik peněz, kolik jsme za uplatnění opce po Němcích požadovali. Kdyby naši sumu neakceptovali, byli jsme povinni opci od nich odkoupit,“ říká tehdejší generální ředitel Českých radiokomunikací.

Miliardy „o hubu“.

Dnes na to Čuřín vzpomíná s úsměvem, připouští však že tehdy, v roce 2000, prožíval nejnáročnější období své kariéry. Radiokomunikace si totiž za navýšení podílu CMobilu řekly o 765 milionů dolarů, tehdy asi 29 miliard korun. „To bylo na hraně, doslova 'o hubu'. Vše se dělo v obrovském časovém presu. Do měsíce od uplatnění opce z jejich strany jsem musel na návrh reagovat, tedy rozhodnout o výši sumy, sehnat peníze a svolat valnou hromadu, která mi vše posvětila,“ vzpomíná. Podíl ČRa v mobilním operátorovi, který se poté přejmenoval na T-Mobile Czech Republic, klesl na 39,23 procenta, zbývající akcie drží německý Deutsche Telekom.
Část získaných peněz ČRa vložily do dalšího budování telekomunikační sítě, část investovaly do rozvoje další dceřiné společnosti, Contactelu. Tohoto fixního alternativního operátora založily radiokomunikace v roce 1999 společně s dánským telekomunikačním gigantem Tele Danmark (TDC).

Dánská anabáze.

ČRa prodávaly Contactelu datovou kapacitu ve své síti a převedly na něj všechny své maloobchodní zákazníky. Časem však v Radiokomunikacích zjistili, že ceny pronájmů linek, tedy hlavních příjmů telekomunikační divize ČRa, spadly na úroveň, kdy se nevyplatilo firmě podnikat na velkoobchodní bázi. „Začali jsme přemýšlet, jak se vyvázat ze smluv s TDC a Contactelem o zákazu konkurence, až jsme se rozhodli náš podíl v Contactelu Dánům odprodat,“ vysvětluje Čuřín. České radiokomunikace poté začaly samy nabízet telekomunikační a internetové služby koncovým zákazníkům pod značkou BlueTone. „Časem jsme však zjistili, že jsme příliš malá firma na to, abychom podporovali dvě obchodní značky,“ objasňuje Čuřín důvod, proč se ČRa vrátily k jednotnému označení všech služeb.

Nový majitel, nový šéf.

Po dokončení privatizace 51procentního podílu v létě roku 2001 ovládlo ČRa konsorcium TDC – Bivideon, což byla dcera Deutsche Bank právě pro získání radiokomunikací. Bivideon postupně firmu, která změnila název na „pouhé“ Radiokomunikace, zcela ovládl a loni na podzim prodal operátora za 33,5 miliardy korun konsorciu tří finančních investorů, složenému z americké investiční banky Lehman Brothers, investičního fondu Mid Europa Partners a investiční firmy ze Spojených arabských emirátů Al-Bateen Investment. Že budou chtít noví investoři dosadit svého člověka přímo do vedení firmy, prý Čuřín očekával. „Noví majitelé celkem nepokrytě deklarovali, že se o dění ve firmě a vývoji Radiokomunikací budou zajímat mnohem víc, že budou chtít dohlížet na každodenní byznys. A to na dálku dělat nelze,“ konstatuje Čuřín s pochopením. „Část manažerů se navíc podílela i na fungování kabelového operátora Karneval, takže mají větší předpoklady řídit český byznys, než měli klasičtí bankéři, kteří nás vlastnili předtím,“ dodává.