Obsluha v populární restauraci zjevně dělí hosty do kategorií
Stylová vizitka z průsvitného plastu, na webových stránkách prozpěvuje k fotografiím delikates Paolo Conte – řeč bude o super in podniku Da Emanuel. I když neleží zrovna na hlavní tepně velkoměsta, z Dejvické je to sem pár minut pěšky a už jen posezení na velké terase v poklidné prvorepublikové ulici stojí za to. Kvůli ostrému slunci si ale sedáme do interiéru, kde se nám na poslední chvíli jako zázrakem podařilo urvat rezervaci. Ta je tu i v poledne uprostřed týdne opravdu nutná, libuje si paní u vedlejšího stolu, ona na ni prozíravě myslela už před měsícem.
Vnitřní prostor je poněkud omezený a svědčí o snaze nacpat tam co nejvíce hostů. I tak by však jistě šlo stoly rozmístit tak, aby si všichni hosté uchovali alespoň minimum soukromí. Náš stolek se kupříkladu tísní pouhých deset centimetrů od sousedního čtyřstolu, a tím pádem i od sousedních talířů, příborů, kabel, deodorantů apod. Proč ale, když napravo zbývá ještě solidně široká ulička? Tak to bychom měly sousedstvo zleva; za zády jedné z nás přechází povýšený číšník, té druhé táhne zvenku na záda. Podle všeho máme být vděčné za to, že na nás zbyla aspoň tato místa. Doufáme, že blížící se labužnické hody nás za toto poměrné nepohodlí odmění.
Jídelníček je stručný, to bývá plus; do té míry, že se například nabízí pouze jediný druh ryby. Dáme si ji, pak ještě linguine s krevetami (když už jsme návštěvou u Italů) a jako předkrm míchaný salát a lilek s parmazánem. Na ty ale čekáme dobrých 35 minut; ještě že jsme mezitím dostaly košík s chlebem (chutná focaccia plus dva další druhy pečiva), mističku s černými a zelenými olivami a láhev olivového oleje neboli couvert za 30 Kč. Bryndej, drob si a pecky plivej, kam chceš, asi rovnou na bílý ubrus, žádný talířek jsme k tomu nevyfasovaly, natož úsměv, či dokonce pohled, který je obvykle zadarmo, jen se do něj obsluze musí chtít. Výsledný dojem snad ani nelze připsat na vrub polednímu shonu a stresu, zakopaný pes je prostě v tom, že se obsluha chová, jako by jí byl běžný člověk z ulice ukradený.
Ona půlhodina čekání se však ukazuje jako značně instruktivní. Během ní totiž vyplynulo, že někteří strávníci (Štamgasti? VIP z planety Sport či Showbyznys? Mimozemšťané?) mají očividně nárok na zvýšenou péči zahrnující například nabídku pokrmů, jež jsme na lístku nenašly a které se nám obsluha rovněž neobtěžovala nabídnout. S pocitem, že jsme tu jaksi trpěny, do sebe soukáme první chody. Lilek proložený mozzarellou s lístky bazalky a gratinovaný parmazánem je výtečný, poměr zeleniny a sýra už by byl věcí osobního gusta. Vlažná rajská omáčka coby doprovod je spíše dosladka (naprosto vítáme) a chutná po zralých rajčatech.
Salát obsahuje kupku různých druhů lupení– postupně lovíme rukolu, lollo, frisée, červené radicchio a napůl překrojená cherry rajčata. Uprostřed talíře trůní asi centimetrový plátek gratinovaného sýra z buvolího mléka, který ovšem rozhodně není sýrem plísňovým typu camembert, jak nám sugestivně tvrdil číšník. Sýr je dost tučný, a skutečnost, že je servírován mírně vlažný, náš dojem nevylepší – působí jako divný, trochu dusivý mastný plátek gumovité hmoty, s listy salátu zcela nekompatibilní. Nasládlý medový dresink je chutný, ale dojem z podivné kreace zdokonalit nemůže. A vůbec: jaký to zajímavý fenomén! V době, kdy jsou saláty tak in, se paradoxně jen zřídkakdy najde podnik, který je s to vymyslet něco zajímavého. Jako milovnice všeho zeleného navíc často žasneme nad tím, co všechno je za hříšné peníze hostovi možno naservírovat. Ve většině podniků se zřejmě domnívají, že se stokrát omílanými kombinacemi vystačí donekonečna – proboha proč? Vždyť i běžné kuchařky operují s variantami stokrát zajímavějšími. Navíc natrhat salát a nakrájet zeleninu zvládne každý, od profesionálů pak natěšený host čeká cosi navíc – jakousi přidanou hodnotu. Tou však výše popsaná kombinace věru není, a to tu za ni chtějí celých 240 korun!
Hned zkraje jsme si objednaly i malou lahvičku chardonnay, která po naservírování prvních skleniček zůstala trčet v neprakticky vzdáleném kbelíku s ledem. Nezbývá než čekat, až kolem nás bude číšník zase vážit cestu a vzpomene si – což rozhodně není vždy, kdy bychom očekávaly.
Dvě velká filátka mořského vlka nám donesli na kopečku super křupavých bramborových lupínků, kolem nichž jsou dekorativně poházeny grilované půlky cherry rajčátek a pár oliv. Vizuálně je všechno jak má být, nezbývá než zakrojit. Hned první sousto ryby však do našich řad vnáší nejistotu. Místo abychom ale poslechly instinkt, který velí rybu bez pardonu vrátit, necháme se přemluvit hladem (čekání se pravda protáhlo) a krmíme se dál. Proč jen jsme podlehly sloganům z lístku a webových stránek o nejvyšší kvalitě veškerých surovin?! Popisu intestinální dohry v domácích podmínkách laskavé čtenáře ušetříme. Snad jen se hodí uvést, že v jednu chvíli do restaurace obsluha pitoreskně vnesla plato čerstvých ryb a předvedla je několika málo šťastlivcům, mezi které jsme my rozhodně nepatřily. Některé ryby tedy U Emanuela zřejmě bývají o stupeň čerstvější než ty „čerstvé“…
Co se těstovin týče, jednoduše a prostě splňují zadání z jídelního lístku. Obsahují vyloupané krevety plus jednu celou na způsob dekorace, restované proužky cuket a olivový olej. Není to špatné, ale stýská se nám po česneku a špetce koření, takhle je nápor mořských darů příliš razantní. Proti gustu ovšem žádný dišputát.
Ačkoli si zdejší ambiente zrovna neužíváme (o uvolněnosti a příjemném posezení nemůže být řeč, veškeré naše komentáře platí zákonitě obsluze a smíšeným pocitům, jež v nás podnik vyvolává), zkusíme ještě z povinnosti dezert. Kolem neustále proplouvají velké skleněné talíře s jahodovým dortem na bázi mascarpone – dáme si ho také (tiramisu před chvílí došlo) a k tomu kopeček domácí zmrzliny – z úzké nabídky smetanové a kávové se přikláníme k té druhé. Větší porce dortu postupně odhaluje vrstvy šlehaného slazeného mascarpone, piškotu a jahod, z nichž ty svrchní, ozdobné, jsou bezesporu čerstvější. Konzistence vlhkého hadříku i kompotová barva těch uvnitř jasně svědčí o tom, že ani dort není stoprocentně čerstvý. Ke škodě věci je rozhodně i to, že dezert byl z lednice vyndán už před delší dobou. Tučné, ale dobře vychlazené mascarpone spořádáte bez mrknutí oka, jakmile mu dovolíte zteplat, dojem z něj se rapidně změní k horšímu. Pozoruhodný je i jev, kdy kopeček zmrzliny velmi střídmých rozměrů (žádná italská porce velkoryse navršená cukrářskou špachtlí) stojí 50 korun: pokud jste si, stejně jako my, někdy zmrzlinu zkusili vyrobit doma, víte dobře, co výrobní náklady obnášejí.
Opravdu nemá cenu návštěvu prodlužovat. Platíme 2095 korun a poroučíme se, spíše ale jen tak v duchu, nikdo totiž neprojevil zájem nám poděkovat za konzumaci ani se s námi rozloučit. Abychom ale nebyly nespravedlivé: asi v půli oběda se v restauraci objevil sám majitel Emanuel Ridi, aby se u stolů poptal, zda je vše v pořádku. Chudák, možná ani netuší, jak mu jeho personál vylepšuje reputaci! I když je pan Emanuel nesporně sympaťák, skutečnost, že mu díky nesmírné popularitě podnik praská ve švech, by rozhodně neměla mít za následek, že a) hosté jsou rozděleni do kategorií, b) obsluha chodí s nosem vzhůru, jako by se ona pomyslná sláva týkala především jí. Dlouhé čekání navíc svědčí o tom, že je očividně poddimenzovaná. Takže pokud příště Emanuela, tak raději jen v televizi…
Ristorante Da Emanuel
Adresa: Charlese de Gaulla 4, Praha 6
Tel.: 224 312 934
www.daemanuel.cz
Otevírací doba: po–ne 12–23
Druh kuchyně: italská
Cena vody: Acqua Panna 0,75 l 95,-
San Pelegrino 0,25 l 50,-
Hodnocení restaurace:
jídlo 36 bodů z 50
obsluha 10 bodů z 20
nápoje 10 bodů z 10
prostředí 5 bodů z 10
Kvalita/cena 5 bodů z 10
Celkem 66 bodů ze 100
VALUE FOR MONEY 5/10
+ Hezké venkovní posezení - Navzdory deklarovanému ne vždy čerstvé suroviny, kategorizace hostů
Výběr z jídelního lístku
Melanzane alla Parmigiana (Sicilský lilek prokládaný rajčaty, mozzarellou Bufala a parmazánem) 250,-
Carpaccio di polipo (Tenké plátky z chobotnice, s citronovo-olejovou zálivkou, balsamico) 350,-
Tagliata con rucola e grana (Plátky z hovězí svíčkové s rukolou a parmazánem) 490,-
Gamberi con lardo al miele (Tygří krevety, slanina „Lardo“, kaštanový med) 520,-
Insalata con tomini (Míchaný salát, med, vlašské ořechy, gratinovaný sýr tomino) 240,-
Linguine con gamberi e zuchine (Tygří krevety, cuketa, bílé víno, olivový olej) 320,-
Torta al mascarpone e fragole 150,-
Tiramisu 140,-
Výběr z nápojového lístku:
Pinot Grigio (L.Felluga) 910,-
Gewurztraminer Gaal D.O.C. (Ritterhof) 780,-
Gaya e Rey (Gaja) 5200,-
Terre dei Tufi (Teruzzi Puthont) 780,-
Guardiola 2008 (Passopisciarro) 1150,-
Barolo V.Cappella S.Stefano 1997 (R.D.Manzoni) 3950,-
Chianti Classico Riserva (Castello Di Ama) 1390,-
Brunello Di Montalcino Cerretalto 1999/2001 (Casanova Di Neri) 6900,-
