Vladimír Dlouhý
Vladimír Dlouhý se ve vysoké politice objevil v prosinci 1989 jako vicepremiér federální vlády za KSČ a odešel z ní v červnu 1997 jako ministr průmyslu a obchodu za ODA. Nyní je poradcem firmy Goldman Sachs a členem dozorčí r ady ABB. Do Prognostického ústavu jej přivedl v 80. letech Valtr Komárek. Havlovi jej představil Václav Valeš v době, kdy se v Laterně Magice sepisoval seznam ekonomů, kteří by mohli vstoupit do vlády.
Hned v prosinci 1989 se stal Dlouhý předsedou Státní plánovací komise, a tím také místopředsedou vlády. Rád vzpomíná na to, jak po šesti měsících rozprášil Plaňák a zrušil účast Československa v RVHP. Poté byl pověřen řízením čtyř re sortů, z nichž nejdůležitější bylo ministerstvo hospodářství ČSFR. „Rozsah mých kompetencí byl obrovský, takže není nic nepochopitelného na tom, že člověk udělá řadu rozhodnutí dobrých a řadu špatných, řekl loni.
V roce 1990 lidem kolem Václava Klause čím dál více vadil nejasný a levicový program Komárka. Do kabinetu přišel ekonom Valeš, který spolu s Klausem, Dlouhým a dalšími prosadili jiný scénář. Dlouhému se sice vyčítá, že rychle přestoupil z komárkovské platformy na stranu Klause, avšak z hlediska transformace šlo o pozitivní krok.
Jeho bývalí kolegové dnes tvrdí, že ač býval komunista, v prvních několika letech dával najevo, že v jeho krocích lze vidět všechno, jenom ne rezidua komunistického myšlení. Z KSČ vystoupil na konci prosince 1989, hledal politické ukotven í a hledal ho napravo. Dlouhý cítil, že silně antikomunistická ODS ho s nadšením nepřijme. Klaus mu na jaře 1991 členství v ODS nabízel, ale Dlouhý mu prý řekl, že vstoupí do ODA.
Jeho chyby bývalí kolegové přisuzují i tomu, že vše předem konzultoval s Klausem, kterého prý uctíval jako učitele. Dlouhý to sice odmítá, ale dnes si už připouští, že se měl řídit více vlastním názorem. „Dlouhý někdy působil dojmem, že je stá le spíše spolupracovníkem Klausovým než členem strany, která musí dělat jinou politiku než ODS, vzpomíná bývalý ministr privatizace Jiří Skalický. Na druhé straně ale Dlouhý tvrdí, že v uvolnění cen energií jej na jaře 1995 zastavila ODA s tím , že před volbami nemá cenu navrhovat zdražení.
Byl silným ministrem, na jednáních vlády občas dokázal jako ekonom zastínit i Nejvyššího. Založil agenturu Czechinvest, spojil své jméno s cenou Czech Made (ač ji prý vymyslel Ivan Kočárník), urychlil dokončení ropovodu z Ingolstadtu, což vždy používá proti lidem, kteří jej považovali za ministra, z jehož úst „často padala azbuka . „Kdybych byl ruský agent, za to by mi Rusové dodnes nemohli přijít na jméno, říká Dlouhý.
Nikdo mu příliš pod prsty neviděl, a proto nelze dokázat, že by hrál vlastní politiku v kauzách, jako privatizace oceláren, energetiky či rafinérií. Dlouhý na jedné straně byl pod vlivem svých úředníků, na druhé straně byl v područí postk omunistických kapitánů průmyslu, jakými byli Václav Junek, Lubomír Soudek a další, kteří sledovali vlastní cíle.
Lichotila mu přezdívka „Pan valný hromada“ , kterou získal poté, co z Fondu národního majetku převedli výkon akcionářských práv mnoha klíčových podniků na jeho resort, protože způsob, jak šéf fondu Tomáš Ježek firmy spravoval, již nebyl pro vládu dá le únosný.
Řešil dilema, zda má zaneřádit státní správu svými politickými kamarády, či se stát hříčkou mocných korporací. Z toho pramení i jeho vztah k Temelínu, kdy zobal z ruky šéfům dodavatelských firem, které měly zájem o prodlužování stavby, a oddalování privatizace rafinérií, kdy podporoval Junkův Chemapol. Podlehl Klausově vizi o české cestě privatizace. Tak prosadil například manažerskou privatizaci ve Vítkovicích či v Nové huti. V případě Škody Plzeň sdílel op timismus Karla Dyby, že podnik spasí Soudek, Dlouhého výrok, že Poldovku by prodal za korunu, odpovídal tehdejší realitě.
Jelikož byl vzdělaným ekonomem, v době balíčků musel mít pocit, že doplaval na špatný konec. Jeden z jeho náměstků říká, že na rozdíl od Klause ještě má šanci na to, aby do svého životního cyklu zařadil zkušenost jak řídit firmu v kapital ismu. Dnes to dělá a podle svých slov nyní vydělává nejvíce peněz.
