Stovky offshorových prominentů se obávají o své kariéry a reputace, ale základní otázka zůstává: Komu odhalení slouží a jak?
Dmitrij Peskov měl v půli dubna fakt blbý týden. Mluvčí Vladimira Putina musel pořád něco vysvětlovat. Napřed vyšlo najevo, že jeho manželka Taťána Navková, někdejší půvabná běloruská krasobruslařka, vlastní od předloňska firmu Carina Global Assets v offshorovém daňovém ráji na Britských Panenských ostrovech. To samo o sobě by nebylo tak zlé, nebýt toho, že Peskov se předtím dušoval, že žádná taková firma neexistuje. To bylo trapné.
Horší však mělo teprve přijít. Peskov na sebe musel vzít neméně trapnou chybu, jíž se netypicky dopustil jeho šéf Vladimir Vladimirovič. Prezident prohlásil, že za únikem dat z panamské právnické firmy Mossack Fonseca stojí Spojené státy, které ho chtějí před nadcházejícími volbami zdiskreditovat; jmenovitě americká investiční banka Goldman Sachs. Proč? Inu proto, že vlastní Süddeutsche Zeitung, německý deník, jenž data z Panamy dostal od anonymního zdroje jako první.
Naneštěstí pro Putinovu verzi se rychle zjistilo, že Goldman Sachs nemá se Süddeutsche Zeitung nic společného. Kreml vydal prohlášení, že chybu udělal Peskov v rešerši, když připravoval Putinovi podklady. Jestli je to pravda, se nejspíš nikdy nedozvíme a také to není na věci to nejdůležitější.
HACKER NEMOHL BÝT SÁM
Důležité je, že ve světle šťavnatých odhalení o kdekterém politikovi trochu zapadla neméně šťavnatá okolnost - anonymita zdroje. Podle Bradleyho Birkenfelda, jenž se proslavil jako whistleblower (české slovo „práskač“ zde není zcela výstižné) v lůně švýcarské banky UBS, je nemožné, aby 2,6 terabytu dat stáhl osamocený hacker bez institucionální podpory. To je přitom verze, kterou Süddeutsche Zeitung i Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů přijaly - pro leckoho trochu překvapivě - jako fakt.
Birkenfeldův názor, jejž citoval časopis Fortune, dodává na váze tvrzení Mossacka i Fonsecy, kteří se dušují, že únik dat musel přijít zvenčí. Kdo tedy měl zájem na masovém zveřejnění citlivých údajů o offshorovém hospodaření prominentů? Birkenfeld tipuje „nějakou zpravodajskou službu, například CIA“, ale to nijak neřeší motiv.
Putinovo tvrzení o kampani vedené proti němu (když ne ze strany banky Goldman Sachs, tedy odjinud) také nevypadá zcela věrohodně: Putina se odhalení dotkla jen nepřímo a neříkají o něm nic nového. Naopak, existuje názor právě opačný, podle deníku The Washington Post „ne zcela šílený“, který prezentoval znalec Ruska Clifford Gaddy z amerického think-tanku Brookings Institution. Podle něho Putin z aféry vytěžil „čistý zisk“, protože některé západní politiky zasáhl podstatně citelněji než jeho samotného.
KREML, BREXIT NEBO…?
Kromě motivu měl Kreml také možnost data Mossfonu získat. Zvláštní útvar jménem Federální služba finančního monitoringu je nástrojem Kremlu právě na takovou práci, je podřízen přímo Putinovi a je nejlépe vybaveným takovým útvarem na světě. Gaddy proto soudí, že za únikem může stát přímo Putin; přiznává však, že je to jen spekulace.
Dosud nejhmatatelnějším dopadem Panamagate, jak se globálnímu skandálu přezdívá, jsou kromě barvité, ale globálně nevýznamné demise islandského premiéra potíže, do nichž se dostal britský ministerský předseda David Cameron. Komu to hraje do ruky, je jasné: Cameron je tváří vládní kampaně za setrvání Británie v Evropské unii (referendum na to téma se bude konat 23. června).
Jeho diskreditace samozřejmě posílí jeho protivníky, zastánce brexitu.
Jestli mají zastánci odchodu Británie z EU technické možnosti srovnatelné s Kremlem, nevíme. Zato víme, že brexit by oslabil celou Evropskou unii a především by nadlouho bohatě zaměstnal všechny evropské politické špičky; Putin, sankce a vůbec celé Rusko by byli, jak říkají Angličané, přesunuti na zadní hořák.
To by se samozřejmě Kremlu hodilo - ale i to je jen spekulace. Přinášíme proto co nejúplnější seznam konkrétních dopadů Panamagate, ať můžete také spekulovat.
Federální služba finančního monitoringu je nástrojem Kremlu právě na práci typu Panamagate a podle znalců je nejlépe vybaveným takovým útvarem na světě. Svět a Panamské dokumenty Jaký konkrétní dopad dosud mělo zveřejnění části archivu panamské právnické firmy Mossack Fonseca
Kde padají hlavy země, v nichž si offshorový skandál vynutil první rezignace (politiků, bankéřů) Kde se protestuje země, v nichž mají politici podezřelí z offshorových machinací namále Kde se vyšetřuje země, v nichž se spustilo vyšetřování s největší vervou Kde se nestalo nic země, jejichž politici sice jsou v aféře namočeni, ale mají tak silnou pozici, že jim to může být jedno Kde nastal opačný efekt země, jejichž elity v reakci na vlastní roli v offshorové aféře začaly jednat podle hesla, že nejlepší obranou je útok
USA Ministerstva financí a spravedlnosti začala s vytvářením plánu na založení rámce, jenž by stanovil způsob a rozsah vyšetřování případné účasti - zkrátka, že by se americké úřady v reakci na aféru přetrhly, se říct nedá. Myslí si to i senátorka Elizabeth Warrenová, letitá odpůrkyně celého sektoru finančnictví, a vyzvala Obamovu administrativu, aby se na dokumenty pořádně a rychle podívala. Nejspíš to dopadne jako vždycky, tedy tak, že ji nikdo nebude brát vážně.
ISLAND První politickou oběť si Panamské dokumenty vynutily na Islandu, kde proti premiérovi Sigmunduru Davídu Gunnlaugssonovi protestovalo najednou skoro deset procent veškeré třísettisícové ostrovní populace. Gunnlaugsson si zavařil, když na něho vyplavalo, že jeho žena vlastní akcie bank, jež on sám coby premiér pomáhal sanovat.
BRITÁNIE Ministerský předseda David Cameron čelí výzvám k odstoupení, protože několik týdnů různými způsoby zatloukal podíl v offshorové společnosti, již založil jeho otec-burzián coby vlastníka rodinného sídla Blairmore. Není to ilegální (a prodej podílu před šesti lety mu vynesl 30 tisíc liber, tedy zhruba tolik, co jeho partajní konkurent Boris Johnson vydělá za rok psaním jednoho sloupku týdně pro Daily Telegraph), ale Cameron se ve funkci prezentoval jako odpůrce offshorového vlastnictví; i když si funkci udrží, bude aférou velmi citelně a zcela zbytečně oslaben.
FRANCIE Verva, s níž se do vyšetřování pustil prezident Francois Hollande, naznačuje, že sám v tomto průšvihu nejede (nebo alespoň ne ve spolupráci s Mossfonem). Hollande se potkal s panamským prezidentem Varelou a dohodl jednání na ministerské úrovni, která mají zaprvé zjistit, jestli nějací jeho krajané v tamních offshorových praktikách jedou, a zadruhé přinutit Panamce, aby své laxní bankovní zákony zpřísnili.
SALVADOR, PERU Tyto dvě země rozběhly nejtvrdší postup proti „svým“ pobočkám firmy Mossack Fonseca, pěkně s plnou policejní parádou. V obou zemích vypadala razie na začátku vyšetřování, jako by právě vypukla válka.
ARGENTINA Dva ze tří nejmocnějších Argentinců si s Mossackem a Fonsecou zadali: prezident Mauricio Macri a fotbalista Lionel Messi (čistý je jen papež František I., jenž má ovšem k dispozici Vatikán, proti němuž jsou i Mossack s Fonsecou amatéři). Prezident Macri tvrdí, že nemusel přiznávat, že je členem představenstva dvou offshorových firem, protože nebyl jejich vlastníkem. Taková obrana mu legálně může projít, ale mezi lidmi je už na začátku působení v nejvyšší funkci krutě neoblíbený.
PANAMA Vládní rada pro zahraniční vztahy přišla o jednoho ze svých prominentních členů Jürgena Mossacka, jinak spolumajitele firmy Mossack Fonseca. Prezident Juan Carlos Varela (mezi jeho osobními přáteli figuruje druhý majitel ujišťoval především Američany a Francouze, že jeho země dělá velké pokroky v „harmonizaci svých zákonů“ s požadavky na základní průhlednost bankovnictví. Naposledy totéž sliboval před půlrokem, ještě než v únoru letošního roku zpřísnění příslušných zákonů nechal v parlamentu pohřbít. Varela také vyhlásil založení nezávislé vyšetřovací komise za účasti domácích i zahraničních odborníků. Co přesně budou vyšetřovat? Jak se data z Mossfonu dostala k novinářům.
ŠPANĚLSKO Ministr průmyslu José Manuel Soria ještě nedávno ujišťoval v přímém televizním přenosu, že „rozhodně nevlastní žádnou offshorovou firmu nebo něco podobného“. Když z Panamských dokumentů vyšlo najevo, že už jako politik takové společnosti vlastnil hned dvě, pochopil, že „moje přítomnost působí vládě potíže“ vládní funkci, nýbrž i na křeslo v parlamentu.
ŠVÝCARSKO Policisté zevrubně prohledali sídlo evropské fotbalové federace UEFA, když se zjistilo, že její bývalý šéf, Ital Gianni Infantino, se objevuje na seznamu klientů Mossfonu. Aby se to nepletlo, Infantino dnes šéfuje světové federaci FIFA - poté, co jeho předchůdce Seppa Blattera odstavil od moci korupční skandál.
URUGUAY Vysoký činovník světové fotbalové federace FIFA, Uruguayec Juan Pedro Damiani, se rozloučil s bafuňářskou kariérou. Z dokumentů Mossfonu totiž vyplývalo, že jeho právnická firma zprostředkovávala byznys třem jiným vysokým fotbalovým funkcionářům, kteří jsou nyní vyšetřováni pro korupci. Pikantní je, že Damiani byl členem etické komise FIFA. NIZOZEMSKO Přední nizozemský bankéř Bert Meerstadt, člen dozorčí rady banky ABN Amro, rezignoval, když se jeho jméno objevilo mezi klienty Mossfonu. „Chci banku chránit před nepříznivými dopady,“ zněl jediný Meerstadtův komentář.
RAKOUSKO Michael Grahammer, generální ředitel rakouské banky Hypo Landesbank Vorarlberg, v první půli dubna ze dne na den složil funkci; podle rakouských médií kvůli panamské offshorové stopě. Grahammer svůj odchod nekomentoval, banka řekla pouze, že její šéf „překvapivě oznámil svoji rezignaci“.
UKRAJINA Prezident Petro Porošenko se pustil do hlasité kritiky offshorového hospodaření -poté, co vyšlo najevo, že tam sám hospodaří. Prý svoje čokoládovny přemístil na Britské Panenské ostrovy nikoli proto, aby jejich prodej nemusel danit, nýbrž proto, že je nestačil prodat dřív, než byl zvolen prezidentem. Volání po „zásadní reformě“ však nezabránilo katastrofálnímu propadu jeho obliby; po celé zemi se v minulých týdnech demonstrovalo za jeho odchod. (Navíc mu z jiných příčin v téže době rezignoval obecně nenáviděný premiér Jaceňuk.)
RUSKO Vladimir Putin v podstatě jen pokrčil rameny. Dvě miliardy na nikoho nepřekvapily.
ÁZERBÁJDŽÁN Offshorové hájemství vládnoucí rodiny Alijevových je v dokumentech Mossfonu velmi podrobně zdokumentováno. Aby se neřeklo, rozpoutali Azeři čtyřdenní miniválku s Arménií; přinejmenším dobře informovaný server časopisu Business New Europe se domnívá, že důvodem byla vládní snaha odvést pozornost od Panamských dokumentů.
NIGÉRIE Šéf senátu Bukola Saraki slibuje, že se o funkci popere. Asi je na tom více pravdy než na jeho předchozím tvrzení, že nemá s žádnými offshorovými firmami co do činění. Jeho manželka vlastní hned čtyři takové firmy.
ZIMBABWE Dva z blízkých spojenců obchodník se zbraněmi a těžařský magnát, vlastnili přes Mossfon offshorové firmy. Mugabe zareagoval zhruba ve smyslu: „A co má být?“
ÍRÁN Dvě ropné firmy, státní Petropars (na blacklistu EU) a soukromá Petrocom, spolu na Britských Panenských ostrovech vedly čilý byznys. Vlastníkem posledně jmenované je podle dokumentů Mossfonu někdejší íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. Teherán se však rozhodl hrát mrtvého brouka: reakce režimu nebyla žádná.
PÁKISTÁN Když aféra vypukla, pákistánský premiér Naváz Šaríf zčistajasna onemocněl a musel se kvapně odjet léčit do Londýna. Předpokládá se, že tam zůstane nejméně do doby, kdy se už offshorovými firmami ve vlastnictví různých členů jeho rodiny nebude nikdo zabývat. Zlí jazykové tvrdí, že to znamená navždy. Alespoň si tak v Londýně může užívat jednoho ze čtyř luxusních bytů na třídě Park Lane, které koupil inkognito - s pomocí firmy Mossack Fonseca.
AUSTRÁLIE V dokumentech Mossfonu figuruje asi 120 Australanů (ačkoli žádné velké ryby) a ministerský předseda Malcolm Turnbull spustil rozsáhlé vyšetřování. „Nic nenaštve Australana tolik, jako když zjistí, že musí platit vyšší daně kvůli tomu, že někdo jiný neplatí žádné,“ řekl.
ČÍNA tři bývalí a současní členové výkonného výboru politbyra (zhruba to, čemu se v zemích s civilizovanou vládou říká „užší kabinet“) vlastnili offshorové firmy, byla očekávatelná: Peking zpřísnil cenzuru internetu. Když si v Číně necháte vyhledat výraz „panama + offshore“, váš počítač vybuchne. (No tak dobře - nevybuchne, ale také vám nic neukáže.)
O autorovi| Daniel Deyl * deyl@mf.cz
