Několikrát jsem si přečetl tento článek a potěšilo mne, že autor přece jen poněkud změnil názor na případ Chomutov. V článku uvádí: „Lukeš se na chomutovském obchodu velmi pravděpodobně nijak osobně neobohatil, což připouští i státní zástupce. Hovořit o tunelování je hodně přitažené za vlasy. Tento dobrý dojem si ale kazíte hned následující větou, která zní: „Tomu, že úmysly lidí z Cimexu však nebyly právě počestné, by ale mohlo nasvědčovat, že se jimi řízené Válcovny trub v inkriminovaném roce 1997 měly neoprávněně pokusit u karlovarského finančního úřadu uplatnit nárok na vyplacení nadměrného odpočtu DPH na základě uměle nadsazené hodnoty zmíněných směnek. Kdyby se vše povedlo, stát by prý přišel o 520 milionů korun.“
Tvrzení o umělém nadhodnocení směnek je věc stará asi čtyři roky a orgány činné v trestním řízení od ní již upustily. Nyní zastávají poněkud jiné stanovisko, které se projevilo ve sdělení obvinění panu Ing. Miroslavu Bičištěmu, který je jako jediný stíhán za pokus trestného činu zkrácení daně. Policie totiž zastává názor, že byl uplatněn nárok na nadměrný odpočet ve výši nejméně 520 milionů korun, ale že na tento nadměrný odpočet nebyl nárok s ohledem na § 35 zákona o dani z přidané hodnoty. Lidsky, a nikoli právnicky řečeno, policie si myslí, že příslušné převody majetku byly prodejem podniku, který je osvobozen od DPH, a tudíž zde není ani nárok na nadměrný odpočet, a že i když byly podepsány jednotlivé smlouvy, z nichž některé převáděly nemovitosti, jiné věci movité a opět jiné zásoby surovin, šlo o zastřený právní úkon, a právě v tom je shledáván základ pokusu trestného činu.
Policie a státní zástupce se zde drží stanoviska pracovníků finančního úřadu v Karlových Varech z července 1997. Bohužel, ač zejména právní zástupce má právnické vzdělání, dosud ho v potřebné míře nepoužil a ani se nepokusil přezkoumat správnost stanoviska pracovníků finančního úřadu, byť jistě zkušených, ale zpravidla nepříliš vybavených teoretickými znalostmi.
Obhajoba předložila státnímu zástupci odborné stanovisko advokátní kanceláře Kříž a Bělina a kanceláře dr. Mariana Čalfy (zpracovávala JUDr. Miroslava Bartošíková), a když na tato stanoviska nereagoval, nechala si zpracovat interdisciplinární odborné vyjádření Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, z něhož, dovolte, bych odcitoval závěry:
1. Uzavřené smlouvy jsou řádně uzavřenými kupními smlouvami podle Obchodního zákoníku a Občanského zákoníku, nejedná se o smlouvu o prodeji podniku.
2. Bylo-li shledáno, že žádné ze zdanitelných plnění jednotlivě ani ve svém souhrnu nejsou plněním odpovídajícím prodeji podniku nebo jeho části a nelze-li ani z žádného jiného důvodu naznat, že plnění byla podle stavu právní úpravy daně z přidané hodnoty v roce 1997 zdanitelnými plněními osvobozenými od daně z přidané hodnoty nebo plněními, jež nejsou předmětem daně z přidané hodnoty, pak plátci daně z přidané hodnoty, který byl příjemcem neosvobozených zdanitelných plnění vzniká nárok na uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty.
3. Se vší pravděpodobností Válcovny trub Chomutov, a. s., postupovaly co do techniky odpočtu správně, s výhradou osobních automobilů.
Navíc se odborníci z právnické fakulty vypořádali s tvrzením o zastřenosti právního úkonu jako s nesprávným.
Tento odborný posudek má pan státní zástupce k dispozici, byť teprve asi měsíc, a jistě by se nad ním měl zamyslet a poté trestní stíhání pana Bičištěho zastavit jako zcela nedůvodné. Zda tak učiní, nevím. Pan státní zástupce v některých případech postupuje způsobem, kterému jako právník nerozumím (například ve věci průvodních materiálů k dožádání do USA). Nicméně nelze pochybovat o tom, že Válcovny trub Chomutov, a. s., postupovaly správně, měly nárok na vyplacení nadměrného odpočtu a že trestní stíhání nemůže skončit jinak než zastavením nebo zproštěním pana Bičištěho, pokud jde o skutek popsaný ve sdělení obvinění.
Proto se domnívám, že se autor zmýlil, pokud připisoval lidem z Cimexu úmysly ne právě počestné.
O to větší význam má konstatování v článku: „Nebýt DPH, orgány činné v trestním řízení by se kauzou Válcoven možná nikdy nezačaly zabývat.“
Druhá věc, na kterou bych chtěl upozornit, se mého klienta velmi osobně dotýká. V článku se hovoří o tom, že „Lukešovi protivníci mohou však podnikatelský rozmach přičítat i na vrub kontaktům na staré mocenské struktury, o nichž svědčí jeho několikanásobné záznamy v Cibulkových seznamech někdejších spolupracovníků Státní bezpečnosti (nalezen internetovým vyhledavačem jako důvěrník, tajný spolupracovník a agent pod krycími jmény Horník, René a Horský)“. Mimochodem řečeno, záznamy v takzvaných Cibulkových seznamech nebrání, jak je známo, v hvězdné mezinárodní kariéře ani některým našim nedávným sociálnědemokratickým ministrům. To je samozřejmě správné, protože jim spolupráce s STB nebyla prokázána, a jakési Cibulkovy seznamy jsou věcí spíše operetní než shakespearovsky dramatickou.
Avšak v případě mého klienta je třeba zabývat se ani ne tak tím, zda je či není veden v nějakých na internetu umístěných Cibulkových seznamech, nýbrž tím, zda je, či není veden oprávněně v seznamech STB. Dovoluji si Vám v příloze zaslat první stranu pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 1997 sp. zn. 34 C 25/97, který nabyl právní moci 1. 8. 1997. Městský soud v části I. výroku rozsudku uvádí: „Určuje se, že žalobce Petr Lukeš, nar. 21. 9. 1955 v Sušici je neoprávněně veden v evidencích bývalé Státní bezpečnosti a není osobou uvedenou v ust. § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 451/1991 Sb.“
JUDr. Vítězslav Květenský,
advokát (zastupující Petra Lukeše)
