Dohoda o převodu čtyř nemocnic z ministerské kurately na pražský magistrát vyprovokovala řadu matadorů k ramenatým prohlášením
Nestačí nechutný kabaret v dramaturgii Věcí veřejných. Absurdní frašku tentokrát v nechtěné režii ministra zdravotnictví Leoše Hegera a pražského primátora Bohuslava Svobody předvádějí i další političtí matadoři. Přičemž poněkud nenápaditě zprava i zleva recitují totožné repliky. Popudila je dohoda o převodu čtyř státních nemocnic na město. Reakce jsou bezmála hysterické. Uražený expředseda pražské ODS Boris Šťastný dokonce neváhal jen dvě hodiny po prezentaci dohody koncem března uspořádat protestní tiskovou konferenci. Středočeský hejtman David Rath (ČSSD) zase nazývá šéfa resortu zdravotnictví a primátora hladovými masařkami a předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka nepřímo zloději. Že by vzácné spojenectví pro blaho pražského pacienta? Už jen málokdo je ale tak bláhový, aby si myslel, že politické výkřiky jsou vedeny bohulibými úmysly. Společné prohlášení ministra zdravotnictví a primátora ale zřejmě přišláplo některým aktérům kuří oko. Rozbíhá se další kolo přetahované. Spíše než o to, zda čtyřlístek pražských nemocnic bude spadat pod kuratelu ministerskou či magistrátní, jde o souboj vlivových skupin v systému zdravotnictví.
Znechucený ministr
O tom, že by Praha měla převzít Bulovku, jež počátkem tohoto roku spolu s Thomayerovou nemocnicí ztratila status fakultní, se jedná již několik let. Ale současný primátor Bohuslav Svoboda dával jasně najevo, že zadlužený a podinvestovaný ústav nechce. Leda s nádavkem několika miliard. Nejnověji se mělo o budoucnosti Bulovky jednat v únoru. A místo toho mu ministr Heger nabídl, ať převezme nemocnice rovnou čtyři. Primátor nabídku překvapivě přijal. „Na mém názoru, že samotnou Bulovku nechci, se nic nemění. Spolu s ní bych převzal vliv jen na zhruba pět procent pražské lůžkové péče a závazky zadlužené nemocnice, které bychom jen obtížně hradili. To není nic, s čím by se dalo rozumně nakládat či zasahovat do skladby péče. Zatímco čtyři nemocnice již reprezentují zhruba pětatřicet procent všech lůžek ve městě. To dává jiné ekonomické možnosti, jak je řídit, nakupovat materiál a léky, ovlivňovat rozsah poskytované péče,“ vysvětluje primátor.
Dohoda byla až do tiskové konference zcela tajná. Do plánu byli zasvěcení jen straničtí šéfové obou protagonistů – premiér Petr Nečas a ministr financí Miroslav Kalousek. A oba na něj kývli. Pro všechny ostatní to byl blesk z čistého nebe. Zvlášť překvapivý pro stále slabší křídlo pražské ODS reprezentované především poslancem Borisem Šťastným, který proklíná den, kdy na kandidátku komunálních voleb pasoval Svobodu.
„Normálně by se takový významný návrh měl diskutovat dopředu, ale v tomto případě to nešlo. Dle reakcí je vidět, že jsme to udělali správně. Nyní budou již diskuse snazší,“ zdůrazňuje ministr Heger, znechucený ze spršky obvinění ze zlodějen od mnohem protřelejších sígrů, jež se na jeho hlavu sesypala.
V osmnácti do partaje
Když ministr Leoš Heger poprvé oznámil, že chce zbavit přívlastku fakultní dvě pražské nemocnice, Bulovku a Thomayerovu, a posléze je převést na Prahu, byl v kuloárech celkem klid. Jakmile se ale ke dvěma bývalým fakultkám měla přidat nemocnice Na Homolce, označovaná za elitní ústav, a špičková porodnice v Podolí, nastal nebývalý rozruch. Jak už bylo řečeno, jako první začal křičet Boris Šťastný. Politik, který po posledních volbách doufal, že svůj vliv znásobí v čele ministerstva zdravotnictví. Což neklaplo. Postupně přichází o vliv na magistrátu, v pražské ODS a návrh na převod nemocnic na Prahu mu kříží i další plány. Hegera i Svobodu okamžitě obvinil, že chtějí nemocnice rozprodat do rukou vlivových skupin. „Mám podezření, že jde o podivný promyšlený plán, jak vyvést lukrativní zařízení přes hlavní město z majetku státu,“ hřímal na své konferenci. Takové obvinění z úst člověka, který dle informací jak z ministerstva zdravotnictví, tak i z magistrátu halasně usiloval právě o Bulovku i Thomayerku a minimálně v případě prvně jmenované byl z prvních, kdo ji chtěli parcelovat a prodávat na atomy, zní směšně. „Opravdu mě baví, když pravicový politik jako kolega Šťastný vystupuje ostře proti privatizacím. Když ukousnete kousek vlivu, vždy to vyvolá negativní reakce,“ uštěpačně glosuje primátor expředsedovy útoky. Dohoda Hegera se Svobodou ale popudila i další politiky ODS. Ostře se proti ní vymezil i Marek Šnajdr, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Člověk, jehož mnozí označují za nejvlivnější osobu v tuzemském zdravotnictví. Jak říkají: „Cokoli chceš, musíš jít přes Šnajdra.“ „Považuji tento návrh za nešťastný, nesystémový a nenalézám v něm jediný přínos jak pro pacienty, tak pro veřejné rozpočty. Pravděpodobnost, že by jej odsouhlasila sněmovna, se dle mého blíží nule,“ tvrdí Šnajdr. Tento rodák z Frýdku-Místku si pro stranickou legitimaci došel hned, jak dovršil osmnáctiny. Svůj akční rádius významně rozšířil především v době angažmá prvního náměstka exministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Ku prospěchu mu budiž, že je inteligentní a pracovitý a že se umí o své lidi postarat. Čímž ovšem dokáže systematicky na svém impériu pracovat. I jeho říše se ale začíná zmenšovat. První ránu mu zasadil resort zdravotnictví, když náhle odvolal ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv Martina Beneše. Pak se nepodařilo udržet ve funkci ředitele Homolky Vladimíra Dbalého. > Vše nasvědčuje tomu, že jsou to jen přípravné kroky ke změnám v řídicích postech VZP. O výměně Šnajdra v čele správní rady a Pavla Horáka ve funkci ředitele se mluví prakticky od posledních voleb. I přes četné proklamace politiků toho kterého stranického klubu se ale dosud nikomu nepodařilo nebo zřejmě ani nechtělo sešikovat dostatečně početný zástup, který by záměr prosadil. Zástupce poslaneckých klubů, jichž je v radě dvacet, doplňuje desítka lidí nominovaných vládou. Ani ti nebyli vždy loajální. Podle informací z ministerstva zdravotnictví budou ti neposlušní v brzké době vyměněni, což by mělo záměr personální výměny značně zreálnit. Dokonce se již spekuluje o jménech nástupců. Horák má másla na hlavě více než dost. Elektronické zdravotní knížky IZIP se ukázaly v pilotním provozu jako neživotaschopný projekt. Nejnověji sráží řediteli vaz skandál s novými pacienty s roztroušenou sklerózou, jejichž léčbu odmítá VZP hradit.
Dost bylo rozpínavosti
Převod pražských špitálů na magistrát je zároveň i signálem pro zdravotnické impérium Agel Tomáše Chrenka, že dost bylo rozpínavosti. Není tajemstvím, že Agel, jenž v hlavním městě provozuje jen malou kdysi železničářskou nemocnici, se zajímal právě o Bulovku. Ministerstvo zdravotnictví především popudilo, když si zdravotní pojišťovna Metal-Aliance odhlasovala i přes jeho odpor sloučení s Českou průmyslovou pojišťovnou, jejíž původní součástí je i dnes již zaniklá pojišťovna Agel.
Tuto stopku pochopilo dost „informovaných“ lidí včetně Borise Šťastného, který začal roztrušovat nenápadné poznámky o akvizičních choutkách jiných byznysmenů. „Mluví se o tom, že po magistrátu pobíhá velká finanční skupina, která už kdysi chtěla Homolku a Podolí,“ zdůvodňuje ještě své obavy Boris Šťastný. Informace se chytil zpravodajský server Týden.cz, který uveřejnil, že touto skupinou má být PPF Petra Kellnera. Ta se také kdysi pokusila prorazit ve zdravotnickém byznysu, ovšem posbírala jen drobky, jež před rokem zaparkovala ve společnosti Tuffieh Funds, za níž stojí Jan Blaško, do ledna 2011 šéf strategického obchodního rozvoje skupiny PPF. Teď ale ústy svého mluvčího jakékoli záměry s pražskými nemocnicemi striktně odmítla. I když mělo by to svou logiku, Agel potřebuje protiváhu a PPF je dostatečně silná, aby měla peníze i na větší investice, například v podobě PPP projektu na výstavbu již několikrát plánovaného monobloku v prostoru nedaleko pražského ústavu IKEM a Thomayerovy nemocnice. Zástupci finančníků údajně jednali o projektu i na ministerstvu zdravotnictví, ale nakonec se rozhodli, že „si kvůli 20 milionům zisku nebudou špinit jméno“ půtkami s lékařskými odbory či snahou získat smlouvu s VZP.
Až za dva roky
Ministr Heger, stejně jako primátor Svoboda se ale dušují, že žádnou privatizaci nemocnic neplánují. Do zákona, jehož prostřednictvím by se nemocnice měly převádět, chce resort zdravotnictví vtělit blokační paragraf, jenž by prodeji špitálů zabránil. Záměr převést nefakultní nemocnice na Prahu obhajuje ministr snahou redukovat vlastnickou nebo chcete-li zřizovatelskou roli úřadu. „Ministerstvo má určovat podmínky, za jakých má zdravotnický systém fungovat a zastávat regulační a kontrolní úlohu. Nemělo by ale být zřizovatelem nemocnic,“ drží se Heger již od počátku převzetí ministerské funkce stejné myšlenky. Koneckonců tím, že na jedné straně určuje, jakým způsobem mají být nemocnice honorovány a na druhou stranu je řídí, se ocitá ve střetu zájmu. Však jsou také fakultní nemocnice již léta v podezření, že jim úřad oproti dalším špitálům nadržuje a nastavuje pro ně velkorysejší podmínky. Ostatně i jich se chce resort zbavit. Na počátek roku 2014 je naplánována jejich transformace na nemocnice univerzitní. Převod uvedených nemocnic na Prahu by se měl uskutečnit také až k tomuto datu. Podobně jako v případě univerzitek by měly získat novou právní formu neziskovek sui generis s jasně definovanou odpovědností managementu a dozorčí či správní rady. Zároveň odejdou z kurately ministerstva i další: například k zařízení IKEM se připojí Endokrinologický ústav a spolu s Masarykovým onkologickým ústavem budou vedle univerzitek součástí sítě elitních ústavů poskytujících superspecializovanou péči. Brněnské Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie se má sloučit s Fakultní nemocnicí u svaté Anny. Debatovat se bude i o budoucnosti psychiatrických léčeben a rehabilitačních ústavů. Ty, které nemají celostátní působnost, by mohly převzít pod svá křídla kraje.
Pohaslá hvězda
O tom, zda a jaké vlastně nemocnice Praha převezme, se teprve začíná diskutovat. Poslanec Šnajdr má pravdu, když říká, že Pražanům dosud metropolitní nemocnice nechyběla, když mohli pohodlně navštěvovat jakoukoli ministerskou, a stejně tak magistrátu nechybělo, když nemusel ze svého rozpočtu žádnou dotovat. „Jinak ale nechápu, proti čemu protestuje, když ani my sami zatím nevíme, jaké bude mít projekt parametry,“ namítá primátor. Magistrát bude nyní zhruba půl roku připravovat studii proveditelnosti projektu, rozsahu potřebné péče, již by měly zajistit, a analýzu jejich hospodářské situace. Účetně jsou všechny v zisku, což ale nic nevypovídá o jejich stavu a schopnosti generovat cash flow. Nejlépe je na tom zřejmě podolský Ústav pro péči o matku a dítě, který nedávno prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V porodnictví a neonatologii patří k nejšpičkovějším v zemi. Ještě v 90. letech ale čelil developerským nájezdům, jež se za značné podpory veřejnosti podařilo odrazit. Zřejmě proto ale propadl ředitel porodnice Jaroslav Feyereisl panice a začal do médií vykřikovat, že pod Prahou z Podolí špičková péče zmizí. Což primátor jednoznačně dementuje.
O poznání hůře je na tom Homolka vybudovaná jako elitní zařízení pro komunistické pohlaváry. Nemocnice svůj stěžejní program postavila na kardiochirurgii a neurochirurgii, a donedávna si dokázala na pojišťovnách vydobýt lukrativní smlouvy, což jí vynášelo pověst nejmovitějšího ústavu. Jenže celých 25 let investovala vedle lidí jen do přístrojového vybavení, jako je Lekselův gama nůž či dva chirurgičtí roboti, ale dosud se vůbec nestarala o rekonstrukci budovy, takže objekt začíná být vybydlený. „Je to monoskelet a zásahy budou značně náročné,“ potvrzuje Bohuslav Svoboda. Na to peníze Homolka ušetřené rozhodně nemá a po letošku, kdy se mění úhradové mechanismy léčebné péče, nebude skladba jejích oborů již tak lukrativní.
O nepříliš utěšeném stavu Bulovky jsme se již zmínili, Thomayerova nemocnice se prý drží jakž takž v rovnováze. Oba ústavy ale disponují rozsáhlými areály, takže při koncentraci a přeskupení péče, změny poměru předimenzovaných akutních lůžek směrem k doléčovacím, jichž je ve městě zase nedostatek, je možné dle názoru primátora nastavit funkční holding.
Není žádným tajemstvím, že pražské zdravotnictví v čele s hypertrofovanou sítí nemocnic je nejdražší v zemi. U něj začíná a končí jakákoli snaha zefektivizovat systém. Jenže kdokoli se dosud pokusil srovnat pražské špitály, narazil na zájmy politických skupin a v mžiku pohořel. I proto z pohledu laika nevinná výměna zřizovatele několika nemocnic vysílá hned několik šípů na různé terče.
