Je celkem jasné, že konečná podoba daňových změn bude tím nejhloupějším z možných kompromisů
Kdo před vznikem současné vládní koalice upozorňoval na skutečnost, že ty tři strany nebyly schopny se shodnout ani na elementárním postupu k naplnění zdrojů, jež potřebují ke splnění svých pramálo realistických slibů a fantaskních vizí, se dnes asi příliš nediví.
Chaos v diskusích o tom, kam a jak pohnout s kterou sazbou té či oné daně, je výsledkem původní nedohody. Že konečná podoba daňových změn bude tím nejhloupějším z možných kompromisů, je už celkem jasné.
Když ministerstvo financí zkouší vyrazit nějaké daně z živnostníků, není to nic moc překvapivého ani nového. Nové je, že ministerští úředníci připraví nějaký návrh, jehož podstatou je zastropování paušálních odpočtů daňových nákladů, což postihne živnostníky s vysokými příjmy. A pak zároveň srazí základní slevu na dani na poplatníka pro všechny, čímž šlápne na ty, pro něž zmíněný limit nic neznamená. Od ministra financí se pak prostřednictvím médií dozvědí, že to je jen úřednický návrh a šéf oněch úředníků to vlastně chce jinak. Bez zrušení základní slevy. Ha, ha. Pan ministr asi opravdu není politik, když netuší, že úředníci pracují zásadně na základě politického zadání. A z něj musí vycházet i koncept, který opustí zdi úřadu.
U supermanažera Babiše si ale zřejmě mohou dělat, co chtějí. Říká se tomu cochcárna.
Výsledek následného koaličního jednání je pak celkem logický a základní sleva zůstává nedotčena. Ministerští úředníci a veřejnost očekávající normální výkon státní správy jsou za pitomce.
To je ale jen vnějškový projev tristního stavu onoho budování „funkčního státu“, jak nám sliboval Bohoušek Sobotka před volbami na billboardech. Ve skutečnosti není vůbec jasné, jak se vláda hodlá vypořádat s výpadkem příjmů z ohlášeného snížení DPH a ze zrušení zdravotnických poplatků. Vlajkové lodi našich koaličních partnerů představují výpadek příjmů v rozsahu zhruba dvaceti miliard korun. A to nevíme, co budou stát třeba lidovci nekompromisně požadované daňové slevy na druhé a každé další dítě. Prý to ještě není spočítané. Babiš asi svým úředníkům zatím neřekl, že to mají udělat, aby mohl držet lidoveckou zběsilost trochu na uzdě.
Naopak celkem dobře lze spočítat navýšení výdajů. Návrat valorizací penzí k původnímu modelu a zvýšení důchodů v příštím roce v průměru o 250 korun měsíčně činí nějakých deset miliard korun. Zvýšení objemu mzdových prostředků pro státní zaměstnance o dvě a půl procenta, jak zatím ministerstvo financí navrhuje a jeho šéf nerozporuje, se těm deseti miliardám bude také blížit. A to nemluvíme o dalších minimálně šesti miliardách navýšení plateb do zdravotních pojišťoven, slibovaném navýšení investic do infrastruktury a urychleném čerpání eurofondů, které samozřejmě vyžadují také další státní miliardy na kofinancování.
Proti tomu jsou ty dvě tři miliardy vybrané navíc od živnostníků legrační a nespraví to ani dražší cigarety, kde se nejprve prodejci předzásobí a pak se spotřebitelé přesunou k levnějšímu kuřivu s podstatně nižším zdaněním.
Na jeden rok se to dá zalepit vydrancováním zisků ze státních firem. Nejtučnější lepidlo se dá vysát ze státních a stále proklínaných Lesů ČR. Ale příští rok už to bude horší. Energetika velké zisky generovat nebude a Lesy ve správě experta Jurečky, bojující za lokální zaměstnanost v lesnatých regionech a tím i za Babišovy lesnické firmy, tomu také moc nedají. Co pak?
Sobotka chce vyšší daně pro firmy a sektorovou daň pro banky a možná i další odvětví.
Babiš zase online registrační pokladny pro malé podnikatele, od nichž si slibuje až třicet miliard korun. Oba svým konceptům věří a mají k jejich naplnění mandát od voličů. My, co v blaho vysokých daní ani bičů na hospodské nevěříme, máme prostě smůlu a musíme se smířit s tím, že budeme nedobrovolnými účastníky těchto experimentů, kdy pánové sice moc dobře nevědí, co vlastně chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou.
O autorovi| paralp@mf.cz
