Zdánlivě banální věta, které ale nejmladší generace už nemusí rozumět.
Ne snad, že by nebylo komu vyjadřovat obdiv. Ale co si sundáte s hlavy?
Ten rozdíl bije do očí. Srovnáme-li dnešní obrázek české ulice s předválečnou fotografií, hned si všimneme: Tenkrát nosili pánové klobouk, dělníci čepici a dámy klobouček, čelenku, závojíček nebo jiný krásný nesmysl. Proč dnešní móda odsunuje pokrývku hlavy do pozadí? Vždyť současný nejslavnější návrhář klobouků Philip Treacy říká: „Hlavu má každý. Tak proč na ní nenosit klobouk?“
Pokrývka hlavy má kromě ryze praktických výhod i svůj kulturní a sociální význam. Vyrazit na veřejnost dříve automaticky znamenalo vzít si něco na hlavu. Pánové mohli smekat, dámy braly kloboučky jako módní doplněk a ponechávaly si je na hlavě, aby si nezničily účes. Na Sicílii se zachovaly klobouky dokonce na hlavách mumií. Z hlediska zdobení, zakrývání, malování nebo odhalování je věnována hlavě a šíji největší pozornost napříč kulturami. Hned vedle pohlavních orgánů, samozřejmě. Na temeni hlavy se také údajně nachází jeden z nejdůležitějších energetických bodů lidského těla. Židé zde nosí jarmulku, zatímco středověcí mniši si temeno vyholovali, aby mohli lépe přijímat kosmickou energii. Globalizovaní hip-hopeři se asi bojí, aby jim nějaké myšlenky z hlavy neutekly. Takže nosí na hlavě přes uvázaný šátek ještě kšiltovku a nenechají si ji servat ani ochrankou ve svatovítské katedrále.
Zkazily to automobily
Obchodní ředitel kloboučnické firmy Tonak (TOvárna NA Klobouky) Rastislav Renek ale poznamenává, že jsou to právě mladí lidé, kteří stojí za současným comebackem „něčeho na hlavu“. Ani návrháři, za jejichž nápady zákazník zaplatí desetitisíce, se ovšem extravaganci nebrání. Philip Treacy už nasadil Naomi Campbellové na hlavu warholovskou plechovku od Campbelovy polévky, fotografii svého psa nebo plyšový banán. I poměrně nenápadný černý klobouček, který jsem si od něj pořídila, vzbuzuje značné emoce. Například táta na mě volá „Werevolfe“ a fotograf Aleš Vašíček se mi za klobouk snažil nacpat tyroláckou štětku.
Chce se mi tvrdit, že ať už je vaše kulturní či sociální zázemí jakékoliv, někdy se prostě bez pokrývky hlavy neobejdete. A nemusí jít jen o dobu, kdy se chráníte před zimou nebo vedrem. Takový Elton John na začátku kariéry na hlavě nic výjimečného nenosil. Poté, co začal plešatět, ale bez klobouku nebo čepice nevyšel ani do trafiky. A vida – s různorodými klobouky a kloboučky pestrých barev se stal pro publikum rázem výstředním a originálním umělcem. Nosil je ale jen do té doby, než se začaly úspěšně provádět transplantace vlasů. Vzhledem k tomu, kolik Elton John do svých vlasů investoval, nechce si je asi zakrývat kloboukem, ale naopak se jimi pochlubit. Navíc jeho ikona už přerostla přes klobouky, a tak si to může dovolit.
Nelze ale říci, že by většina Čechů utrácela za kadeřníka tolik, že by jim bylo líto kazit účes čepicí. Přitom pokud na hlavě nosíte pouze vlasy, nemáte u nás jistě problém o ně pečovat – kadeřnictví jsou na každém rohu. Nalézt ale specializovaný obchod s čepicemi a klobouky už problém bývá.
Podle Rastislava Renka z Tonaku stojí za úbytkem pokrývek lidských hlav v nemalé míře přebytek osobní automobilové dopravy. Něco na téhle nepřímé úměře bude – pořádnou výšku na dámský klobouček má tak vnitřní prostor velkorysého Volkswagenu Caddy a očepičkovaní pánové za volantem škodovek už si v řidičském newspeaku vydobyli nelichotivou přezdívku „čepičáři“.
A co když to auta napraví...
Bezkloboučnatých řidičů (nemluvě o těch bezhlavých, kterých je víc) ale po celém světě zase nebude tolik, aby to stačilo na spolehlivé vymazání kloboukového statutu. Právě v automobilovém prostředí se kultura pokrývek hlavy také udržuje: Před očima mám řidiče kamionů, kteří svou „deku“ valchují kšiltovkami se štítem nad kšiltem tak vysokým, aby se na ně vešel celý nápis „Go Jersey Devils!“. Právě český Tonak patří stále k nejvýznamnějším výrobcům klobouků na světě. Poté, co loni přestal vyrábět levnější šité čepice, má zřejmou tendenci posilovat značku na poli vyšší třídy (tedy pánů a dam, kteří s kloboukem na cestě do práce nebudou mít problém, protože v business class bývají stropy vysoké). Je to ta sorta zákazníků, která si nekupuje čepici jen proto, aby jí netáhlo na uši. O tom, že jde o svébytnou kategorii módního designu svědčí už to, že i taková módní ikona jako je návrhář Alexander McQueen, si do jedné ze svých kolekcí nechal navrhnout klobouky od zmíněného Philipa Treacyho.
Dále existují skupiny, které budou nejrůznější upgrady a tuningy přirozené pokrývky hlavy nosit, co bude svět světem. A nemluvíme jen o modelu Elton John. Jsou tady vojáci, policisté a další, u kterých tvoří baretky a kšiltovky součást uniformy. Židé s jarmulkami, Turci s fezy a India Jonesové s fedorami. Národnostní, rasové a profesní skupiny, které si klobouk z hlavy nesundají, i kdyby byl Elton John ve svém novém klipu plešatý. Díky těmto stálým zákazníkům vyváží Tonak osmdesát procent své produkce.
Co nosíte na hlavě?
Kšiltovku – a nezapomeňte k tomu na zrcadlovky!
– Jste Američan, viďte.
Baret – Francouzi, umělci, Baskové…
– Máte volnomyšlenkářské sklony. Pozor na náborové pracovníky ETA.
Sombrero – hmm, na ulici jsem vás ještě nepotkala.
– Že vy se živíte zpíváním písniček na Můstku?
Šátek s lebkami – já vím, že je to klišé a zavání to buranstvím, ale jestli se k tomu ještě tváříte náležitě drsně…
– Musíte být roztomilý!
Klasický klobouk (fedora) – Chicago, Oldřich Nový, Indiana Jones…
– Chcete být neodolatelný. Taky asi jste.
Kulicha – A hurá na hory!
Nikdy nic – vás jsem viděla, jste ten šílenec, co běhá po Praze v trenkách a v tričku ve dvacetistupňových mrazech.
– Nechtěla bych být vašima ušima.
