Z dosud zaznamenaných projevů konce boomu se až tak moc děsit nemusíme, jakkoli nás budou mnozí ekonomičtí analytici strašit apokalyptickými vizemi. Především proto, že situace je podstatně odlišná od roku 2008. Tehdy vybuchl šrapnel ve finančním sektoru, když se provalily podvody s deriváty odvozenými od vysoce rizikových amerických hypoték a následující bankovní krize fakticky zastavila financování západních ekonomik. To se převalilo světem a dramaticky postihlo Evropu, kde se pak do problémů s financováním dostaly i vlády s vysokými státními dluhy.
Nyní je strašákem Německo, které ve druhém kvartále vykázalo pokles HDP o desetinu procenta mezikvartálně a Bundesbanka přidala varování na téma slábnoucí domácí ekonomiky. Jsme sice těsně navázáni na německý průmysl, ale takto výbuch bomby nevypadá, jakkoli jde o nepříjemné zprávy.
Infografika: Kde je nejvíce elektromobilů
Problémy má zejména německý průmysl a z něj především automotive, který je dlouhodobým tahounem celé evropské ekonomiky. Ekonomové z toho odvozují, že jde o důsledek oslabování světového obchodu pod vlivem americko-čínské obchodní války a nejistot kolem brexitu. Německo, jako největší světový exportér, je na tom nejvíce bito a my se jako jeho subdodavatel musíme svézt s ním.
Evropa si zatopí sama
Některá čísla však naznačují, že nemusí být až tak zle. Za první pololetí německý export stále ještě rostl o půl procenta a i skeptické předpovědi hovoří maximálně o stagnaci exportu za celý letošní rok. Navíc dramaticky o celá tři procenta akceleroval dovoz, což naznačuje, že se probudila domácí poptávka, která může v roli tahouna ekonomiky nahradit alespoň zčásti zahraniční obchod podobně, jako se to stalo u nás. Navíc v červnu překvapivě po půl roce vzrostly zakázky v průmyslu, a to hlavně ze zemí mimo EU, což může být sice náhodný výkyv, ale také signál, že to s destruktivním vlivem obchodních válek na německou ekonomiku nemusí být až tak fatální.
Že se německé potíže dotýkají hlavně autoprůmyslu, je zjevné i z toho, že z postkomunistických zemí nejvíce propadl růst HDP na Slovensku, které je na německých automobilkách závislé ještě více než Česko.
Obáváte se další ekonomické krize?
Odvětví bylo samozřejmě postiženo propadem prodejů v Číně o více než devět procent po změnách v podpoře elektromobilů. Nicméně Evropa si stačí dost zatopit sama. Po loňském září, kdy vstoupila v platnost nová mnohem přísnější pravidla měření emisí, kdy řada automobilek neměla příslušné atesty, se začaly popadat prodeje napříč kontinentem. Za celé první pololetí letošního roku propadly evropské prodeje aut o 3,1 procenta. Jediným trhem, který udržel růst alespoň o půl procenta, bylo Německo. Červen byl pak dramatický všude. Počet registrací nových osobních aut se v Německu snížil o 4,7 procenta, ve Francii o 8,4 procenta, v Británii o téměř pět procent, v Itálii o dvě a ve Španělsku o 8,3 procenta. V Česku se podle údajů sdružení ACEA propadl o 15,5 procenta. Červencové statistiky sice ukazují zase růst prodejů včetně Česka, ale předpověď zní, že v Evropě celé odvětví v prodejích poklesne po loňském roce i za celý letošek.
To skutečně vypadá jako pád do hluboké automobilové krize, ale na něm se dramaticky podepisují nikoli obchodní války, ale z významné části domácí ekologické regulace, kdy pokračující tlak na snižování emisí jde daleko za technologické a investiční možnosti výrobců. To snižuje investice v oboru a znejišťuje zákazníky, kterým ekologičtí extremisté zakazují vjezdy autem do center velkých měst. Nejistota, zda budu moci jezdit svým vozem, tam, kde žiji a pracuji, bezesporu poptávku lidí uvažujících o obměně svého auta zásadně ovlivňuje.
Autoprůmysl má na evropskou ekonomiku i na situaci v Česku značný vliv, ale krizi podobnou té před deseti lety nepochybně nevyvolá. Viditelné zpomalení ekonomik více závislých na průmyslu, jako je ta německá, však nesporně přijde. Paradoxně je však třeba bát se více než samotné recese pokusů s útlumem bojovat.
Levné půjčky
Člen vedení Evropské centrální banky Fin Olli Rehn už slíbil, že zářijová opatření ECB překonají očekávání investorů, kteří přitom již dnes počítají s dalším posunutím základní sazby ještě hlouběji do minusu a opětovným spuštěním nákupů aktiv, tedy rozjetím kvantitativního uvolňování. ECB totiž po poslední krizi nestihla normalizovat měnovou politiku a nemá žádné standardní nástroje pro vyhlazování cyklu.
To v praxi znamená usnadnění života vlád zemí eurozóny, které si budou moci půjčovat ještě levněji než doposud, kdy vznikají absurdní situace, že si Řekové půjčují levněji než USA. V důsledku toho nepochybně skončí doby, kdy se řada evropských zemí snažila konsolidovat svůj dluh a vrátit ho někam k maastrichtským 60 procentům. A nyní fiskální expanzi hodlá podpořit i Německo, když sociálnědemokratický ministr financí Olaf Scholz slíbil ekonomice oživovací injekci ve výši padesáti miliard eur, a tak nějak zapomněl na německou chloubu v podobě fiskálního kompaktu, který měl udržet členské země eurozóny v nějaké elementární fiskální kázni. O tom, že Italové a Francouzi, už dnes předlužení, se pak nebudou vůbec žinýrovat, není pochyb.
Přibývají signály, že růst české i světové ekonomiky se zadrhává. Čtěte více:
Kromě toho další uvolnění měnové politiky přifoukne cenovou bublinu na nemovitostech, čímž se obnoví růst cen bydlení doprovázený silnými sociálními tlaky destabilizujícími politickou scénu.
A v neposlední řadě nám obchodní válka Američanů s Čínou začíná přerůstat do války měnové. Fed se patrně také chystá k nějakému zásahu, kterým by nejen podepřel růst americké ekonomiky, která až tak nechuraví, ale také aby oslabil dolar, k čemuž kroky ECB moc nepřispějí. Donald Trump už dávno viní Evropu a zejména Německo z manipulace s kurzem, byť ne zcela oprávněně. Ale světová měnová válka je to poslední, co na starém kontinentu potřebujeme.
A někde z těchto politik se ve spojení s vysokými a opět rostoucími státními dluhy může narodit skutečná nová krize. Dokonce matka všech krizí.
Přečtěte si také:
Recese: český automobilový průmysl se připravuje na horší časy
Úředník na dlažbě. Babišova vláda chystá masivní propouštění
Pramáti všech krizí. Krach vídeňské burzy z roku 1873 pocítil celý svět
Nástup krize přesně předpovědět nelze, dá se na ní ale vydělat, říká Jan Urban
ČLÁNKY DO MAILU