Možná by ale bylo na místě začít diskutovat o slučitelnosti aktivit organizací, jako je Greenpeace, s demokracií obecně. Ono totiž právo na protest je od demokracie neoddělitelné, ale úplně stejně neoddělitelná je i ochrana soukromého vlastnictví. A neobstojí argumenty, že aktivisté přece nechtěli žádný majetek zcizit. Ochrana vlastnictví se úplně stejně vztahuje na svobodu s vlastním majetkem nakládat. A to Greenpeace narušují velmi často a velmi bezohledně.
A nejen oni. Ono lézt na ropnou plošinu je totiž úplně stejné pirátství jako šplhat na komín elektrárny v Prunéřově nebo se přivazovat ke stromům u Modravy. A kdo nad tímto chováním mává rukou, by se asi dost divil a rychle měnil názor, kdyby se mu nějací aktivisté vyšplhali na střechu jeho domu a na protest proti tomu, že jezdí zbytečně velkým automobilem, tam několik dní setrvali.
Dobrými úmysly jsou dlážděné cesty do pekel
Vznešené cíle ochrany planety na zavrženíhodnosti podobného jednání nic nemění, stejně jako vznešené cíle rovnosti a sociální spravedlnosti nic nezměnily na podstatě komunistického režimu. A mimochodem, zemědělci a odboráři po celé Evropě oblíbené blokády dálnic jsou ze stejného druhu narušování vlastnických práv.
Naše babičky dobře věděly, proč se říká, že dobrými úmysly jsou dlážděny cesty do pekel. A my bychom na to neměli zapomínat. Rusko, které teď bude soudit piráty z Greenpeace, musí ujít na cestě ke skutečně demokracii ještě kus cesty. My bychom si však při současném shovívavém posuzování činů ekologických aktivistů měli zapřemýšlet, zda bychom se po stejné cestě neměli kousek vrátit. Dřív, než bude pozdě.
Čtěte další komentáře Pavla Párala: