Paradox totální demokracie

Větší volební nabídka může vyvolat menší volební účast. Volbám totiž chybí téma

Méně bývá více. Máloco platí pro letošní pražské volby tak jako právě tahle stará moudrost. Kandiduje v nich rekordních 31 politických subjektů, takže Prahu zahalila i rekordní politická stupidita. Někteří kandidáti nejsou nic víc než billboardy a autorům mnohých sloganů by prospěly veřejně prospěšné práce za újmu, kterou nám svou lyrikou každodenně způsobují. Ano, politický idealista by se mohl při procházce předvolební Prahou zasnít: právě tohle je idea skutečné demokracie. Kandiduje úplně každý, kdo se za sebe moc nestydí na billboardu! Konec vlády kmotrů!

Ano, ideou skutečné demokracie je, že kandidovat může úplně každý. Třeba Tomio Okamura na prezidenta. To ovšem neznamená, že úplně každý musí kandidovat. Ostatně žádná demokracie s tím ani nepočítá, někdo taky musí platit daně, které zvolení politici utrácejí. Navíc ideou demokracie je, že informovaní a angažování voliči vybírají z kandidátů, které znají.

V Praze málokdo vyjmenuje volební lídry pár hlavních stran. Zbytek tvoří kandidáti a strany, které neznají ani političtí komentátoři. Jejich tváře i slogany se podobají jako vejce vejci. Mnozí nevzbuzují víc než soucit, při volbě méně ideální emoce. Některým kouká na fotkách z očí nevyjasněný vztah s matkou. Jiní náhle objevili děti, takže se na billboardech mazlí s nimi. Snad jsou aspoň jejich vlastní…

Jako vždy poslední dobou všechny trumfuje ANO Andreje Babiše, které všem slibuje úplně všechno. „Tým profíků na magistrátu? Prostě ho postavíme!“ slibuje z billboardů. Kdysi stejně snil i Lenin, i on sliboval vládu profíků, konkrétně inženýrů a agronomů. „Začnou tak velmi šťastné časy, kdy politika ustoupí do pozadí,“ řekl v roce 1920. Nespletl se: politiku vystřídaly gulagy. Velmi šťastné to časy.

Ne že bych Babiše podezříval z přípravy gulagů; jde o to, že právě ANO symbolizuje největší devalvaci politiky. Voličům v podstatě říká: Nestarejte se o náš program ani kandidáty, prostě nás zvolte a uvidíte. Majitel ANO Babiš tahá potenciální pražské primátory i primátorky jako karty z paklu. Jeho poslední favoritka Adriana Krnáčová čte v debatách odpovědi na otázky z papíru. Volby se staly bezobsažnou válkou reklamních billboardů. Říkejme tomu totální demokracie.

Rekordní počet politických subjektů vtáhlo do voleb vakuum, jež se v Praze vytvořilo za ODS a nyní i za TOP 09, vítězi předchozích voleb. Někde na zemi leží až 30 procent hlasů, s nimiž TOP 09 naposledy vyhrála. Rekord tak čeká i vítěze voleb: vyhraje s historicky nejnižším volebním ziskem, takže i metropoli možná stihne početnější koalice, jaké známe z vlády. Což není dobrá zpráva, jak předvádí vicepremiér Babiš; ten klíčová rozhodnutí vlády oznamuje voličům jako špatná, zatímco je s vážnou tváří ospravedlňuje koaliční dohodou. I někteří volební lídři se proto upřímně obávají, že důsledkem pražské totální demokracie budou čtyři roky nestability.

Je to paradox: odšpuntování dvacetileté hegemonie ODS mělo vzduch v metropoli vyčistit, ne ještě víc zaneřádit. Jak ale ukazuje poslední volební období, stalo se právě to: třikrát se měnila městská rada a jednou i primátor. Byly to vlastně zlaté časy, kdy noty primátorovi dával Roman Janoušek – toho aspoň znali voliči z televize. Více stran ale znamená i více Janoušků, které voliči z televize neznají. I někteří politici přiznávají, že efektem větší volební nabídky možná bude i menší volební účast, protože volby postrádají jasné hlavní téma.