Bývával jsem eurooptimistou. A ještě dosud mívám občasné záchvaty propagování evropské myšlenky. Ovšem některé návrhy z per evropských komisařů nutí mé obočí opustit prostor čela a už se raději nevrátit.
Nedávno kolega Pavel Páral na tomto místě psal o „geniálním návrhu“ Viviane Redingové, aby ve všech firmách muselo být ve vedení alespoň 40 procent žen. Plénem komisařů prošel. Že je Lucemburčanka tak trochu blázen a populista, ví každý, kdo si ji pamatuje už z předešlé Barrosovy komise, kde měla na starost telekomunikace a vytáhla proti zlotřilým operátorům. Teď se zaměřila na rovnost celospolečenskou. Ona by totiž paní Redingová prý příští komisi ráda vedla. Naštěstí podle toho, co se proslýchá v bruselských kuloárech, je to spíše jen zbožné přání energické malé dámy, než cokoliv blížícího se realitě.
Že se ale Redingové virus šíří komisí dále, je na pováženou. Maďarský komisař László Andor vymyslel, že zakáže nezaměstnanost mladých do 25 let. Po unii jich běhá 5,5 milionu a stojí to členské země 150 miliard eur ročně. Nejhůř jsou na tom jižní státy jako Řecko či Španělsko, kde na práci nesáhne, pardon nedosáhne, asi polovina omladiny. Státy by pak měly mít povinnost sehnat člověku, jenž nedovršil 25. rok života, práci nejen po dokončení školy, ale také kdyby ho náhodou vyhodili. Z peněz, které na tento bohulibý program komise vyčlení, bych navrhoval zřídit také celoevropský útvar VB (pro mladší Veřejná bezpečnost – dřívější policie), jenž by pěkně na ulici podle občanek kontroloval, zda kolemjdoucí dvacetiletý není příživník. Pak by potrestal jeho, úřad, který mu práci nezařídil a zemi, z níž by tento nezbeda pocházel, by pokrátil dotace.
A aby toho nebylo málo. Při psaní této glosy dorazil do redakční pošty mail s pěti radami občanům nad 50 let, jak si usnadnit hledání práce. Jsou jistě k nezaplacení. Třeba „informujte se na internetu“, tedy zjistěte si něco o firmě, kam jdete na pohovor. Nebo „zdůrazněte přednosti svého věku“. „Jejich přítomnost v pracovním týmu obvykle znamená redukci nezdravé soutěživosti na pracovišti,“ vysvětluje jeden z benefitů starších spolupracovníků Jaroslav Slavíček, jednatel finančně poradenské společnosti DataLife.
Vzhledem k tomu, že v celé Evropě se prodlužuje věk odchodu do důchodu, je tato skupina rozhodně dobrou cílovkou pro nějakého dalšího vynalézavého komisaře. Taky by měla mít práci povinně. Takže suma sumárum by nejhůře zaměstnatelný byl muž ve věku od 26 do 50 let. Přiznává, že v tom případě jsem ohroženým druhem. Ale já už si nějakou tu vadu, abych se stal chráněncem komise, vynajdu.
Další komentáře Adama Junka:
