Nevýhodou sankcí uvalených na Rusko je to, že mohou vyvolat recesi, a to nejen napříč Evropou
Deprese propuknuvší po krachu burzy v roce 1929 se osm let nato zlomila k horšímu a oživení přinesla až obrovská hospodářská stimulace v důsledku druhé světové války, kon? iktu, který si vyžádal přes 60 milionů životů. Než se oživení dostavilo, značná část Evropy a Asie ležela v troskách.
Současný stav světa není ani zdaleka tak zoufalý, ale určité paralely tu jsou, zejména s rokem 1937. Lidé jsou dnes stejně jako tehdy už dlouho zklamaní a mnozí si zoufají. Narůstá v nich strach z vlastní dlouhodobé ekonomické budoucnosti. A takový strach může mít vážné důsledky.
Například dopady ? nanční krize roku 2008 na ukrajinskou a ruskou ekonomiku mohou být prapříčinou války, která tam v současnosti probíhá. Podle Mezinárodního měnového fondu v letech 2002 až 2007 Ukrajina i Rusko zaznamenaly úchvatný růst: během oněch pěti let reálný HDP na osobu vzrostl o 52 procent na Ukrajině a o 46 procent v Rusku. To je už teď pryč: růst reálného HDP na osobu dosáhl loni pouhých 0,2 procenta na Ukrajině a 1,3 procenta v Rusku. Nespokojenost vyvolaná takovým zklamáním může pomoct vysvětlit zlost ukrajinských separatistů, rozladěnost Rusů i rozhodnutí ruského prezidenta Vladimira Putina anektovat Krym a podpořit separatisty.
BEZNADĚJNĚ NORMÁLNÍ Beznaděj vyvolávající nespokojenost – nejen v Rusku a na Ukrajině – má od ? nanční krize své jméno. Říká se jí „nový normál,“ po dle dlouhodobě snížených vyhlídek na hospodářský růst; popularitu tomuto termínu získal Bill Gross, zakladatel ? rmy Pimco, gigantu v oblasti dluhopisů.
Beznaděj pociťovaná po roce 1937 také tehdy vedla ke vzniku podobných pojmů.
Jedním příkladem je „sekulární stagnace,“ poukazující na dlouhodobou hospodářskou malátnost. Slovo sekulární pochází z latinského saeculum, což znamená pokolení či století. Slovo stagnace evokuje bažinu, živnou půdu smrtonosných nebezpečí. Koncem 30. let minulého století lidé také měli strach z nespokojenosti v Evropě, která byla motorem vzestupu Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho. Dalším termínem, který kolem roku 1937 znenadání vystoupil do popředí, byla „teorie nedostatečné spotřeby“ – ta měla za to, že vystrašení lidé mohou přehnaně šetřit na horší časy. Objem úspor, po nichž lidé touží, navíc převyšuje dostupné investiční příležitosti. Touha šetřit tudíž nerozšíří agregátní úspory k zakládání nových podniků, výstavbě a prodeji nových budov a podobně. Investoři sice mohou šroubovat ceny za stávající kapitálová aktiva, ale jejich snahy ušetřit jen zpomalí ekonomiku.
„Sekulární stagnace“ a „nedostatečná spotřeba“ jsou pojmy prozrazující hluboko zakořeněný pesimismus, který zrazuje od výdajů a tím nejenže dále oslabuje ekonomiku, ale také vyvolává zlost, nesnášenlivost a sklony k násilí.
Benjamin M. Friedman ve svém stěžejním díle Morální důsledky hospodářského růstu předložil řadu příkladů, že uvadající růst ekonomiky s proměnlivými a občas dlouhými prodlevami vede k nástupu nesnášenlivosti, výbojného nacionalismu a války. Dospěl k tomuto závěru: „Hodnota stoupající životní úrovně netkví jen v konkrétních zlepšeních toho, jak žijí jednotlivci, ale také v tom, jak formuje sociální, politický a v posledku mravní charakter národa.“ KDO SE MÁ LÍP Najdou se tací, kteří budou o významu hospodářského růstu pochybovat. Možná že jsme, říkají mnozí, příliš ctižádostiví a měli bychom si užívat vyšší kvality života s větším množstvím volného času. Možná mají pravdu.
Skutečný problém ale představuje sebevědomí a procesy sociálního srovnávání, jež psycholog Leon Festinger vysledoval jako obecný lidský rys. Ač to mnozí popřou, vždy se srovnáváme s ostatními a doufáme, že se na společenském žebříčku dostaneme výš.
Lidé nebudou nikdy spokojeni s nově nalezenými příležitostmi k trávení volného času, pokud se zdá, že to ve srovnání s ostatními signalizuje jejich neúspěch.
Naděje, že hospodářský růst podporuje mír a snášenlivost, se zakládá na tendenci lidí srovnávat se nejen s ostatními v přítomnosti, ale i s tím, co si o úspěších lidí – včetně sebe samých – pamatují z minulosti. Friedman uvádí: „Pochopitelně že nic nemůže většině populace zajistit, aby se měla lépe než všichni ostatní. Je však možné, aby se většině lidí dařilo lépe než dřív; právě to je podstatou hospodářského růstu.“
Nevýhodou sankcí uvalených na Rusko za jeho chování na východní Ukrajině je to, že mohou vyvolat recesi, a to nejen napříč Evropou. Svět se pak bude potýkat s nespokojenými Rusy, nespokojenými Ukrajinci a nespokojenými Evropany s nalomeným sebevědomím a slábnoucí podporou pro mírové demokratické instituce.
Přestože se zdá, že určitá forma sankcí za mezinárodní agresi je nezbytná, musíme mít na paměti rizika spojená s krajními či odvetnými opatřeními. Bylo by velice žádoucí dospět k dohodě o ukončení sankcí, integrovat Rusko (a Ukrajinu) těsněji do světové ekonomiky a spojit tyto kroky s expanzivními hospodářskými politikami. Nic jiného současný kon? ikt uspokojivě nevyřeší.
Z angličtiny přeložil David Daduč
O autorovi| ROBERT J. SHILLER, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2013 a profesor ekonomie na Yaleov univerzit , spole n s Georgem Akerlofem napsal knihu Animal Spirits s podtitulem Jak lidská psychologie ovliv uje ekonomiku
