Zapněte mozek, nevěřte každému a používejte, prosím, alespoň nějaké zabezpečení, říká šéf a zakladatel Kaspersky Lab
Když při práci ve výzkumném ústavu napadl počítač Eugena Kasperskyho virus Cascade, začal se zajímat o jeho stavbu. Prý připomínal posedlého, když začal počítačové viry analyzovat a vytvářet obranu před nimi. V roce 1997 založil antivirovou firmu Kaspersky Lab, která je podle tržeb světově čtvrtá největší v oboru. Kaspersky si nebere servítky, když mluví o konkurenci, nešetří ani státy podezřívané z kyberútoků. Možná i proto se mu přezdívá Che Guevara internetové bezpečnosti. „Che byl mimo jiné ministrfinancí
a měl silné slovo v ekonomice. Já na finance nemám buňky,“ říká se smíchem Eugene Kaspersky. Často využívá černý humor, ale umí vytvořit ještě černější scénáře týkající se internetové bezpečnosti, útoku hackerů nebo kyberteroristů.
Když jste se tehdy při napadení počítače virem Cascade začal o problematiku zajímat, tušil jste, v jaký byznys se to rozjede?
Vůbec. V roce 1996 jsem celý antivirový průmysl odhadoval tak na 200 milionů dolarů.
Antivir byl považován za dobrý nápad, ale nic nutného. Zlomilo se to, až když se objevil virus Černobyl v roce 1998. Pak přišly virové infekce šířící se internetem, které k obraně dotlačily i komerční sféru. Od těch skromných začátků jsme se dostali do pozice čtvrté největší antivirové společnosti podle tržeb, které za rok 2012 činily 628 milionů dolarů. To je růst o tři procenta, což mi přijde málo. Myslím, že letos budeme růst agresivněji. Čekám lepší výsledky především v komerční oblasti, protože lidé už nekupují tolik počítačů, spíše si pořizují mobily, tablety a podobně. A i když tam máme produkty už asi deset let, zákazníky tolik nezajímají. Útoky nejsou tolik vidět jako u Windows pro počítače. Nejvíce hackeři útočí nyní na systém Android. Výrazný útok přesto jednou přijde, ať chceme nebo ne.
Dokážeme se někdy stoprocentně ochránit? Ne. Ale nejde jen o antiviry nebo IT. Nikdy nemůžete mít úplnou jistotu. Právě teď je pět procent počítačů na celém světě něčím infikovaných. Může to vypadat jako nízké číslo, ale jestliže je na světě zhruba 1,5 miliardy počítačů, mnou si kyberzločinci ruce. Každý den proběhne asi 200 tisíc útoků. Přicházejí nové technologie a stejně rychle se rozvíjejí i kyberzločinci a jejich metody. Leckdy odhalíme viry, u nichž ani nevíme, co měly za cíl.
Česko je antiviry docela známé. Jak vám konkurují Avast, AVG nebo slovenský Eset?
Technicky konkurence nejsme, i když jde o poměrně velké firmy co do podílu na trhu a počtu zákazníků. Rozdíl mezi námi je výše investic do výzkumu a vývoje. My máme větší rozpočty i počty inženýrů, tudíž vyšší kvalitu. Nikdy nebudete mít stoprocentní ochranu, ale my jsme té stovce blíže než naše konkurence. Oni mají jiný model – malware sbírají, ale neanalyzují ho tak, jak to děláme my. Oni kontrolují podezřelé soubory pomocí produktů někoho jiného. A pokud ostatní problém neodhalili, tak si problému nevšimnou. Legálně je to v pořádku, morálně to je něco jiného. Je to něco jako psaní prostřednictvím Ctrl+C a Ctrl+V.
Jaké máte plány pro Českou republiku?
Zatím tu působíme prostřednictvím svých partnerů a na budování partnerské sítě se hodláme nadále soustředit. Až náš místní byznys doroste na potřebnou úroveň, otevřeme tu vlastní pobočku, která naše partnery nenahradí, ale bude je podporovat.
Na přednášce v Praze jste uvedl, že nejohroženější z hlediska kyberútoků je takzvaná kritická infrastruktura, protože nemívá prostředky na obranu. Soustředíte se na ni?
Vyvíjíme ochranné systémy pro elektrárny nebo dopravní systémy a pracujeme přitom se dvěma základními technologiemi. První je zjednodušeně kombinací tradiční ochrany a whitelistu, který povoluje jen důvěryhodné aplikace. Druhá je komplikovanější a jde v podstatě o zabezpečený operační systém pro kritickou infrastrukturu. Velikost tohoto trhu se zatím nedá odhadnout, protože ještě neexistuje. Ale když si spočítáte, kolik je na světě elektráren, továren, systémů pro řízení dopravy…
Jak nejbezpečněji používat počítač?
Pokud to opravdu nepotřebujete, nesurfujte po internetu. Nedůvěřujte informacím od neznámých lidí ani nečekaně přijatým datům.
Když vám je posílá někdo, koho znáte, raději si to ověřte. Neklikejte na příliš linků ze sociálních médií. Prostě a jednoduše – používejte mozek a nedůvěřujte každému. A používejte spolehlivý systém zabezpečení. Určitá míra paranoie se vyplácí.
O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz
