PARCHANTI!

Dění okolo České televize ukazuje nevyzrálost české demokracie

Legenda říká, že vzbouření redaktoři žijí v uzavřeném zpravodajském sále České televize jako v koncentračním táboře. Nemohou jít ani na normální záchod! Dva vchody do místnosti střeží nekompromisní Hodačova ochranka. Když některý z rebelujících redaktorů podlehne nutkavé touze po sprše a sál opustí, už se přes svalnatce zpátky nedostane.

Pravda je jiná. Před vchodem do sálu sice stojí Hodačovi lidé, ale se vzbouřenci vycházejí docela dobře. Některé z rebelů je běžně možné potkat na procházkách po městě a v žádném případě jim nedělá problém dostat se zpět do slavného zpravodajského velína.

Opravdu vzorová revoluce ve státě Josefa Švejka.

Legenda říká, že problémem České televize je její rada obsazená politiky (hlavně z ODS). A že problém pomine, až bude schválen nový zákon o České televizi. Nejprve ministr kultury Pavel Dostál a potom na Václavském náměstí i místopředseda vlády Vladimír Špidla národu oznámili, že napříště už členy Rady České televize nebudou navrhovat parlamentní politické strany, ale různé občanské organizace a sdružení.

Zkusme si takový zákon představit v praxi. Tak například občanské sdružení Meritum hájí zájmy daňových poplatníků a s partají Václava Klause nemá formálně nic společného. Třeba v případě uvalení nucené správy na Investiční a Poštovní banku zastávali předáci sdružení Meritum postoje shodné s linií ODS. Také na dění okolo České televize má Meritum stejný názor jako Václav Klaus. Nemluvě už vůbec o tom, že právě Meritum dodalo Jiřímu Hodačovi nového finančního ředitele ČT Jindřicha Beznosku.

Podle nového zákona (bude–li schválen ve stávajícím znění) bude i toto Meritum moci navrhnout svého kandidáta do rady. Jiného kandidáta navrhne třeba občanské sdružení Mladí konzervativci, kde se scházejí nejen členové ODS, ale i Unie svobody a ODA. Sdružuje také nestraníky vyznávající konzervativní hodnoty. Může někdo nestranického kandidáta takového sdružení napadnout? Těžko říct. Podle zákona asi ne. Určitě však může podporu takového kandidáta vyměnit za podporu kandidáta „svého . Ani toho nenavrhne politická strana, ale třeba odboráři. A jak známo, ti rádi uzavírají s politickými stranami vzájemně výhodné dohody. Například šéf českých odborářů Richard Falbr, když byl ještě kamarád s Milošem Zemanem, se na kandidátce ČSSD dostal až do Senátu. Tak proč by se odborář blízký sociální demokracii nemohl dostat do Rady České televize?

Jinými slovy: není vůbec zřejmé, že nový zákon o České televizi vyřeší problém, který minulý týden přivedl desítky tisíc lidí na Václavské náměstí.

Skutečné řešení situace okolo České televize není v novém zákonu. Model správy veřejnoprávní televize prostřednictvím Parlamentu je systémově správný a těžko budeme hledat lepší řešení. Spíš je nutné, aby se předáci jednotlivých politických stran povznesli nad své zájmy a uvědomili si, že mají sloužit veřejnému zájmu. To by však museli do Rady České televize volit odborníky podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a nikoli podle stranických zájmů, což se nestane.

Stačilo minulý týden sledovat na tiskové konferenci pány Kasala, Klause, Kühnla a Zemana. Po bezmála pětihodinovém jednání se předáci parlamentních stran nedokázali dohodnout ani na obecně formulované výzvě ke zklidnění situace. Nakonec se pohádali i před novináři. Ne. Tito lidé nechtějí sloužit veřejnému zájmu, tito lidé slouží především zájmu vlastnímu. A v jejich zájmu je neusilovat o dohodu, nedělat ústupky a nevolit odborníky, ale poslušné vykonavatele stranické vůle.

Není to tak dávno, co jsme se i my v Česku smáli Američanům, že neumějí uspořádat ani regulérní prezidentské volby. Referovala o tom i Česká televize. O dva měsíce později se situace trochu posunula. Američané už nového prezidenta mají, zato naše televize je v troskách. Ve Spojených státech přišly v kritické situaci na řadu soudy. Rozhodovaly velmi rychle a soupeřící kandidáti jejich rozhodnutí přijali. U nás řeší spory ulice. Politici nám na demonstracích vykládají, co dle jejich názoru je a co není zákonné. Přou se o tom dokonce i na půdě Parlamentu, který nemá s mocí soudní vůbec nic společného. Soudy se nekonají, nikdo o to asi ani nestojí. Ve státě Josefa Švejka je možné úplně všechno.

Legenda říká, že jsme národem Tomáše G. Masaryka, že jsme hodní a schopní demokratické správy věcí svých. Dění okolo České televize dokazuje, že je to legenda falešná.