Paris Hiltonová: iluze na prodej

Najdeme lidi, kteří chtějí být jako Paris, a lidi, kteří chtějí být s někým jako ona. Existují i lidé, které by zařazení do těchto kategorií urazilo, ale s potěšením sledují její osudy – na internetu, v televizi či v tisku. Paris Hiltonová vydělává na všech.

Autor: ČTK

Podíváme-li se na Paris Hiltonovou zblízka, spatříme jen luxusně oblečenou ženu a pár povrchních historek. Sledujeme-li ji však z dálky jako celek, nelze vyloučit, že v nás vyvolá dojem, že potřebujeme mít věc, kterou zrovna drží v ruce – ať už je to kabelka nebo pivo.

Odpověď na otázku, zda je Paris Hiltonová jen hloupá blondýna, která má štěstí, nebo sociálně obratná žena, která si ráda hraje s veřejným míněním, je ve hvězdách. Nedá se vyloučit, že ji nezná ani Hiltonová sama. Fakt je, že nejvíce proslula svými výroky „its hot“ (to je žhavé) a „loves it“ (miluje to), které neznějí jako výsledek hlubokých filozofických úvah. Jenže na tom, že tyto větičky použila ve spojení s nejrůznějšími výrobky či službami, vydělala miliony. Když byla při jednom rozhovoru dotázána, jestli jí připadá k smíchu, že ji lidé považují za hloupou, odpověděla: „Ano, směji se celou cestu do banky.“

Miliony za nic

Paris Hiltonová je nejen zpěvačka, módní návrhářka, herečka, modelka a spisovatelka, ale i podnikatelka. Tento výčet povolání tak trochu připomíná soupis specializací Járy Cimrmana nebo odpověď malé holčičky na otázku, čím chce být, až bude velká. Jenže Paris Hiltonová je skutečná. A všechny uvedené profese si může napsat do životopisu. Fakt je, že některým lidem se tolik povolání v souvislosti s jedinou osobou nechce uvádět, a tak ten výčet nahrazují slovy „famous for being famous“ (tedy někdo, kdo je slavný jen proto, že je slavný).

Hudební kritikové tvrdí, že neumí zpívat. Filmoví zase, že neumí hrát. Ta žena však přesto dokázala celý svět přinutit k tomu, aby ji poslouchal a aby se na ni díval. A nejkouzelnější na tom všem je, že Paris Hiltonová na zájmu veřejnosti o svou osobu vydělává miliony. V roce 2004 si dala své jméno zaregistrovat jako obchodní značku, nechala z něj vytvořit logo a založila dvě obchodní společnosti – Paris Hilton Entertainment a Paris Hilton Enterprises. Americký časopis Forbes odhadoval její příjmy v letech 2003–2004 na dva miliony dolarů, o rok později to bylo šest a půl milionu a ten následující pak dokonce sedm milionů dolarů. Novější údaje nejsou k dispozici, ale to neznamená, že by Hiltonová přestala vydělávat. Zboží, které nese její jméno, se prodává a reklamní kampaně postavené na její osobě vzbuzují celosvětovou pozornost stále.

Přesto, že se svými příjmy asi těžko zařadí mezi deset nejbohatších lidí světa, srovnáme-li úsilí, které do svého bohatství investovali oni, s tím jejím, můžeme říci, že Hiltonová je vysoce efektivní. Zatímco jiní tráví nekonečné hodiny na obchodních jednáních a firemních poradách, Paris chodí na večírky. Občas se opije, řekne něco hloupého, stvoří skandál, nechá se při tom vyfotit a novináři o tom napíšou. Pak si může říct o několik set tisíc dolarů za to, že se na chvíli objeví na jiném večírku. Je živý marketingový nástroj a umí toho využít. To, že se umí prodat, jí nemohou upřít ani její skalní odpůrci. A tvrdí-li, že je hloupá a nezajímavá, pak vlastně říkají, že je geniální obchodnice – někdo, kdo dokáže prodat kus uhlí za cenu diamantu.

Dobrý plán je základ

Odkud se ale vlastně vzal marketingový fenomén jménem Paris Hiltonová? Jeho počátky sahají až na začátek osmdesátých let minulého století. Dne 17. února roku 1981 se pětadvacetiletému Richardu Hiltonovi a jeho jednadvacetileté ženě Kathy narodila holčička, kterou pojmenovali Paris. Otec Richard v roce 1978 vystudoval hotelový management a o rok později se oženil. V té době začal rovněž budovat svou úspěšnou kariéru realitního makléře. Jeho žena byla příležitostná herečka, ale v prvé řadě to, pro co má angličtina speciální výraz – socialite, tedy společenská prominentka.

Za své postavení vděčí především svému manželovi, který je vnukem zakladatele slavného hotelového řetězce Conrada Hiltona. K němu celé Spojené státy vzhlížely jako k člověku, který dokázal zrealizovat „americký sen“. Početná rodina Hiltonových byla díky tomuto svému ekonomickému patriarchovi nejen pohádkově bohatá, ale i značně slavná. Jméno Hilton otevíralo dveře do nejlepší společnosti.

Zatímco Parisin pradědeček Conrad miloval světla reflektorů, její dědeček Barron se jim spíše vyhýbal. Někteří členové klanu tak snad měli pocit, že pověstná sláva jména Hilton uvadá. Paris jako by předurčili k tomu, aby tuto tendenci zvrátila. Kromě toho, že ji vybavili výjimečným křestním jménem, dostala novorozená Paris i přezdívku – Star, tedy Hvězda. „Jsi moje Marilyn Monroe. Jednou budeš nejslavnější ženou na světě,“ říkala malé Paris její babička. To se můžeme dočíst v životopisu, jehož autorem je Chas Newkey-Burden. V češtině vyšel pod názvem Paris Hiltonová – Život na hraně. I tato kniha dokazuje, že plán mít z Paris hvězdu vyšel. „Od doby, kdy jsem byla malá, všichni říkali, že se to stane, a já jsem si to moc přála,“ řekla ona sama.

Paris měla ke splnění plánu nejlepší předpoklady. Po svém pradědečkovi Conradovi zdědila schopnost jít za snem. Po své matce Kathy zdědila atraktivní vzhled. A kromě toho zdědila jméno Hilton. Její schopnost dosahovat cílů je pozoruhodná. Možná, že kdyby jí v dětství nesrovnávali s Marilyn Monroe, ale třeba s Albertem Schweitzerem, dnes by řešila problémy třetího světa.

Jenže od Paris se chtělo, jen aby byla slavná. A ona na tom pracovala již od raného mládí. Narodila se v New Yorku, většinu dětství ale strávila v Los Angeles. Do New Yorku se její rodina vrátila, až když bylo Paris patnáct. V osmnácti již byla stálicí místních VIP večírků. Na těch se ale jen tak nepoflakovala. Cílevědomě hledala a využívala jakoukoliv příležitost ke zviditelnění.

Cesta na výsluní

Bránu do světa mediální slávy jí otevřel Richard Johnson, šéf společenské rubriky New York Post Strana šest (Page Six). Obecně platí, že ten, o kom se zde píše, je celebrita, a to mimořádně zajímavá. A o mladičké Paris se na Straně šest psalo hodně. Psalo se o tom, co dělala na večírku s přáteli na Sunset Boulevard, jak se opíjela v Saint Tropez či co si oblékala na festivalu v Cannes… Tyto aktivity by ji samy o sobě do New York Post asi nedostaly, jenže ona je vždy dokázala doplnit nějakým drobným skandálkem, o němž se novinářům dobře psalo a čtenářům ještě lépe četlo.

Někteří lidé zpočátku nechápali, proč se o Paris tolik píše. „Když jsme o ní začali psát, lidé se ptali, proč dáváme tolik prostoru dívce, která nedělá v podstatě nic jiného, než že chodí na večírky a nechává se tam fotit. Teď, když se stala mezinárodní celebritou vydělávající miliony dolarů, mám pocit, že správnost tohoto našeho rozhodnutí potvrdil soud veřejného mínění,“ říká v rozhovoru pro Manhattan Media Johnson.

Posedlost New York Post Paris Hiltonovou se postupně začala rozšiřovat i do dalších médií. „Když si o vás lidé přečtou nějakou chuťovku ve Vanity Fair nebo v Page Six, okamžitě chtějí vědět víc. Chtějí o vás vědět všechno,“ komentovala to Hiltonová. Čtenáře bulvárních časopisů přitom patrně nejvíce zajímají vztahy a známosti jejich oblíbených celebrit. Hiltonová tuto jejich potřebu uspokojovala perfektně. V uplynulých deseti letech byla spojována se zástupy zpěváků, herců, modelů či slavných dědiců. Najdeme mezi nimi i Leonarda Di Capria či George Clooneyho. V nesčetných rozhovorech pak v souvislosti s aktuálním mužem pronášela věty typu „chci si ho vzít“, „jsem zamilovaná“, „byl to omyl“, „jsme jen přátelé“ či „mezi námi je konec“. Novináři byli nadšeni.

Cílevědomá dědička

Hiltonová se však nespolehla jen na práci novinářů. Do svých devatenácti let byla známá vlastně jen jako dědička a večírková princezna. Pak si ale spočítala, že si za pózování fotografům může dát zaplatit. A podepsala svou první smlouvu s modelingovou agenturou – byla to T Management Donalda Trumpa. Jako modelka je žádaná. Pracovala například pro Guess, Tommyho Hilfigera či Christiana Diora.

Na podzim roku 2004 vydala autobiografickou knihu Confessions of an Heiress (Paměti dědičky). Spolupracovala na ní se spisovatelkou Merle Ginsbergovou. Kniha se stala bestsellerem. Mnohem větší slávu jí však přineslo účinkování v televizi. Od roku 2003 má Hiltonová svou vlastní reality show. První se začala vysílat v roce 2003 pod názvem The Simple Life (Prostý život). Podstatou bylo „přesazení“ Hiltonové a její kamarádky Nicole Richie z luxusního prostředí, na které jsou zvyklé, do světa „prostých“ Američanů. Obě v Prostém životě vystupovaly jako hloupé a rozmazlené blondýny. Obě tvrdily, že jsou to jen role. A obě tato tvrzení pak byla médii i veřejností intenzivně zpochybňována.

Hiltonové se podařilo získat i několik menších filmových rolí. Kritici její výkony sice příliš nepochválili, ale její jméno přitáhlo k filmům pozornost a z Paris udělaly profesionální herečku. Jejím největším úspěchem byla zatím role v hororu Dům voskových figurín (House of Wax) z roku 2005. Mnohem více však Hiltonovou proslavil jiný film. V roce 2001 natočila se svým tehdejším přítelem Rickem Salomonem amatérské pornografické video. To se v roce 2003 za dosud nevyjasněných okolností objevilo na internetu a o rok později je Salomon začal oficiálně prodávat pod názvem 1 Night in Paris. Zveřejnění toho snímku někteří lidé považují za další podařený marketingový tah slavné celebrity, Hiltonová nicméně kategoricky odmítá jakékoliv spojení s tímto krokem.

Když už byla Paris modelka, herečka i spisovatelka, rozhodla se stát zpěvačkou. Hudební kritici v existenci jejího pěveckého nadání nevěřili. Jenže to Hiltonová nahradila talentem být slavná a schopností spojit se se správnými lidmi. Album Paris, které vydala v roce 2006, předpoklady kritiků potvrdilo. Není nijak výjimečně dobrá zpěvačka, psali ve svých recenzích. Jenže zároveň dodávali, že díky profesionalitě lidí, s nimiž spolupracovala, album své protagonistce nedělá ostudu. Zahanbující nebyl ani počet prodaných kusů – přes dva miliony.

Uvězněná podnikatelka…

V roce 2007 se však nad Paris Hiltonovou začala stahovat mračna. Přesto, že měla za řízení pod vlivem alkoholu pozastaveno řidičské oprávnění, byla přistižena při dvojnásobném překročení dovolené rychlosti. To jí vyneslo trest pětačtyřiceti dní ve vězení. Jenže dočasná ztráta svobody nebyla jediným důsledkem tohoto činu.

Dědeček Paris Hiltonové Barron koncem roku 2007 oznámil, že většinu svého jmění, které by jinak zdědila jeho rodina, věnuje na dobročinné účely. (Parisin podíl byl odhadován minimálně na 50 milionů dolarů, podle jiných odhadů však mohlo jít i o částku přesahující 100 milionů dolarů.) Na tomto rozhodnutí prý měly podíl právě i pohnuté osudy jeho nejslavnější vnučky. Životopisec rodiny Hiltonů Jerry Oppenheimer v souvislosti s tímto krokem uvedl, že se za ni Barron Hilton stydí a podle něj pošpinila rodinné jméno.

Od roku 2007 se tak o Paris Hiltonové přestalo mluvit jako o dědičce. Rozhodnutí jejího dědečka pro ni však nebylo nikterak zdrcující. V té době už si totiž vydělávala miliony sama. Zásadním zdrojem jejích příjmů přitom zůstalo její jméno. To prostřednictvím licenčních smluv spojila s nejrůznějšími výrobky, jejichž největší konkurenční výhodou je právě logo Paris Hilton.

První z firem, které svým výrobkům koupily její jméno, byla společnost Parlux Fragrances. V roce 2004 uvedla na trh parfém Paris Hilton. Zisky Parluxu se poté (tedy zřejmě jen díky podpisu smlouvy s Hiltonovou) zvýšily o 47 procent. Tento efekt inspiroval mnoho dalších producentů, jejichž cílovou skupinou jsou dívky a ženy, které se zhlédly v celebritách. Následovaly šperky, hodinky, sluneční brýle, oblečení, boty, kabelky… Vše se značkou Paris Hilton. Výrobky vybavené tímto logem přitom spadají do jakési „střední třídy luxusu“. Sama Hiltonová obvykle (tedy vždy, když zrovna nepropaguje „své“ zboží) dává přednost značkám dražším.

… a mnohem duchovnější žena

Za dobré chování byla sice propuštěna mnohem dříve, ale přesto se zdálo, že ve vězení šla do sebe. „Hrávala jsem hloupou. Byla to hra. Je mi dvacet šest a tahle hra už není roztomilá. Přemýšlela jsem o tom, že až se odtud dostanu, chci dělat jiné věci. Stala jsem se mnohem duchovnější. Bůh mi dal novou šanci,“ řekla v telefonickém rozhovoru z vězení pro ABC News. Na otázku, co se tedy chystá dělat, pak odpověděla, že by chtěla pomoci v boji s rakovinou prsu nebo s roztroušenou sklerózou, případně by mohla zřídit nějaké kulturní zařízení pro nemocné děti. Plány na nový a lepší život Hiltonová patrně ve vězení nestihla podrobněji rozpracovat. A nestihla to ani, když byla znovu na svobodě.

Místo toho začala pracovat na nové reality show – Paris Hilton: Moje nová nejlepší kamarádka. Jde o vyřazovací soutěž stejného typu jako třeba Big Brother. Do Parisiny vily se nastěhuje několik zájemkyň o výhru. Tou je život po boku slavné celebrity. Paris jednu po druhé vyřazuje – až zbude vítězka.

Jedním z jejích nejnovějších počinů je pak reklama na brazilské pivo Devassa. Přitáhla pozornost celého světa. O tom, že brazilský Národní svaz pro regulaci reklamy zakázal její vysílání, se psalo všude. Zákaz byl odůvodněn neetičností spotu, konkrétně nedostatkem úcty vůči postavení ženy. Hiltonová přitom v reklamě neudělá v podstatě nic jiného, než že si vytáhne z ledničky pivo. Internetové diskuse provázející články informující o kauze jsou proto plné narážek na to, že umělé vytvoření podobné komplikace je sice starý, ale stále dobrý marketingový trik. Zasáhnout celý svět bezproblémovou reklamní kampaní by totiž bylo nepoměrně namáhavější a dražší. A pokusit se vyvolat aféru podobných rozměrů bez Paris Hiltonové by bylo naivní.