Býval tu tankodrom, teď sem nejraději chodí skejťáci. Na zčásti podmáčeném a jinde vyschlém území nerostou téměř žádné stromy ani tu neprosvítají barvy zahradních květin. Navzdory tomu se vloni českobudějovický park Čtyři Dvory probojoval k ocenění German Design Award Winner. Ostatně v Berlíně se manželé Veličkovi ohledně vzhledu a organizace prostoru inspirovali.
V roce 2012 vyhráli se svým ateliérem M & P Architekti a David Prudík Architekti soutěž vypsanou městem České Budějovice a o dva roky později park slavnostně otevírali. Nyní tvoří jeho druhou část. Ačkoliv první polovina parku byla postavená rychleji, než řeknete Máj a Vltava, což jsou sídliště, mezi nimiž se zelená plocha nachází, architekti to jednoduché neměli.
„Vykopali jsme myčku na tanky v ose hlavní cesty. To byly kubíky betonu naskládané na hromadu, o kterých jsme netušili, že tam jsou,“ vypráví Petr Velička. Když na místo přijeli poprvé na obhlídku, rozkládala se před nimi zarůstající krajina dříve pravidelně rozjížděná pásy tanků z bývalého vojenského prostoru. Navíc místní úředníci nejen dvojici krajinářských architektů z Velkého Meziříčí v rámci architektonické soutěže varovali, že nic, co se pokusí vysadit klasickým zahradnickým způsobem, zde nejspíš neporoste.
Jílovitá půda může v neúrodnosti hrdě soutěžit se spárou v betonové dlažbě a střídání podmáčených a vyschlých ploch také rostlinám zrovna neprospívá. „To nám přišlo jako nejzajímavější moment, protože nám vytanulo na mysli, co jsme viděli v Berlíně. Zaradovali jsme se, že tady je to pravé místo, kde můžeme vyzkoušet princip řízené sukcese,“ říká architektka Markéta Veličková. Do Budějovic se vypravili, aby se zodpovědně rozhodli, zda se chtějí soutěže účastnit. Při představě parku na zelené louce měli jasno.
Nevysadíme jediný strom
„S kolegou Davidem Prudíkem jsme dali dohromady koncept, že přestože je to park, tak nevysadíme ani jednu dřevinu. Celý rozpočet pro realizaci parku, což bylo 25 milionů korun, jsme přesunuli do tvorby struktury, formy prostoru a doplnění vrstvy architektury,“ doplňuje Markétu manžel. Navíc je tlačil čas. Museli všechno rozplánovat tak, aby to fungovalo a zároveň aby do určitého termínu bylo všechno hotovo za každou cenu. „To datum nebylo nic jiného než volby,“ říká Petr. Tak se z parku na zelené louce stala jedna z nerychlejších realizací ateliéru.
Nechali přírodu, aby si s holou stavbou poradila sama a osídlila veřejný prostor přirozenými druhy rostlin. V tom spočívá řízená sukcese. Je to opak anglického trávníku. Na místě se nechá růst, cokoliv vyklíčí. Úmyslně. Všude. Zahradníci v rámci stavby připraví půdu, aby se zde rostlinám dobře dařilo, ponechají na místě pár stromů, co už tu rostou, a občas musí odstranit některé příliš invazivní druhy. A pak už nedočkavě vyhlíží všechno, co běžný většinou zahrádkář nechce – luční kvítí, náletové dřeviny, rákosí nebo pampelišky.
V parku stojí kavárna, skatepark nebo fit stezka. Foto: Jakub StrakaJako první vyraší travo – bylinné patro, což je zatím většina vegetace, kterou na Čtyřech Dvorech potkáme. V podmáčených prohlubních roste rákosí a na suchých místech dokonce divoké netřesky. Z keřového patra se zatím objevily svídy a šípkové růže. V některých oblastech chtějí architekti nechat sukcesi dojít až do fáze mladého lesa, takže nenechávají náletové stromky vysekat. Stejně jako ve skutečném lese vybojují své místo na slunci nejodolnější větve.
Čekali jsme, jak to dopadne
„Pro nás byl cíl, aby to obsadily přirozené druhy, byl to trochu pokus a čekali jsme, jak to dopadne. Musím říct, že jsme byli velice pozitivně překvapeni,“ přiznává Markéta. „Byli jsme v očekávání, jakým způsobem začne fungovat celý hydrický režim území po stavbě. Přestože dnes cestní síť a vůbec celý park vypadá velmi přirozeně, je nutné si uvědomit, že je to stavba. Je tam spousta materiálu, který se musel odtěžit, a konstrukce, které se tam musely vetknout. Přirozenost vznikla postupným vývojem,“ dodává Petr.
„Pokud tam nalétnou vrby a břízy, měly by se v některých partiích nechat vyrůst. Stromové patro přijde, ale v přirozených procesech tomu musíme dát chvíli času. Na druhou stranu, když vysazujeme zahradnický výpěstek a z ideálního prostředí školek, kde se o něj skvěle starají, ho přesuneme do venkovního veřejného prostoru, tak je to pro něj tak velký šok, že chvíli stagnuje,“ pokračuje architektka a vysvětluje, že přirozený koncept je velice ohleduplný ke krajině a navíc šetří peníze, aby je mohli věnovat rozvoji různých příležitostí vyžití v parku.
Pro všechny
Město odvedlo na zadání soutěže ukázkovou práci, přesně vědělo, co chce, a umělo architektům vypsat přesný seznam volnočasových aktivit, které se na místě budou provozovat. Na základě požadavku by si tu měl přijít na své kdokoli od batolete po důchodce. Jsou tu dětská hřiště, výběh pro psy, skatepark, posilovací stroje, ale i betonové lavičky a cvičební vybavení pro seniory. „V okamžiku, kdy jsme se bavili o financích, jsme kladli velký důraz na to, aby hřiště byla z kvalitních ověřených materiálů. Mezi výrobci jsme hledali to nejlepší, co může být, aby to bylo účelné a dlouho to vydrželo. A hlavně aby to mělo charakter, který se hodí k prostředí parku,“ vysvětluje Petr.
„Úplně nejvíc to ocenili skejťáci, protože najednou měli prostor, kde mohli být od rána do deseti hodin večer, protože je to nasvícené,“ komentuje Markéta. Podle Veličky byl v parku svého času největší skatepark v jižních Čechách.
Prostor je plný lidí hlavně v poslední době. Obsadily ho zájmové kroužky a obyvatelé bytů nadšení z možnosti se procházet venku. Dokonce kvůli nim zahradníci museli vysekávat i louku uvnitř dvorů. Nedostali se pouze do bahnitých oblastí, kde díky tomu sukcese pokračuje. Město se přitom před otevřením parku bálo, že veřejnost zůstane v šoku, a tak nechalo pro pocit, že tu něco roste, zakrýt prostory kolem cest zeleným travním kobercem. Svůj účel splnil, park nevypadal na začátku tak odlišný od ostatních. Ale když přišla suchá léta, trávník bez zavlažování slovy architektů úplně vybouchl. Naopak přirozené druhy bez problémů udržely svá stanoviště. „Lidé to nezkoumali, bylo jim úplně jedno, jak jsme k návrhu přistoupili. Byli rádi, že tam něco je,“ vysvětluje Markéta zbytečné obavy úřadu.
Veřejnost rozhodne
O úspěchu parku svědčí i to, že město ho hodlá rozšiřovat na dvojnásobek a návrh svěří znovu stejnému architektonickému studiu. Veličkovi tentokrát budou místo zadání soutěže přizpůsobovat koncept výsledkům veřejné ankety. O návrhu se bavili s místními volnočasovými sdruženími a přesné složení parku určí výsledky hlasování. Ve hře je tak například naučná stezka, tělocvičný areál, výběh pro psy, propojení s Vrbenskými rybníky, divadlo nebo rozšíření skateparku. „Spousta lidí měla spoustu názorů, které šly proti sobě. Je na odpovědnosti autora, aby to na základě vstupních údajů dal logicky dohromady,“ tvrdí Markéta.
Krajinářská architektura je totiž hlavně o práci s prostorem. Netýká se primárně domů, ale ulic, náměstí, nábřeží, prostě řečeno krajiny pod širým nebem. Je to tvorba prostoru a podmínek, kde funguje živá i neživá část materiálu, a zkvalitňování prostoru, který má sloužit lidem. Pro Veličkovy je architektura uměním v pravém slova smyslu a městské ulice plátnem. „Veřejné prostory jsou zahradou pro lidi, kteří nemají to štěstí bydlet v domě,“ uzavírá Petr.
