Česká paroplavba má počátky ve 40. letech 19. století. První parník nesl jméno Bohemia a pro anglického podnikatele Johna Andrewse ho postavil jeho krajan Joseph John Ruston, který později proslul také jako majitel karlínské strojírny.
Foto: Legendární parník Bohemia
tNa počátku 19. století byla lodní doprava mezi Mělníkem a Prahou velmi obtížná. Cesta vedla proti proudu, hladina byla nízká a neexistoval jiný pohon než vítr nebo veslování. Teprve vynález parního stroje a první pokusy mechanika Josefa Božka z roku 1817 ukázaly tomuto odvětví nové možnosti. Skutečným zakladatelem paroplavby v Čechách byl však až anglický podnikatel John Andrews, který roku 1839 získal císařské privilegium na provozování paroplavby po Vltavě a Labi.
Bohemia vyplouvá
Andrews měl v oboru paroplavby zkušenosti již z Vídně. V roce 1829 tam založil První dunajskou paroplavební společnost, pro kterou od roku 1832 pracoval také anglický lodní inženýr Joseph John Ruston.
Po obdržení licence se oba muži přesunuli do Prahy. Andrews měl v úmyslu založit zde paroplavební akciovou společnost, pro nedostatek zájemců a nedůvěru úřadů mu ale tento záměr nevyšel. Rozhodl se tedy celý projekt financovat sám a Rustona pověřil stavbou prvního českého parníku, který dostal název Bohemia. Na vodu byla loď spuštěna 1. května 1841 a první zkušební plavby proběhly o dva týdny později za účasti mnoha novinářů i veřejných činitelů.
Jelikož byly všechny zkoušky úspěšné, vydala se Bohemia 23. května 1841 na první plavbu do Mělníka a dále do Obříství, které bylo vhodným mezipřistáním pro plavbu do Drážďan. Do saské metropole loď dorazila 26. května a hned slavila velký úspěch. Německé parníky měly totiž větší ponor a pro nízký stav vody nemohly v té době vůbec vyplout.
Obavy z železnice
Andrews s Rustonem se brzy rozhodli, že výchozím bodem svých plaveb do Drážďan zvolí až Obříství, protože se ukázalo, že Vltava není pro pravidelný provoz lodí způsobilá. Cestující z Prahy museli tedy část trasy urazit bryčkou nebo dostavníkem, paroplavba se ale i přesto stala oblíbenou a podnikání se velmi dařilo. Parník Bohemia byl po čase rozšířen a roku 1846 se začal používat i druhý parník Germania.
O rok později John Andrews zemřel. Ruston se oženil s vdovou a stal se majitelem celého podniku. Přikoupil v Sasku ještě třetí parník Saxonia, který překřtil na Constitution. Reagoval tím nejen na velký zájem veřejnosti o jízdy do Drážďan, ale také na zvýšený tlak saské konkurence.
Podnikání v lodní dopravě však roku 1851 ohrozila stavba železnice z Prahy do Podmokel, pokračující dále do Saska. Ruston se proto rozhodl všechny parníky prodat Saské paroplavební společnosti a nadále se věnoval pouze své strojírně v Praze-Karlíně.
S Dittrichem do Štěchovic
Česká paroplavba však odchodem Rustona neskončila. Roku 1864 byla v Praze založena Česká akciová společnost pro paroplavbu na řece Vltavě. Jejím předsedou byl zvolen pozdější pražský primátor František Dittrich. Roku 1865 vyjel na řeku první parník s názvem Praha a jeho úvodní cesta vedla do nedalekých Štěchovic, kam byla později zavedena pravidelná linka.
Zájem o paroplavbu nadále stoupal a firma, roku 1915 přejmenovaná na Pražskou paroplavební společnost, velmi prosperovala. Dříve poklidné městečko Štěchovice začalo žít turistickým ruchem, parníky tam ročně přivážely přes milion návštěvníků.
Úpadek nastal až ve 30. letech, když republiku zasáhla světová hospodářská krize. Roku 1936 odkoupil Pražskou paroplavební společnost stát a začlenil ji do Československé plavební společnosti labské, později labsko-oderské. V dobách socialismu pak na čas patřila pod Dopravní podniky hlavního města Prahy a teprve od roku 1992 je znovu soukromým podnikem.
Joseph John Ruston (1809-1895)
Narodil se 3. března 1809 v Londýně. Od roku 1832 pracoval ve Vídni pro Johna Andrewse, se kterým přišel i do Čech. Roku 1841 pro něj postavil první český parník Bohemia a později ve svém závodě v Praze-Karlíně zkonstruoval i další lodě. Po Andrewsově smrti roku 1847 získal českou paroplavbu do svých rukou. Provozoval ji ale jen do roku 1851, kdy z obavy před konkurencí všechny lodě prodal. Nadále se věnoval pouze vedení karlínské strojírny, ve které působil do roku 1865. Zemřel 2. března 1895 ve Vídni.
Konec v troskách
Karlínská strojírna Ruston a spol. se mezitím věnovala stavbě lodí a různých železných konstrukcí. Pobočky měla ve Vídni i Budapešti a úspěchu dosáhla především proto, že intenzivně spolupracovala s Anglií. Joseph John Ruston podnik vedl do roku 1865, poté svůj podíl prodal a odstěhoval se do Vídně, kde také později zemřel.
Roku 1869 se firma změnila na akciovou společnost s názvem Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol. Podílela se na stavbách vyšehradského železničního mostu, krovu pro Chrám svatého Víta a po povodních roku 1870 také na opravě Karlova mostu. Roku 1907 získaly ve strojírně majoritu Škodovy závody a roku 1914 se stala součástí nové firmy s názvem „Spojené strojírny, dříve Škoda, Ruston, Bromovský a Ringhoffer“.
V karlínské továrně se začaly vyrábět kolejové konstrukce nejdříve pro Prahu a od roku 1951 i pro ostatní města. Továrna byla několik desetiletí součástí dílen Dopravního podniku hlavního města Prahy a teprve roku 1994 se osamostatnila pod názvem „Pražská strojírna“. Poslední změna pak přišla roku 2007, kdy se výroba přestěhovala z Karlína do Vinoře. Více než 150 let stará továrna v ulici Švábky byla pak nemilosrdně srovnána se zemí. Zkáze unikla jen bývalá kotelna s komínem.
